Marie, která burcuje pohodlné

Kdykoliv čtu oficiální učení o Marii, cítím odcizení vůči církvi. Nemohu se prostě ztotožnit s touto nadlidskou bytostí.

„Neposkvrněná" žena, která nemůže být svedena k hříchu. „Panna nejvýš úctyhodná", povznesená nad sexuální intimitu, důležitou součást manželského života. „Nebeská královna" jakoby nedotčená bídou a lidským ponížením tohoto světa.

Cítím s touto ženou, obtíženou tolika skrytými povinnostmi. Vylíčená teologií, která nepochopila lidskou sexualitu, je používána k novému posílení „vyššího stavu" celibátu. Vlivem patriarchální, hierarchické ideologie slouží k podpoře poslušnosti vůči autoritě a postavení žen v domácnosti. Jediná žena spřízněná s Bohem jako takto vytvořený ideál stojí v protikladu vůči „padlému" ženství.

S touto neživou představou se lehce vytratí Marie jako prostá a zemitá žena, jakou skutečně byla. Žena odvážná a odevzdaná, která potvrzuje posvátnost ženství. Žena z masa a krve, jak mi ji přiblížil Tissa Balasuriya.  Cítím její obavy při zvěstování - okamžik, který se neopakuje. Krok víry, když přijmete nečekaný život ve svém lůně: nové uspořádání mysli, těla, citů, života, když přijmete úlohu spolutvůrce. Pro Marii toto „ano" znamená stát se aktivní účastnicí Božího plánu spásy a zápasu s tím spojeného.  Nemohlo to být pro ni jako pro matku jednoduché nechat se vystavit veřejnému posměchu. Nebo se smířit s posměchem vůči svému synovi, že není při smyslech. Umím si představit její strach, když se jí doneslo, že představitelé Židů chtějí jejího syna zabít. A jsem naplněna obdivem, když pomyslím, co to pro ni muselo být - otevřít svůj dům přátelům svého syna - výběrčím daní a prostitutkám, spodině židovské společnosti. Je to znamením stálého vývoje její víry, lásky, zasvěcení.

A tak nepřekvapí, že ji najdeme pod křížem, když všichni ostatní utekli.  Ona a Marie Magdalská, žena nevalné pověsti, stojí spolu utvrzeny ve všem, co Ježíš znamená. Právě proto Ježíš v posledních chvílích říká svému učedníkovi: „Toto je tvoje matka". Taková je žena, která slyšela Slovo Boží a uskutečnila je. Jedině tímto způsobem se můžeme hlásit k příbuzenství s Kristem.

Pro mne jako pro ženu je rovněž velmi významné setkání Marie a Alžběty.  Vidím dvě ženy, které přitáhne k sobě vzájemná solidarita. Marie, mladá a silná, nabízí pomoc a podporu starší Alžbětě v jejím pokročilém těhotenství.  Alžběta, vyzrálá a zkušená v cestách Božích, nabízí radu a povzbuzení vystrašené mladé dívce, která se pouští na cestu do neznáma. Dvě ženy, které se scházejí, když události v jejich životě jsou pro ně příliš velké na to, aby je zvládly samy. Dvě ženy vzdálené věkem, a přesto spojené společnou věcí - splnit ve svém životě vůli Boží.

Setkání Marie a Alžběty je také pozadím Magnificatu. Obě tyto ženy byly vyvoleny, aby sehrály svou roli v dějinách spásy; obě jsou těhotné prorokovaným životem. V jejich setkání je ohromující přítomnost Ducha a Marie je pohnuta k vyslovení prorocké vize.

Její slova tvoří předehru ke Kázání na hoře. Staví ji doprostřed vlastního Božího lidu; spoutaná, která zoufale potřebuje osobní a společenské osvobození.  Ona je tou ženou bez přístřeší, která porodí svého prvorozeného ve chlévě v pachu hnoje jako žena z chudiny. Je politickým utečencem, štvaná Herodem - jako bezbranná žena, která je terorizována pro politické cíle. Je součástí skupiny nejníže postavených pracujících - jako migrující dělníci a ženy využívané jako vývozní pracovní síla. Jako jedna z chudých a bezmocných si zaslouží právo vyslovit své převratné prohlášení.  Naneštěstí se nic z toho neodráží v tradiční mariánské spiritualitě. Mariánská zjevení mluví o hříchu a potřebě modlitby, ale není zde žádný poukaz na naši vlastní roli v sociální přeměně. Podobně se uctívání Marie soustřeďuje na její mateřství, její panenství a její přímluvnou moc, aniž by se spojovalo s jejím svědectvím převratné zprávy o jejím synu. Jak Balassuriya poukazuje:

Chybí tu osvobozující stránka změny hodnot, vztahů a struktur. Jsme pouze prosebníky bez motivace k aktivní účasti v celistvém sociálním osvobození.  Jsme předem tak zaujati dogmaty, které Marii přičítají jakoby božské postavení, že odmítáme sociálně radikální význam Marie s jejím Magnificat.  Marie, která nás vyzývá, abychom vyšli ze svých vlastních soukromých životů: abychom se přidali na stranu bezmocných; abychom přeměnili nespravedlivé pořádky; abychom obecné dobro lidí stavěli nad individuální nebo společenský prospěch; abychom se vypořádali s utiskující mocí náboženských, politických a vojenských vůdců; abychom vytrvali v hledání globálního míru; abychom potírali technologický „pokrok", který ničí neporušenost stvoření.

Taková je Marie Tissy Balasuriyi.

Mluví jako jeden z Mariiných anawim.1 Jeho svět je světem ztracenosti, kde děti umírají hlady nebo jsou využívány v obchodu se sexem, zatímco jinde se miliony přejídají. Vidí bolest a zpustošení způsobené válkou a vyslovuje pochybnosti vůči úloze vývozců zbraní, kteří podporují „menší konflikty" proto, aby zbohatli na úkor chudých zemí. Chápe dobře důsledky zahraničních dluhů, které nemohou být nikdy splaceny, důsledky nerovnoměrného rozdělování zemských statků, nadvlády politicky mocných na světové scéně, rozvíjení myšlenkových modelů náboženských institucí, které mají ospravedlnit jejich moc.

Proto klade tolik otázek ohledně naší tradiční mariologie, která odráží ideologii „kapitalistického, patriarchálního, koloniálního, prvního světa křesťanství".  Burcující otázky. Možná pro někoho až příliš burcující.

Poznámka

1.  Tissa Balasuryia ze Srí Lanky, teolog a řeholník od Neposkvrněné Panny Marie, byl kvůli své knize .Marie a lidská svoboda" exkomunikován.

‚anávím (hebr.) = podřízení, pokorní