Pracovní společenství pro obnovu církve v Evangelicko-luterské církvi Bavorska

Co chceme:

1.      Chceme slavit Boží přítomnost v našem středu

Ježíš říká: „Boží chléb je ten, který sestupuje s nebe a dává život světu." (J 6,33)

V bohoslužbě se sv. večeří, ve slavnosti eucharistie, přijímáme Boží pokrm, jeho slovo a Kristovo tělo a krev: S chválením a děkováním slavíme Boží přítomnost mezi námi, jeho život pro nás.

Proto se zasazujeme o to, aby se v našich obcích každou neděli slavila bohoslužba se sv. večeří jako evangelická mše aby ve formě bohoslužeb byla patrna Boží svatost a radost evangelia: ve sváteční liturgii, v živém biblickém zvěstování a ve viditelných znameních jako je např. křižování, úklony před oltářem a před křížem, nošení barevných liturgických rouch aby se podle ekumenických zvyklostí slavila sv. večeře skutečně jako díkůvzdání, památka svatých činů Božích, s prosbou o Ducha sv., v jejímž rámci se recitují slova ustanovení sv. večeře aby se křesťané i během týdne shromažďovali k modlitbě, např. k ranním chválám, nešporám a noční modlitbě, aby chválili Boha a děkovali a přimlouvali se za záležitosti obce, celé církve a celého světa. Volná modlitba může přitom dobře zapadnout do liturgického rámce aby se sv. večeře podle Ježíšova ustanovení slavila jen s vínem a nikoli s vinným moštem a pod.

2.      Chceme lidem přinášet Boží smíření

V životě člověka je mnoho nezdravého, nesmířeného, i v našich vlastních životech. Bůh nás však chce smířit se sebou, s námi samotnými a s našimi bližními: .Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy." (1 J 4,10)

Toto smíření smíme a máme nést dále. Proto se zasazujeme o to, aby se v našich obcích kázalo o nutnosti obrácení k Bohu a aby byla příležitost k individuální zpovědi abychom se pravidelně a jmenovitě modlili za nemocné a aby faráři žehnali nemocné a mazali je podle apoštolského zvyku olejem (Mk 6,7n a Jk 5,13nn): .Apoštolové potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je." aby se v obcích konaly zvláštní bohoslužby s žehnáním.

3.      Chceme budovat jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev

Protože nám leží na srdci sjednocování křesťanů a jednota církve, o niž prosil Ježíš Otce (J 17,21), zasazujeme se o to, aby si evangelická církev opět silněji uvědomila své kořeny a v duchu reformátorů se považovala za součást jedné katolické, to znamená obecné církve aby byla naše duchovní - tj. biskupská, kněžská a diakonská služba jako znamení jednoty a výraz lásky k odděleným křesťanům vědomě a veřejně opět včleněna do apoštolské posloupnosti této služby (sukcese) aby podle ekumenické zvyklosti předsedali slavení sv. večeře pouze ordinovaní ke službě aby se víra v opravdovou přítomnost těla a krve Kristovy v požehnaném chlebu a vínu vyjadřovala i tím, že to, co zbyde, se v úctě zkonzumuje nebo uchová pro přijímání nemocných aby naše církev opět nalezla střed svého života v modlitbě, pastoraci, zvěstování a slavení bohoslužeb.

Poznámka k překladu:

Tento text bude asi připadat jako provokující a šokující těm, kteří si pletou reformaci s osvícenstvím a spolu s racionalisty se domnívají, že věci jsou tím duchovnější, čím jsou více beztvaré a neviditelné. Dnešní přechod od moderní doby k postmoderní je příležitostí uvidět, co je plodem ducha moderní doby a co je plodem Ducha evangelia. Vidíme, jak málo lidé v církvi mají z toho velikého bohatství, které jim Kristus chce skrze své služebníky rozdělit: Lidé slyší všeobecně o odpuštění, ale osobně je nepřijímají, slyší o přítomnosti Kristově mezi sebou, ale nezakoušejí ji, slyší apoštolská slova napomínající je pozvat k sobě v době nemoci presbytery, ale uchylují se raději k pohanským léčitelům a umírají bez uzdravení a odpuštění hříchů.  Slyší mnoho kázání, ale ne Boží slovo. Smyslem iniciativ jako je ta, jejíž program je zde představen a jež je jen jednou z mnoha, je dát lidem účast na tomto bohatství. Chceme zůstat ve svém individualismu a subjektivismu, nebo se otevřeme společenství a objektivnímu působení Božímu? Zaslechneme laskavý hlas Kristův z úst těch, jimž Ježíš řekl: .Kdo vás slyší, slyší mne."?