Jste zde

Východiska apoštola Petra

Petr byl mořský rybář. Zamysleme se nad činností, která mu byla průpravou k apoštolství. Je náhoda, že si Ježíš vybral za apoštoly právě mořské rybáře? Proč si Ježíš nevybral za spolupracovníky lidi vzdělané? Proč si nevybral někoho, kdo už v praxi vedl židovskou náboženskou obec, představeného synagogy, kněze? Někoho, kdo měl řečnické zkušenosti? Proč jako prvního povolal rybáře?

Ježíš Petra jako svého učedníka výslovně chtěl. Některé jiné učedníky Ježíš nepovolal, ale oni sami se ho rozhodli následovat. Kým byl člověk, kterého si Ježíš zavolal a který se pak jako Ježíšův učedník nejlépe a nejdřív vyučil?

Petrova praxe před Ježíšovým povoláním

Praxe mořského rybáře

Petr pracoval jako mořský rybář. Odhadem několik let až desetiletí. S bratrem Ondřejem pracoval se sítí na Genezaretském jezeře nazývaném pro svou velikost „moře". Kousek dál od Petra a Ondřeje spravovali na lodi sítě pan Zebedeus a jeho synové Jakub a Jan. Ježíš oslovil Petra v zaměstnání - v pracovní den - přišel za ním „do práce". Řekl „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned zanechali sítě a šli za ním.

Co je vlastní mořskému rybáři? V čem má praxi? Čím je typický? Jak moc se povolání mořského rybáře blíží povolání apoštola, povolání k získávání učedníků?

1) Vydává se na cestu. Rybář se vydává na cestu - jde k moři nebo vyplouvá na moře. Kdyby nevyplul, nebo u břehu nespustil sítě, nic by neulovil a neuživil by se on i jeho rodina.

2) Riskuje vlastní život v práci. Pro potravu svou i své rodiny riskuje vlastní život i život sebe jako manžela a člena rodiny. Pracuje na lodi, která se může potopit, může zahynout při bouři.

3) Má nejistý zisk nezávislý na času stráveném v práci. Rybář se vydává do nejistoty - opouští jistotu svého domu a jde ven na riskantní místo. I jeho práce má nejistý výsledek. Během dne neví, jestli a kolik chytí ryb. Když neuloví nic, vyplouvá druhý den a zase nemá nic jisté. Často vytáhne síť prázdnou.

4) Netvoří a nevyrábí, loví. Ryby v moři žijí bez jeho práce. Jeho lovem jich naopak ubývá. O to, že ryby jsou se nijak nepřičiní - nerozmnožuje je, nekrmí, nestará se o ně. Musí za rybami vyplout. Musí je následovat. Musí hledat, kde jsou ryby nebo kde by mohly být. Sochař nebo stavitel si dovolí tvrdit o něčem, že to je „jeho dílo". Je tak trochu „stvořitelem" svého díla. Rybář neřekne, že rybu udělal. Neudělal, jen ji vylovil. Úlovek je dar od Hospodina ne Petrovo dílo.

5) S minimálním vlastnictvím a prostředky. Moře není jeho, ani část moře, ani ryby. Dokud ryby nevyloví, nejsou jeho. Může vlastnit loď, sít a veslo. To hlavní - zdroje (moře a ryby) nejsou v jeho moci a vlastnictví.

6) Čeká a vyhlíží. Dlouhé čekání. Až mu ryby připlavou. Rybaření nejde urychlit. Stavbu domu lze zorganizovat, naplánovat, řídit a kontrolovat. Rybaření nelze plánovat. Řídit pohyb ryb tehdy také nešlo.

7) Vybírá a vyhazuje Vybírání ze sítě. Mořský rybář si vybírá co chce a vyhazuje co nechce. Nepotřebného se zbavuje. Rostliny nebo živočichy, kteří jsou nejedlí nebo nechutní, vrací zpátky tam, odkud je vylovil. Nenechá si ze sítě všechno. Umí jednat výběrově a třídit. I při výlovu musí upustit přeplněnou sít, některé ryby nechat uplavat, aby měl sílu ty zbylé vytáhnout a síť se nepřetrhla a nepřišel o ryby i o sít.

Protiklady rybáře lidí

Co není vlastní mořskému rybáři - apoštolovi? Jaký je jeho protiklad?

