Jste zde

O jednom sejmutí exkomunikace, antisemitském biskupovi a našich médiích

autor: 

V uplynulém měsíci tato vnitrocírkevní kauza zaplnila stránky a vysílací časy většiny médií. Za normálních okolností by však omilostnění čtyř biskupů Kněžského bratrstva sv. Pia X patrně zaujalo místo v oblasti krátkých zpráv, někde možná doplněné stručným komentářem o konzervativním papeži, a v krátkosti by vyšumělo do zapomnění. Církevní média by prostoru věnovala o něco více, odhaduji, že asi tolik, jako před časem zabralo vydání motu propria Summorum Pontificum. A po pár týdnech bychom zprávu odložili do archivů svých myslí, kam pohřbíváme většinu církevních dokumentů...

Tak nějak by to vypadalo, kdyby stejného dne, jako byla ve Vatikánu zveřejněna papežská milost, neodvysílala švédská televize rozhovor s jedním z oněch čtyř biskupů Bratrstva, Richardem Williamsonem, ve kterém na otázku týkající se Šóa odpovídá, že v koncentrácích nezemřelo za druhé světové války více než 300 000 Židů.

Následoval mediální kolotoč, který mimo jiné přinesl neradostnou zprávu o tom, jak naše média pracují s informacemi. A jak s informacemi pracují naši církevní představitelé. Přitom díky internetu dnes máme potřebné informace doslova a do písmene po ruce - stačí párkrát kliknout myší.

Exkurz I. - byla exkomunikace nebo nebyla-li?

Z reakcí katolíků z různých zemí - od laiků až po biskupy - je dnes na omilostnění čtyř biskupů Bratrstva cítit pobouření. Ve většině případů by se dalo shrnout několika větami: nejdříve by měli přijmout všechny dokumenty II. vatikánského koncilu a teprve potom by měl být jejich trest sňat.

Pokud ovšem zabrousíte na webové stránky příznivců Bratrstva, zjistíte, že i zde akt milosti papeže vyvolal rozporuplné reakce. Až dosud Bratrstvo drželo jednotnou linii: čtyři biskupové a jejich světitel arcibiskup Marcel Lefebrve za nedovolené svěcení do exkomunikace latae sententieae nikdy neupadli, protože arcibiskup jednal ve stavu nouze či tlaku situace. V podstatě se obával, že po jeho smrti nebude mít Bratrstvo nikoho, kdo by světil kněze Bratrstva. A nyní jim ten samý papež, se zdál být přítelem Bratrstva a který před nedávnem podstatně zmírnil omezení týkající se slavení mše podle předkoncilního ritu, takto vbodl dýku do zad. Vždyť on touto svou milostí zároveň říká: biskupové Bratrstva opravdu byli exkomunikováni. A navíc - snětí exkomunikace se netýká arcibiskupa Lefebrva, a to členové Bratrstva a jeho příznivci nesou velmi těžce.

Je zajímavé, že tento aspekt udělené milosti nezazněl z úst našich biskupů v žádné z obhajob papežova rozhodnutí. (Zdá se ovšem, že představený Bratrstva, biskup Fellay, otázku exkomunikace vidí poněkud jinak než „tvrdé jádro" společenství, které má na starosti - byl to právě on, kdo papeže o snětí exkomunikace zažádal a Benedikt XVI. jeho žádosti vyhověl.)

Rozhovor s biskupem Williamsonem vznikl již v listopadu loňského roku během jeho návštěvy v Mnichově. Tuto skutečnost na počátku přehlédla většina médií, politiků i našich církevních představitelů. Na druhou stranu Williamsonovy názory na Šóa byly před zmíněným rozhovorem známy spíše jen jeho příznivcům, a novináři ze švédské televize tedy měli velmi dobrého informátora. Mimochodem, Williamson se netají s přesvědčením, že atentáty na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001 zinscenovaly samy Spojené státy (podobné konspirační teorie jsou ovšem oblíbené po celém světě - s tím, že antisemité zpravidla z útoku obviňují izraelskou tajnou službu Mossad).

Ovšem to, jak Vatikán hájí svůj přístup („názory biskupa Williamsona na Šóa jsme bohužel neznali"), je poněkud podivné. V církvi, kde biskupové mají své donašeče (například vyučující na katolické fakultě něco řekne a vzápětí si ho jeho biskup povolá na kobereček „k podání vysvětlení", neb se mu doneslo, že vyučující řekl cosi, co je v rozporu s učením magisteria), a kde své informátory mají i vatikánské kongregace a dikasteria, je informační vakuum kolem exkomunikovaných biskupů velice podezřelé. Ale možná máme příliš nadhodnocené představy o kvalitách vatikánských informačních služeb. To by ostatně vysvětlovalo, proč jsou občas biskupy jmenováni psychicky labilní jedinci.

