Co je to politická teologie?

Žádná teologie není možná, pokud nebudeme žít s lidmi v jejich skutečnosti.

Něco jsme o tom už slyšeli. Stále v nás leží představa aktivit PIT, a pak ještě dost jednoznačně podaná teologie osvobození z Latinské Ameriky - teologové, kteří ponoukají „pracující" pomocí marxistických instrumentů k revolučnímu terorismu. Kdo měl možnost zúčastnit se už loňského semináře pro zájemce o teologii, jistě mu tyhle představy naboural Tim Noble S.J., který tuto teologii studoval v Brazílii. Letos 8. a 9. května účastníci semináře zájemců o teologii pořádaného IES a Jabokem poznali Michaela Kirwana S. J. a profesora E. S. Emmanuela, teologa ze Srí Lanky. Oba mluvili o politické teologii, pochopitelně každý trochu jinak. Mladý irský jezuita si plně uvědomuje, že klasická církev a její klasická teologie rychle ztrácí pozice i v prostředí domněle velmi katolickém. Jestliže víra souvisí se zkušeností našeho života, musí teologie reflektovat zkušenosti, nedá se dělat dobře ani jen za katedrou, ani jen v katedrálách, ale uprostřed problémů právě dnešní doby. Jinak nebudeme solí země. A pan profesor, který kromě jiného studoval na Lateránské univerzitě v Římě a mohl si někde už léta užívat docela spokojený sterilní život, patří k utlačovanému národu Tamilů. S těmi, kteří mu byli svěřeni, odešel do džungle, řadu let sdílel přetěžké podmínky lidí, kteří se brání se zbraní v ruce vyhlazení, a dnes je exulantem, s nímž se domácí biskupové bojí setkat. Oba nás přesvědčili o tom, že každá živá teologie musí být pro dobro .polis" - obce, tedy občanská a politická. Pochopitelně ve službě, ne v boji o moc. Komu leží na srdci věc Boží, chce především v širokém a zanedbaném terénu něco dělat - a politická teologie pak může být hlasem lásky, která hledá, co a jak. Nikdo asi nebude ušetřen omylů, ale větší riziko je pohled jen z jednoho místa, ať už tím místem je Evropa, nebo např. Řím. Podotýkám, že jsem patřil k té nevzdělané menšině, která byla závislá výhradně na překladatelích a případném dovysvětlení, přesto to byl hřejivý a inspirující zážitek. K setkání s lidmi, kteří umějí, nebo alespoň opravdu chtějí pomoci věrohodnému obrazu církve, patřila i debata ve skupině.  Vybrali jsme si téma .V čem je církev nezastupitelná", vedl nás Jiří Hanuš. Všichni jsme se neustále vraceli k bolestem naší církve. Chybí nám opravdovost k sobě i k okolí, otevřenost pro to, co tíží dobu, nasazení a oddanost evangeliu. A hlavně - schopnost hledat a vést v odvážné naději do budoucnosti neznámé a nejisté, a přece nám vlastně známé a jisté. Něco z toho jsme zažili při ekumenické bohoslužbě - něco, co už je tu, ale ještě ne, rozhodně ne samozřejmě. Škoda, že se nedaří takové zážitky a informace zprostředkovat většímu počtu křesťanů.