1) Sídlí v domě (statku, škole, chrámu, paláci) - 2) Má zaměstnání bez rizika (na dobu neurčitou s pravidelným příjem, „pod střechou") - 3) Má vypočitatelný plat (nikoli mzdu za výkon, ale tabulkový plat podle věku a titulů) - 4) Vyrábí a tvoří (stavby, písemnosti, právní normy, formuje lidi) - 5) Je zaměstnanec mocné a majetné organizace (pole, louky, školy, chrámy) - 6) Stará se (pracuje aby zachoval výše vytvořené, „na nikoho nečeká - sám se stará") - 7) Bere všechno (nic staré nevyhodí, každou „rybu" si zapíše hned po narození, nadarmo nevykrmuje, kapry pouze klasifikuje).

Tab. 1: Srovnání mořského rybáře/rybáře rybníkáře (apoštola/administrátora)


Vlastnosti

Mořský rybář

Rybníkář

1

Charakter práce?

Lovec

Krmič

2

Riskuje život v práci?

Ano

Ne

3

Je tvůrcem (moře/rybníka a ryb)?

Ne

Ano

4

Vlastnictví zdrojů (voda a ryby)?

Ne

Ano

5

Vlastnictví místa?

Ne

Ano

6

Jak mu vznikají ryby?

Lovem

Rozmnožováním

7

Dává dnešní práce jistotu zítřejší?

Ne

Ano

8

Které ryby vyloví?

Různé

Např. pouze kapry

9

Může si naplánovat práci?

Ne

Ano

10

Staví hráze?

Ne

Ano

11

Očekává a hledá kam jít/stará se?

Očekává a hledá

Stará se, krmí

12

Musí na cestu za rybami a hledat je?

Ano

Ne, vypustí rybník

Praxe spolupráce s bratrem

Petr pracoval s bratrem Ondřejem. Odhadem několik let až desetiletí. Spolupracovali. Rozdělovali si práci. Na moři se museli spolehnout jeden na druhého. Společně se dělili o úlovek i o neúspěch. Každý z bratrů by mohl lovit sám „na vlastní pěst". Jenomže, dva mohou společně udělat víc práce než co by dal jen prostý součet výsledků dvou jednotlivců. O tom se mohli rybáři přesvědčit. Proto lovili společně. Navíc byli Petr a Ondřej bratři. Neobešli se asi bez toho aby spolu mluvili a odpouštěli si. Když je pak poslal Ježíš jako apoštoly po dvou, nebyli překvapení. Společná práce může být lepší život než být celý den sám jen se svou prací. I během práce můžeme s někým něco zažít a oslavovat.

Praxe v manželství

Z evangelia víme, že Petr měl manželku. Pravděpodobně měl s manželkou děti. Rodinu živil. Pracoval pro ni. S rodinou žil pravděpodobně několik let do doby než za ním přišel Ježíš. Petr pak rodinu opustil. resp. opouštěl. Pravděpodobně se příležitostně domů vracel. Minimálně jedenkrát přišel do svého domu i s Ježíšem a apoštoly.

Jako apoštol nebyl „otcem" svých bratří křesťanů. Ježíš apoštoly výslovně varoval, aby si nenechávali říkat Otče. Jednak pro to, že Otec je jeden - Otec nebeský. A ani sám Ježíš si nenechal říkat Otče a ani učedníci jej tak nenazývali. Říkali mu „Mistr" a „Pán" a nakonec Petr „Mesiáš". To jim potvrdil, že skutečně je. Ale nedovolil jim, aby si nechali říkat Otče. Zapomněli by, že jsou bratři. To Ježíš apoštolům připomínal.

Petrova praxe s Ježíšem

V momentě, kdy Ježíš povolal Petra, měl Petr už pro apoštolství minimálně pět důležitých předpokladů. Za prvé měl už absolvovanou několikaletou praxi v lovení. Za druhé měl několikaletou praxi v  práci s minimální výbavou „nalehko" jen se sítí a lodí. Za třetí měl praxi v nevytváření děl, jako rybář netvořil díla, nebyl řemeslníkem, pěstitelem, umělcem ani skladatelem, nebyl závislý na svém díle. Dílo se mu nestalo jeho láskou a jeho pokladem. Nebyl závislý na svých rukou, ale na štědré náruči Boží. Petr měl před Ježíšovým povoláním pro apoštolství čtvrtý důležitý předpoklad, praxi spolupráce s bratrem - pracovali jako bratři, ne jako jednotlivci. Ve spolupráci bratrů neplatí vztah podřízený/nadřízený. Bratři jsou si rovni. Petr měl pro apoštolství pátý důležitý předpoklad, praxi rodinného života v manželství - znal ho, ale žena a dům pro něj nebylo to nejdůležitější. Měl schopnost manželku opouštět proto, aby mohl být s Ježíšem, následovat ho a být jeho učedníkem. Petr se mohl později stát nejen rybářem nových lidí, ale i pastýřem křesťanů a být schopen žít v církvi jako v rodině. Jiné než rodinné vztahy, spolužití i organizace jsou např. na pracovištích, mezi kněžími v chrámech, mezi učenci i mezi mnichy. Petr byl manželem. Pravděpodobně byl i otcem svých biologických dětí.