Exkurz II. - tradicionalisté a fašizující tendence

Rozhodně nelze klást rovnítko mezi příznivce Kněžského bratrstva sv. Pia X. a extrémní pravici. Pravdou ale je, že řadu příznivců Bratrstva naleznete na kandidátkách extrémně pravicových stran. A málokde najdete tolik antisemitských názorů jako na diskusních fórech našich tradicionalistů na internetu (viz např. www.crux.lightbb.com, případně www.contras.wz.cz/www/). Ve Francii poskytovalo Bratrstvo ve svém klášteře útočiště válečnému zločinci Paulu Touvierovi (skrýval se tu v přestrojení za kněze) a pokud v Itálii navštívíte Mussoliniho hrobku v den jeho výročí, mši svatou tu bude v předkoncilním ritu slavit některý z kněží Bratrstva. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit postoj Bratrstva k Williamsonovi a jeho názorům - nejprve představený bratrstva biskup Fellay jménem Bratrstva distancoval od antisemitismu a prohlásil, že biskup mluví jménem církve, pouze pokud se vyjadřuje k otázkám mravů a víry, zatímco pokud se vyjadřuje například k otázkám týkajícím se historie, jedná se o jeho soukromé názory. Nicméně 31. ledna byl biskup Williamson zbaven místa představeného semináře Bratrstva De La Reja v Argentině. Williamson připustil, že by mohl názor na počet obětí Šóa změnit, ale to si vyžádá mnoho času na studium. Ovšem mnoho času asi mít nebude. Podle zprávy uveřejněné na německém serveru kath.net dostal čas do konce února a hrozí mu vyloučení z řad Bratrstva.

Ale vraťme se k našemu tématu. S odstupem několika týdnů je patrné - a přiznávají to i někteří kardinálové - že Vatikán v otázce snětí exkomunikací naprosto nezvládl komunikaci. Jak dovnitř církve, tak mimo církev: „Ve vatikánských kruzích panuje názor, že to, co způsobilo tolik zmatků, je skutečnost, že celá záležitost nebyla řádně předem vysvětlena," píše na svých webových stránkách kardinál Vlk. Teprve 4. února bylo vydáno prohlášení, ve kterém zaznívá to, co mělo být řečeno již 21. ledna, když bylo oznámeno udělení papežské milosti.

1. Zrušení exkomunikace

Dekret Kongregace pro biskupy datovaný 21. ledna 2009 byl aktem, kterým Svatý otec vyšel dobrotivě vstříc opakovaným žádostem generálního představeného Bratrstva sv. Pia X. Papež chtěl odstranit překážku, která bránila zahájení dialogu. Nyní se očekává, že stejnou ochotu vyjádří také oni čtyři biskupové úplným přijetím nauky a discipliny církve.

Závažný trest exkomunikace latae sententiae, do níž čtyři biskupové upadli 30. června 1988 a formálně prohlášené 1. července téhož roku byl důsledkem jejich nedovoleného svěcení Mons. Marcelem Lefebvrem.

Zrušení exkomunikace sňalo ze čtyř biskupů závažný kanonický trest, ale nezměnilo právní situaci Bratrstva sv. Pia X., které dosud nepožívá žádného kanonického uznání ze strany katolické církve. Také čtyři biskupové, třebaže je z nich sňata exkomunikace, nezastávají v církvi žádnou kanonickou funkci a nevykonávají v ní dovoleně službu.

2. Tradice, nauka a 2. vatikánský koncil

Pro budoucí uznání Bratrstva sv. Pia X. je nezbytnou podmínkou plné uznání 2. vatikánského koncilu a učitelského úřadu papežů Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I., Jana Pavla II. a Benedikta XVI.

Jak už stanovil dekret z 21. ledna 2009, Svatý stolec neopomine žádnou vhodnou příležitost k prohloubení dosud otevřených otázek s dotyčnými, aby tak mohlo být dosaženo plného a uspokojivého řešení problémů, které stály na počátku tohoto bolestného zlomu.

3. Prohlášení o Šóa

Postoj Mons. Williamsona k Šóa je absolutně nepřijatelný a Svatý otec jej rozhodně odmítá, jak to ostatně už sám učinil 28. ledna, když v souvislosti s touto nezměrnou genocidou vyjádřil svou plnou a neoddiskutovatelnou solidaritu s našimi bratry, nositeli První smlouvy, a prohlásil, že památka oné děsivé genocidy nutně vede „lidstvo k přemýšlení o nepředvídatelné moci zla, ovládne-li srdce člověka" a dodal, že Šóa zůstává „pro všechny varováním před jejím zapomenutím, negováním či redukováním, protože násilí proti jediné lidské bytosti je násilím proti všem".

Biskup Williamson se bude muset v souvislosti s přijetím biskupské funkce v církvi absolutně jednoznačně a veřejně vzdát svých postojů k Šóa, které Svatému otci v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy."

