Na okraj článku o farnostech

(Getsemany č. 12 "Chybí nám začlenění do farnosti?")

V naší obci se cítím jako doma. K odchodu z naší obce nikoho nevyzývám. Naopak. Jsem natolik přesvědčená, že je pro mne tou pravou cestou, že jsem se před časem do jejího středu vnutila. Jestliže jsem zde požádána o nějakou službu, beru ji jako samozřejmost.

Věnuji se ovšem také katechezím dětí ve dvou farnostech a bolestně nesu totální izolaci naší obce od farnosti v místě našeho letního sídla, tzv. Bubicích. Odcizení je vždycky plodem hříchu, říkává má autorita. Tady jakoby byly viny jen "poměry" (nebo snad ten druhý). Nikdy jsem se necítila tak důležitá, abych musela podnikat kroky k nápravě na vlastní pěst. Přesto jsou mé snaze po vstřícnosti podsouvány motivace útěku od odpovědnosti a jsem obviňována z polovičatosti, ba dokonce až z jakéhosi duchovního vyžírkovství.

Pokud jsem měla možnost pozorovat, vysoké procento fungujících malých společenství vzniklo na půdě farnosti a nějaký čas z tohoto prostředí i žilo. I kdyby stávající farnosti měly sloužit jen jako místa kvasu, či jakési první pomoci, jsou v současné době v této své funkci nenahraditelné. Obec našeho typu je dar, ke kterému je třeba dozrát. Kde jinde se toto zrání má dít, když ne ve farnostech, a kdo jiný tomuto zrání může pomoci, když ne ten, který učinil bytostnou zkušenost, že lze obcovat s Kristem živě a opravdu osobně.

Aby článek o farnostech mířil do jádra problému tak, jak ho vidím já, měl by se spíše jmenovat: "Potřebujeme ignorovat farnosti?" Farnost do konkurence s obcí totiž nikdy nestavěli ti, kteří se cítili vyzváni - ne bojovat osamělý boj - ale vložit kousek kvasu do nevábného kotle nějaké té farnosti. Zdá se mi, že farnost do konkurence s obcí stavějí ti, kteří v těžkém boji o uchování identity naší obce ztratili příliš mnoho důvěry ve své bližní (i ve svou roli) v obci a chtěli by je tak trochu pro jistotu držet v šachu. (Měli by se vzdát šovinistické ideologizace.) V duchu vidím, jak jsou rozhořčeni, že něco takového nemají zapotřebí. Skutečně nemají. Tam, kde jsem celým srdcem, nepotřebuji být přivázána za špagátek.

Jana