Praxe v opouštění manželky, domu a naučené práce

Petr neopustil jen práci u vody. Opustil manželku a svůj dům. Šel za člověkem Ježíšem, kterému dal přednost před pobýváním u Galilejského jezera s manželkou a rodinou. Ženy se nezřekl, ale dokázal ji opouštět. S rodinou se setkával, ale nedočteme se jak často. V Matoušově evangeliu čteme, že Ježíš vstoupil do domu Petrova a uzdravil Petrovu tchýni z horečky. Petrovo přátelství s Ježíšem znamenalo pro rodinu i manželku nejen „ztrácení" Petra při jeho cestách, ale zároveň zisk. Minimálně uzdravení maminky Petrovi manželky. O Petrově ženě se v evangeliích nepíše, a tak nevíme jestli chodila nebo nechodila za Petrem a Ježíšem na vyučování.

Podobně jako lékař při pohotovosti v noci opustí ženu a děti a jde zachraňovat něčí „cizí" život - a to chápeme - je i apoštol méně času doma a více v terénu. I voják má rodinu, a přitom v zaměstnání riskuje vlastní život. Ježíš si vybíral záchranáře - rodiny záchranářů to mají náročnější. Někdo by mohl říct, že by celibát byl praktický a chránil by preventivně jejich rodiny před jejich ztrátou nebo před tím, že by na rodinu neměli čas. Co je mi známo, tak si ale žádná záchranářská organizace povinnost neženění a nevdávání nezavedla.

Praxe zpravodaje a posla

Petra připraveného životem Ježíš doučoval zprávě o božím království. Odhadem týdny až měsíce. Ježíšovo doučování bylo od prvního okamžiku celé v terénu. Při terénní praxi Petr žil s Ježíšem (společně cestovali, jedli, rozmlouvali) a koukal na to, co Ježíš dělal a co říkal. Petr byl Ježíšův praktikant, nebyl studentem. Neskládal zkoušky z židovského práva, dějin Izraele, židovské dogmatiky, řečtiny a latiny. Petr si pravděpodobně nezapsal z Ježíšova učení poznámky.

Praxe uzdravovatele

Ježíš poslal učedníky na začátku svého vyučovacího kurzu do práce. Dal Petrovi hned výbavu a úkol. Výbavou byla moc nad nečistými duchy a moc uzdravovat. Ježíš Petrovi přikázal: jdi k Izraelcům, kaž, že se přiblížilo království nebeské, probouzej mrtvé, uzdravuj, vyháněj démony a dělej to zadarmo a od lidí přijmi jen tu nezbytnou pohostinnost po dobu, co u nich budeš. Petr se stal důležitým zpravodajem, ale nestal se vzdělancem. Pro apoštolát nebylo vzdělání nutné. Petr šířil zprávu a pomáhal lidem zázraky. Petr byl 1) posel a 2) uzdravovatel.

První vybavení zpravodajů a uzdravovatelů

Na cestu. Ježíš Petra nevybavil pro pobyt, pro to, aby se někde usadil. Co Petr dostal od Ježíše?

- Zpráva: Přiblížilo se boží království (Ježíš ho neposlal, aby doučoval Starý zákon).

- Moc: Uzdravující moc pro druhé.

- Úkol: Vydat se do okolí - ne po jednom, ale po dvou - konat moc nad nečistými duchy, volat k pokání, potírat olejem nemocné a uzdravovat je.

- První nástroj: Cestovní hůl (ne ozdoba nebo znak). Hůl je pro usnadnění pohybu. Když se chodí po horách, tak se hodí. Když skončí cesta, je hůl zbytečná a odloží se.

- Zakázaná výbava: Žádný chleba s sebou, žádný batoh s sebou, žádné peníze s sebou, žádné náhradní oblečení.