Jako velký, takřka nepřekonatelný problém v komunikaci se ovšem ukázala otázka srozumitelně vysvětlit veřejnosti, že snětí exkomunikace za nedovolené přijetí biskupského svěcení a popírání rozsahu Šóa jsou dvě různé záležitosti, které nelze řešit současně jedním rozhodnutím. Na jedné straně z textů na toto téma bylo znát jistou neohrabanost představitelů církve ve vysvětlování, na druhou stranu snad všechna světská média byla postižena naprostou neschopností pochopit, že snětí exkomunikace se netýká názorů biskupa Williamsona na Šóa, ale naprosto jiné záležitosti. Závěrů, kterési lze z událostí minulých týdnů udělat, je více:

1. Vatikán neumí rozhodnutí svých úředníků dostatečně průhledně vysvětlovat ani věřícím římskokatolického vyznání, ani lidem mimo římskokatolickou církev

2. Církevní představitelé se vyjadřují k tématům, aniž by si ověřili související údaje

3. Média se v hodnocení událostí dopouštějí zkratek (aby titulky byly dostatečně úderné), a pokud je to mediálně zajímavé, nerada od nich ustupují.

4. Utrpení židovského národa během Šóa se stalo velkým tabu euroatlantické civilizace. Pro církev může být problém vysvětlit, že existence Šóa nepatří mezi základní pravdy křesťanské víry.

Exkurz III. - konspirační teorie na závěr

Nemám konspirační teorie v oblibě, nicméně jedním z možných závěrů je následující: mezi úředníky Vatikánu sídlí mediální mág, který nemá Bratrstvo sv. Pia X v oblibě. Vatikánský byrokratický moloch je živnou půdou pro různé nátlakové skupiny a manipulátory, kteří mají sice plná ústa lásky a poslušnosti svatému otci, ale především sledují vlastní zájmy. Média pro ně mohou být skvělým spojencem. Přesvědčil se o tom například kardinál Siri, který se prý nestal papežem díky jistému novináři: v předvečer vstupu do konkláve poskytl otevřený rozhovor, ve kterém se již netajil tím, jakým způsobem hodlá neutralizovat II. vatikánský koncil. Nepočítal s tím, že dotyčný novinář přes noc vytvoří zvláštní vydání listu pro kardinály, takže do konkláve vstupovali s čerstvými výtisky. A protože konkláve tvořili většinou koncilní Otcové, stal se Siri nepřijatelným kandidátem.

Kardinál Vlk v jednom ze svých textů píše:

Celou záležitost tohoto schizmatu (exkomunikace Bratrstva, pozn. M. B.) sledovala ve Vatikánu tehdy založená instituce zvaná Ecclesia Dei, v jejímž čele dnes stojí kardinál Darius Castrillón Hoyos. Ten už v minulosti z titulu své funkce několikrát projevil snahu celou záležitost nějak (lacino) vyřešit. Ale bylo mu to rozmluveno. Je pravděpodobné, že on je i nyní v celé věci hlavním „protagonistou". Celá záležitost samozřejmě postihuje především papeže jako nejvyšší autoritu v církvi. On má své spolupracovníky, kteří mu radí, přinášejí impulsy, informují ho o závažných věcech a připravují podklady pro důležitá rozhodnutí. Tato věc měla být konzultována s kardinálem Walterem Kasperem, který je předsedou Papežské rady pro jednotu křesťanů a pro vztah k židům. Ale kardinál Hoyos tak bohužel neučinil. Dalším zodpovědným činitelem v této záležitosti je prefekt Kongregace pro biskupy kardinál Giovanni Battista Re. Ani on nebyl předem informován..."

Co když mediální mág, kterého jsem zmínil v úvodu tohoto exkurzu, byl velmi dobře informovaný. Švédsko je od Vatikánu dostatečně daleko, je to protestantská země, tamní televize nevzbudí takové podezření jako televize dejme tomu italská či německá. Stačí dát tip na vhodného člena Bratrstva a tip na vhodnou otázku. A vhodně zvolit datum. A dát vědět, kdy se má rozhovor odvysílat. O zbytek se postarají již jiná média...

Škoda, že onen mág není tiskovým mluvčím Vatikánu... ale možná, že to je dobře...

Poznámka na konec: Argentinská vláda rozhodla, že biskupa Williamsona vyhostí ze země. Williamson prý zamlčel skutečný důvod svého pobytu v zemi, když řekl, že je zaměstnancem jedné nevládní organizace, zatímco jeho skutečnou činností bylo řízení semináře. Ve vládním komuniké se však také poukazuje na Williamsonova „antisemitská prohlášení, ve kterých zpochybnil, že židovský národ byl obětí holocaustu". Paradoxně je tedy vyhoštěn za činnost, kterou již nevykonává. Bude zajímavé sledovat, ve které zemi se usadí.