Jste zde

033 - říjen 1993

O pravé a dokonalé radosti

Jistě znáte dny, kdy jste unaveni, vyčerpáni a znechuceni tím, co se děje kolem vás, a ze všeho nejvíce tím, že si připadáte bezmocně a neužitečně. Snažíte se soustředit na modlitbu, slova jsou těžká a zdá se vám, jako by Bůh byl daleko. Po té, co vyčerpáte možnosti rozvažování, čím jste si to zasloužili, či proč se právě vy musíte potýkat s takovými problémy, vás obklopí změna situace, a na vás je, abyste na tuto změnu alespoň čekali, když už se vám zdá, že nemůžete nic smysluplného dělat. Právě pro tyto dny napsal sv. František pojednání O pravé a dokonalé radosti. Jednoho dne blažený František, když dlel u panny Marie Andělské, zavolal bratra Lva a řekl mu: "Bratře Lve, piš!" Ten odpověděl: "Ano, jsem připraven." "Napiš," řekl, "co je pravá radost".

"Přijde posel a řekne, že všichni pařížští Mistři vstoupili do řádu, napiš, že to není ta pravá radost. A také, že vstoupili do řádu všichni zaalpští preláti, arcibiskupové a biskupové a nejen to, dokonce i francouzský král a anglický král, napiš, že to není pravá radost. A když tě ještě dostihne zpráva, že moji bratři šli mezi nevěřící a všechny je obrátili na víru, a nebo že já jsem dostal od Boha takovou milost, že uzdravuji nemocné a dělám mnoho zázraků, nuže já ti říkám, ani v tom není pravá radost." "A co je tedy pravá radost?" "Hleď, vracím se z Perusie o půlnoci, dorazím sem, je deštivá zima, a tak drsná, že se na lemu hábitu dělají ledové rampouchy, které mi neustále vrážejí do nohou, takže mi krvácejí jako z ran. A já v tom blátě, zimě a ledu dojdu k fortně, dlouho klepu a volám, až přijde bratr a ptá se: "Kdo jsi?" Já odpovím: "Bratr František." A on řekne: "Jdi pryč, v tuhle hodinu se nepřichází, nepustím tě." A když prosím dál, on odpoví: "Jdi pryč, ty jsi nějaký prosťáček a nevzdělanec, jaký sem nikdy nesmí přijít, my jsme tu přece nějací a tebe nepotřebujeme." A já pořád stojím před fortnou a říkám: "Pro lásku boží, pusťte mne dovnitř jen na tuto noc." A on odpoví:

"To neudělám. Jdi ke křižovníkům a pros tam."

Nuže: budu-li trpělivý a nerozčílím se - říkám ti, že v tom je pravá radost a v tom je pravá ctnost a spása duše.

Tolik tedy sv. František. Můžeme namítnout, že dnešní teologie už přišla na to, že ctnost spásu duše nepřinese, že tu může přinést jedině Bůh. To stará dobrá teologie věděla také. Znala však i to, že člověk může mít v hlavě jasno, ale v duši smutek.

Ivana Dolejšová