Petrova praxe po vyučení u Ježíše

Závěrečná učednická práce a „klíč" jako výuční list

Klíč je pro otevření dveře do božího království. Ježíš se nazývá „dveře" a podle Ježíše je dán Petrovi „klíč". Petrovi byla jako prvnímu od Boha dána správná odpověď na Ježíšovu otázku (ne moc ani postavení). Petr byl nejrychlejší s odpovědí na Ježíšovu otázku „Za koho mne pokládáte?" „Jsi Mesiáš, syn živého Boha" odpověděl Petr. Otázku nedal v tu chvíli Ježíš jen Petrovi, ale všem apoštolům zároveň. Ostatní ale neodpověděli nebo ne tak rychle. Petr byl první (první v odpovědi). Pochopil první, nebo se první odvážil odpovědět? Každopádně znal odpověď, znal kód, znal klíč, co je pravda, tento klíč mu byl v té chvíli dán a bude mu už ponechán. Ježíš mu jeho odpověď potvrdil ve smyslu „Ty se svou odpovědí jste klíč". Když to Petře víš - tak tím máš úkol. Budeš otvírat dveře do Božího království. Ty víš kdo jsem - a to bude tvá moc - otevřeš-li druhým dveře do Božího království, budou moci vstoupit. Když si to, co víš, necháš pro sebe a nepomůžeš jim, neotevřeš, dveře jim zůstanou zavřeny.

V některých překladech je „co svážete a co rozvážete". Ne každé dveře jsou na klíč. V orientálních dveřích do stanů se svazovaly, „šněrovaly" dva kusy látky v místě dveří. Apoštolové dostali moc tyto „závěsové dveře" do stanu rozvázat, aby člověk mohl vejít do Království, aby vyšel ze sebe skrze Ježíše k Otci. Komu apoštolové rozváží dveře, tomu rozvázány budou. Komu dveře neotevřou, tomu otevřeny nebudou.

Myslím si, že kdyby v tu chvíli řeklo naráz pět apoštolů Ježíšovi, že je Mesiáš - řekl by pěti, že mají klíč od Božího království, kdyby deset, řekl by to deseti. Petr má primát v rychlosti odpovědi. Možná i v chápavosti a odvaze.

Petr nedostal klíč k tomu aby podle svého uvážení „zavíral" dveře do božího království. Klíč neznamená moc druhé soudit. Klíčník Petr má otevřít každému. Ne každý „dveřmi" projde. Mnohým bude Ježíš a jeho „dveře" příliš těsné, a ten člověk bude tak veliký a tolik toho ponese na hlavě, že do dveří nevejde. Pokud se neodstrojí a neskloní pyšnou nastrojenou hlavu - zůstane na druhé straně. Druhým lidem svou velikou osobností navíc dveře ucpe a oni se přes tuto velikou osobnost nedostanou dál.

Petr neabsolvoval školní vzdělání, nestal se učitelem, ale zůstal poslem. Nebyl omezen vzděláním a obtížemi vzdělání. Mohl mluvit krátce. Vzdělanému učiteli jeho vědomosti, šíře problematiky a odkazy na další jemu podobné experty ztěžují stručné předání zprávy. Naopak se očekává, že učitel řekne něco jiného, nového, než říkal už včera, a také že problém podrobně rozebere, což znamená, že se učitel u problému zastaví. Zastaví se. Učitel přece nemůže vědět málo. Nečekáme, že učitel řekne „Tak, a to je vše, co jsem slyšel a viděl, víc nevím, mnohému z toho, co vám vzkazuji, sám nerozumím, ale jsem k vám poslán říct vám to a berte nebo neberte, jdu dál."

Petr šířil Ježíšovo poselství - pracoval jako zpravodaj. Na své cestě nevyučoval Starý zákon - kam by došel? Neusadil se ve škole ani pravděpodobně žádnou nezaložil, natož učitelský úřad. Občas zaslechneme sousloví „Petrův úřad". Představme si, že potkáme u vody rybáře. Co by nám asi odpověděl, kdybychom se ho zeptali „Jak se máte v úřadě?" Co říká Ježíš nám? Měřítkem práce učitele je, jak hodně vychovaného a vzdělaného člověka formoval a vytvořil. Měřítkem práce zpravodaje je počet lidí, kterým zprávu předá.

Praxe pastýře

Ježíš se Petra třikrát zeptal, zda jej Petr miluje. Petr třikrát vyznal, že má Ježíše rád. Ježíš Petrovi řekl, ať pase Ježíšovi beránky a ovce (křesťany). Ježíšovy ovce a beránky, ne Petrovy. Petr si je nemůže přivlastňovat, vést na svou pastvinu, dělat kolem nich svou ohradu. Má hledat dobrou pastvinu, vést je k ní, ochraňovat před vlkem a hledat zatoulanou ovci.

