086 - léto 1998

Cesta, která má srdce

Jan Spousta

Toto prázdninové číslo je věnováno především politické teologii. Navazuje tak na nedávný seminář Institutu ekumenických studií. Ale vůbec je čas o tomto tématu hovořit. Protože se prý „církev nemá míchat do politiky" a protože když už se míchá, šlape tam leckdy jako slon v porcelánu. A protože se nás stále ještě někdy málo týkají záležitosti přesahující svým významem horizont střech okolních chaloupek. Měli bychom hledat lásku ke světu a soucit se světem; amor mundi nikoli jako propadlost světu, ale jako schopnost svět vidět vykoupenýma očima, compassio mundi nikoli jako sentiment, ale jako podíl na vykupitelství, jako účast na díle Kristově. A také proto, že už je to nyní třicet let, co vyvrcholilo Pražské jaro, přelomová doba moderních českých a slovenských dějin. Hledal jsem slova, která by se dala považovat za zvláštní přínos naší země a této doby k politické teologii, a našel jsem je v textu, který nenapsal teolog ani politik. Je to text trochu naivní, trochu patetický a velice slavný; jmenuje se Dva tisíce slov a kromě marné a marnivé naděje v reformu nereformovatelného obsahuje jednu hlubokou a aktuální myšlenku: .Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všechno ostatní prošustruje! Není tudíž důvod k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději." Naděje se sice protentokrát ukázala falešná, protože každou vrchnost náramně rozesmutní, jestliže poddaní začnou samostatně přemýšlet nebo dokonce samostatně jednat, a moskevská vrchnost v tom nebyla žádnou výjimkou. Přesto či právě proto se mnoha lidem otevřely oči a národ se začal pomalu léčit ze své zaslepenosti. Pravda zbyla po pádu všech iluzí, i těch, které obsahují Dva tisíce slov. Platí to ovšem i po vyvanutí různých politických a církevních iluzí, které nás obklopovaly po listopadu 1989. Pravda zbývá, když se všechno ostatní prošustruje. Druhou hlavní část sešitu tvoří katecheze snoubenců z pera Jana Konzala. Snad nebude marná pro ty, kteří své Ano řekli již před mnoha lety, pro ty, kteří ještě ani neznají nikoho, komu by Ano chtěli říci, i pro ty, kteří si sice vybrali stav panenství, ale setkávají se s manželi a snoubenci. - Účastnil jsem včera svatby svých přátel. Vybrali si netradiční první čtení, úryvek z Učení Dona Juana od Carlose Castanedy. Přiznám se, že na začátku, po oznámení autora a jména knihy, jsem trochu zalapal po dechu, ale po vyslechnutí hlavní myšlenky jsem musel přikývnout: Je mnoho cest, a všechny nakonec končí v trní. Ale některé cesty mají srdce a některé je nemají. „Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji. A projít je v celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám." Ať jsou vaše letní cesty plné slunce a ať mají srdce.