Praxe rybáře lidí

Apoštolské povolání je v podstatě lovecké. Má házet síť pravdy - a kdo se pravdy chytí, toho apoštolové vyloví, a kdo se pravdě vyhýbá, toho apoštolové nebudou moci zachránit. Ti, kteří uvěří, že Ježíš je Mesiáš, že přišel na svět pro jejich záchranu (ne ti, co uvěří, že existuje Bůh) budou zachráněni a pak přijmou křest - stanou se s Otcem, Ježíšem a Duchem Svatým novými lidmi. Ježíš říká: „Naučte je taky zachovávat, co jsem vám přikázal" Budou je provázet znamení: budou vyhánět démony, budou stát proti zlu, budou mluvit novými jazyky a novým jazykem, budou pod Boží ochranou, vloží-li ruce na nemocné, uzdraví je.

Vybavení pokřtěného rybáře lidí

Na cestu. Co Petr dostal od Ježíše na cestu do světa? Zprávu: Ježíš vstal z mrtvých a zachránil tě z moci zlého. Moc: Křest apoštolů v Duchu svatém a uzdravující moc pro druhé lidi. Úkoly: 1) Vydat se do celého světa - zvěstovat Ježíše jako zachránce; křtít ve jméno Otce i Syna a Ducha Svatého toho, kdo uvěří Ježíši a vyzná ho jako svého zachránce; 2) Umožnit, aby je apoštoly provázela znamení - ve jménu Ježíše vyhánět démony a mluvit novými jazyky; při vypití něčeho smrtícího nezemřít; vzkládat ruce na nemocné a uzdravovat.

Tab. 2: Srovnání mořského rybáře/pastýře (apoštola/vedoucího a ochránce)


Vlastnosti

Mořský rybář

Pastýř

1

Charakter práce?

Lovec

Pastýř

2

Riskuje život v práci?

Ano

Ano (vlk, medvěd)

3

Je tvůrcem (rybníka/stáda a ryb/ovcí)?

Ne

Ne

4

Vlastnictví zdrojů (voda, pastvina)?

Ne

Ne

5

Vlastnictví místa?

Ne

Ne

6

Jak mu vznikají ryby/ovce?

Lovem

Přirozeným množením

7

Dává dnešní práce jistotu zítřejší?

Ne

Ne

8

Které ryby/ovce vyloví/dopase?

Různé

Ovce, které ochrání

9

Může si naplánovat práci?

Ne

Ne

10

Staví hráze/ohrady?

Ne

Ne

11

Očekává a hledá kam jít/stará se?

Očekává a hledá

Očekává a hledá

12

Musí ryby/ovce hledat na cestě?

Ano

Ano

Nabídka pro čtenáře: V tabulce 2 si čtenář může doplnit další sloupec „pasák" (tedy krmič a hlídač) a porovnat vlastnosti práce pastýře a pasáka.

Závěrem

Byl Petr více povolán aby byl rybářem lidí nebo pastýřem? Nejprve, ještě u Genezaretského jezera, mu Ježíš řekl, že z něho učiní rybáře lidí. Před Velikou nocí, před Ježíšovým odchodem mu Ježíš řekl, ať pase (vede a chrání) Kristovy lidi. Po vzkříšení mu Ježíš stejně jako ostatním apoštolům řekl, ať jde a získává učedníky. Podle mého názoru byla Petrovou primární prací získávání učedníků. Práci pastýře vidím až jako pozdější úkol, který Petra nezaměstnal tak, že by přestal učedníky získávat. Chceme se od Ježíše naučit tolik jako Petr?

Jaká jsou východiska dnešních rybářů lidí a pastýřů? Začínají jako rybáři lidí nebo začínají svou službu v církvi hned jako pastýři. Jakou mají praxi před apoštolátem? Předsedající farnosti/sboru má splnit předepsané vzdělání a řadu omezujících podmínek. Kdo jsou lidé, kteří se hlásí a absolvují církevní vzdělávací systémy? Stanou se rybáři lidí nebo pastýři nebo někým jiným? U koho se učí? Koho poslouchají, koho čtou? Koho napodobují? Koho oslovují?

Jaký jsem učedník? Jak vnímám své apoštolství? Jak bych se zachoval na místě apoštola Petra? Zastavit se u Petrova povolání a jeho východisek nám může pomoci v naší reflexi.

e-mail autora: ladislavhanus@seznam.cz


Komentáře

Jediným apoštolem, kterého v diecézi znám, je biskup. Ostatní jsou jeho pomocníci zanechaní ve farnostech, aby krmili ty ryby. Laďo, pošli to biskupovi

Poslal jsem. Znám jich víc. Pomocníci nemusí jen krmit, občas vyrazí i na "pytlačku" a někteří i na lov:)

Díky za článek. Je v něm hodně témat k diskusi. Za důležité považuji otázky na konci článku. Těžko odddělit rybáře od pastýře; znám lidi, ve kterých se spojuje to nejlepší z obojího. Od Ježíše se neučil jen Petr, ale i ostatní apoštolové a učedníci, a každý pak pracoval podle svých možností a schopností - z Jana nebo Filipa nechtěl Ježíš udělat Petra. Ze systémů vzdělání a přípravy všech, kteří pak konají službu v církvi, se nesmí vytratit to základní: vést lidi k tomu, aby se učili osvojit si stálý postoj Ježíšova učedníka.
Karel

Díky. Známe-li takové lidi ve kterých se spojuje to nejlepší z rybáře a pastýře mluvme i pišme o nich. Snad jim to nebudou jiní moc vyčítat a nezkomplikuje jim to jejich práci. Základ: postoj učedníka - souhlasím.

Milý bratře,

díky za zaslaný text i náměty k přemýšlení... některé věci bych viděl i jinak /např. otázku celibátu, vztah celibátníka k rodině, Petrův primát, vzdělání nových kněží i úlohu pastýře.../,

ale - mnohé mne potěšilo... - vidím to podobně:

Také si mnohdy říkám,že kněží tu nejsou od toho,aby jen opravovali a oprašovali kostely,aby oslovovali tu jednu ovečku a nechali jen tak někde potulovat dalších 99 - Kristem stejně milovaných - těch, kteří do kostela netrefí - možná i díky naší nevšímavosti, zbabělosti nebo.../?/ Také mi vadí přílišná kancelářská agenda farních úřadů atd. atd. - nicméně beru to tak,že v rámci doby i prostředí - jsou některé věci tohoto typu těžko změnitelné...

Ale velmi souhlasím s myšlenkou,že být apoštolem, i knězem, znamená být člověkem s nasazením pro věc - mělo by tady být nějaké nadšení, nové nápady, smysl pro oběť, pro odevzdanost do Božích rukou - jedním slovem smysl pro dobrodružství..... jsem knězem už přes 20 let a jsem jím rád. Neznám pestřejší a dobrodružnější povolání... a zároveň vnímám,jak je smutný pohled na rezignovaného "porybného" - v kterého se my kněží někdy přeměňujeme, když už nehledáme dál...

Píšu ti z Teologického konviktu,kde funguji jako spirituál pro budoucí adepty kněžství. Mám radost, že studenti u nás můžou zakusit taková aspoň malá dobrodružství - v podobě praxe v hospicech a nemocnicich a pak hlavně - v misijní akci - kdy na celý týden - i déle - vyjíždíme do terénu moravských i českých měst /letos to bude Šumperk/ a tam máme možnost v desitkách vyučovacích hodin oslovit středoškoláky programem - diskuzí - o křesťanství a pak v dalším programu udělat akci např. pro seniory v DD nebo pro děti na nedaleké vesnici a v hlavním kostele udělat program dne otevřených dveří atd... - prostě je to každoroční zkušenost vydání se do Božích rukou, kdy se pokoušíme rozhodit sítě a na Pánu je, zda a kdo a jak zabere...:-). V tomto zážitku vidím /aspoň malou naději/,že v budoucnu aspoň někteří ve své duchovní praxi zaměří svou pozornost i mimo skupinku věrných farníků....

Tak to byla jen taková okamžitá reflexe...

S díky za tvůj podnět - Boží požehnání přeje br. v Kr. Jan Linhart

Píšu ti, abych ti pomohl. Jsem z Prahy, věřím v boha a nejsem členem žádné církve. O dni otevřených dveří v kostele jsem nikdy neslyšel a myslím si, že by to mohl být dobrý způsob jak dostat lidi do kostela. Záleželo by ale na co byste je tam lákali a koho byste lákali. Staré nalákáte na modlitbu, spasení, odpuštění hříchů a na jejich osamělost. Nemocné na uzdravení z vyšší vůle , léčivé rostliny (- to v tuto chvíli nedokážete plně využít) a soucit. Pak máte věřící co do kostela pravidelně chodí a jejich děti. Z toho jasně vyplívá že máte v kostele vysoký věkový průměr a tudíž krátkou životnost věřících. Jejich propagační (misijní) činnost (vlastním příkladem) je omezena okruhem jejich známých na jejich vyšší věkovou vrstvu až smrt a na malý okruh často nevěřících potomků. Jejich získání je na rozdíl od mladých snadné. Nejpřínosnější jsou pro vaši budoucnost mladí lidé, protože jejich délka zbývajícího života je dlouhá, okruh lidí se kterými se do smrti potkají veliký a navíc budou mít pravděpodobně i potomky které vychovají ve víře a tak svým chováním ovlivní mnoho lidí. Mladé lidi ale nenalákáte na víru odpuštění a uzdravení tak snadno. Do kostela se jít stydí a modlit se nechtějí (i když se občas modlí třeba v nemoci nebo před zkouškou), vinu necítí a hříchy si nepřipouštějí, o staré a nemocné pečovat nestojí, číst a rozmlouvat o bohu taky nechtějí. Přesto je nalákat můžete na něco jiného co léta máte, umíte a dobře znáte a potom je svým příkladem k víře přivést. Mladé zajímají nadpřirozené věci, kouzla, zázraky, čarodějnictví, magie, upíři, staré budovy, staré legendy, pověsti, zdobená kněžská roucha, řád, tajemné předměty a obřady, zaříkání, vymýtání ďábla, vykuřování, staré knihy, členství ve společenství, počítačové hry. To všechno můžete ale nedokážete využít. A nemusíte u toho ani porušit zápověď koncilu proti čarodějnictví. Na přednášku o svaté nikdo nepřijde, ale třeba on line počítačová hra kde modlitba dodává sílu k ničení démonů, nebo série přednášek v kostele inzerovaná letákem A4 vylepeným u školní budovy, potravin a autobusu s názvem: povídání o vymýtání ďábla a vykuřování kadidlem nebo o kněžském rouchu a tajných společenstvích, nebo o moci léčivých rostlin a tajemných obřadů, nebo pověsti a legendy zmizelého kostelníka, nebo prohlídka zvonice s výkladem, nebo varhaní koncert vstup zdarma, promítání o nadpřirozené síle poutních míst a prohlídka sklepení fary, o zaříkání duchů a síle modlitby před písemkou, lampiónový průvod ke kříži na kopci zakončený táborákem s pečením buřtů atd. Hodinová povinná školní debata se středoškoláky je dobrá, ale slabá akce, ale vy musíte přesvědčit nejen studenty ale i děti a dospělé že kostel není nudné místo kde se jen modlí. Je spousta zábavných akcí které se dají v kostele dělat aniž by ho zneuctily. Potom bude veřejnost chápat kostel jako zajímavé místo kde se něco děje, kde to žije a získá tak větší vnímavost k otázkám víry. A nezapomeňte, že pokud k vám lidé přijdou za jakýmkoliv účelem, jste školení a zkušení v tom jak na ně působit a k víře je dovést, ale pokud nikdo nepřijde, nikoho nepřesvědčíte a nezískáte. Pokud nerozhodíte sítě tak nic nechytíte a pokud budete mít velká oka malé ryby vám uplavou a malá ryba taky ryba.

Bratře,
děkuji Ti za komentář. Píšeš, že věříš v Boha. Já věřím Ježíši a spoléhám na něho. Že existuje Bůh v to nevěřím, to vím. Podobně jako neřeknu, že věřím na svého biologického praprapradědečka, protože já a nejen já jsem jeho potomkem.
Rozhazuju sítě, dnešní řečí bych spíš řekl házím záchranný kruh. Nelákám víc lidí do církve, nejsem vodník, abych věšel pentle.
Jsem Kristovec (křesťan) a tedy záchranář a chci zachránit toho kdo jde ke dnu (osobním, pracovním, rodinném, náboženském životě) aby nezemřel a to v nejširším smyslu, a dávám mu sílu z nového života, který nám vyvěrá z Ježížova života a sílu kterou nám dává Duch Svatý.
Záchranář může zůstat jako samostatná jednotka a je lepší když zůstane solozáchranářem než když na záchranářství rezignuje. Ale lepší je pokud se spojí s dalšími záchranáři. Riskuje, že mu někdo z kolegů pokazí reputaci nebo společnou práci, nadruhou stranu udělají spoleně pravděpodobně víc práce a svedou i takovou, na kterou jeden nestačí.
Ať se Ti daří

Milý bratře Jane,
díky za odpověd.

Díky za práci spirituála v konviktu a postřehy z této práce.
Rád se dozvídám o praxi budoucích rybářů a pastýřů v hospicech a nemocnicích a v misijní akci, oslovování středoškoláků, seniorů atd.

Přeji Boží požehnání.
Ladislav Hanuš

Vážený pane kolego !
Takto si vás dovoluji oslovit, neboť máme společnou Alma Mater - akorát za mě se jmenovala stroze VŠZ. Mým oborem je ale zootechnika - takže se pustím kriticky do vašich tabulek :-). Z mého hlediska je povolání rybníkáře a pastýře velmi podobné - jsou to chovatelé, jeden ryb a druhý ovcí. Rybníkář má k dispozici rybník, který si vytvořil vystavěnou hrází, a ryby, které se množí jeho péčí. Ačkoliv vysazuje rybu ušlechtilou, při výlovu zahrne i mnohem méně ceněnou rybu bílou - plevelnou. Vůbec jste nevzpomněl, že ryba má též přirozené nepřátele, které mohou rybníkáři jeho výnos citelně zkrátit. Rybníkář sice nenasazuje při své práci život, ale rizika má taky, ne že ne ! Už jen ta práce v ledové vodě, v bahně, hrozí mu povodně, protržení hráze, ztráta několikaleté práce v málo hodinách ( neboť ušlechtilá ryba roste několik let, kdežto protrženou hrází uplave za chvíli a je nadobro v čudu - bez náhrady ... )
Pastýř to má podobné. Ve svých tabulkách uvádíte, že pastýř není tvůrcem stáda, nevlastní zdroje ani místo ( kdežto rybníkář zdroje a místo vlastní ). S tím bych polemizovala. Rybníkář svůj rybník i vsádku musí nějak získat - a ten pastýř taky. I kdyby ty pastvinu měl pronajatou a stádo nevlastnil, ale pásl za mzdu.
Přiznám se, že přesně nevím, jak byl v Ježíšově době pastevní chov organizován. Ale vzhledem k tomu, že jinde v evangeliu se praví o ovčinci a ohradě, předpokládám, že alespoň ve městech se blížil našemu salašnickému "valašskému" systému. Existovaly přístřešky ( jako ochrana před nepohodou ) a OHRADY ( tedy ne že pastýř ohrady nestaví - určitě staví - je to ochrana před predátory i místo, kde se dělají další chovatelské zásahy, třeba stříž vlny, třídění stáda aj. ). Aby se stádo zdárně množilo, chtělo to vynaložit úsilí - vybrat a zařadit do stáda plemeníky, nepřetěžovat březí ovce dlouhým přeháněním na vzdálené pastvy ( "březí ovečky vede šetrnou rukou" ), před obdobím porodů zase samce oddělit ( "ovce shromáždím po pravici, kozly po levici" ), aby neohrozili mláďata a neznepokojovali matky. Tato práce se naplánovat DÁ, dokonce musí - a dnešní činnost možná nedá jistotu činnosti zítřejší, ale v dlouhodobějším horizontu určitě ( neboť "hop na krávu - už je tele" opravdu neplatí :-) ).
Vaše nabídka porovnání pastýře a pasáka ( nemám-li se zabývat nějakými dvojsmyslnostmi ) je pro mě z odborného hlediska nepochopitelná.
Opustím svoji profesionální platformu, neboť je mi jasné, že celý váš článek měl být zamyšlením nad posláním a prací duchovních. Nu ani tady mi mnohé věci hlava nebere. Voláte po nevzdělaných apoštolech ? To snad nemyslíte vážně - nebo vás špatně chápu ! V dnešní době - kdy se množí útoky a despekt vůči věřícím jako hlupákům, kteří nerespektují stav vzdělanosti a vědy - a ještě jim poslat NEVZDĚLANÉ apoštoly ?!? Bohužel marně si vzpomínám na jméno světce, který řekl, že největším nepřítelem křesťanů je NEVĚDOMOST !
Nežijeme v prvním století, ale v 21. Kritizuje-li se ŘKC jako zaseknutá dvěstě let zpátky, vyřeší se to menší vzdělaností duchovních ? Jak by to asi fungovalo ? Není pro mě problém vyslechnout "lidové" kázání pro prosté posluchače. Hloupé a nicneříkající historky mě však popuzují. Věřící nepoučí a nevěřícím kritikům dávají zbraň proti nám.

Dobry den,
dekuji Vam za reakci na clanek o pastyrich a rybarich z vaseho pohledu zootechnicky.

Pastyri jsem minil ty co vedou stado bez pouzivani ohrad. Pasak je slovo casto pouzivane pro pasaky zvirat drzenych v ohradach, zejmena prasat. (I marnotratny syn byl po nejakou dobu pasakem a asi i krmicem ktery daval prasatkum nazrat)

Nevim jak na to prisel ten pan s tim ze nejvetsim nepritelem krestanu je Nevedomost. Nedaloby se rici, ze nejvetsim nepritelem nekrestanu je nevedomost?

Nepritelem nas krestanu je dabel, ktery obchazi jako lev rvouci a hleda koho by pohltil.

Je zajimeve cist co rikaji krestane, dulezite je cist co rika Jezis.
Pekny den.

Stránky