254 - listopad 2013

Teologie odlitá v betonu

Papež František zřejmě zatím neplánuje žádné dramatické změny kursu v oblasti teologie nebo liturgie. Proměňuje však styl, tón, ducha církve; jeho prostota a otevřenost je osvěžující. Podobně jako v případě Jana XXIII. před padesáti lety to dává mnohem větší naději, než kdyby kladl důraz na předpisy nebo teologické nuance. Teolog Leonardo Boff i publicista Bernard Mumelter v tomto čísle popisují některé aspekty papežovy osobnosti a působení a zamýšlejí se nad hlubšími souvislostmi.

Řekl jsem, že je papež František prostý a otevřený. Nedávno se v Německu dostal na přetřes jiný katolický prelát, limburský biskup Franz-Peter Tebarzt van Elst, který zřejmě ztělesňuje právě opačné vlastnosti. I bohaté Němce pohoršily vysoké náklady na rekonstrukci jeho sídla, a tento biskup zřejmě raději zalže, než aby se lidem svěřoval s detaily svého nákladného života. Nyní byl papežem postaven mimo službu a možná se už do úřadu nevrátí, pokud se podezření potvrdí.

Kromě výstrahy a pohoršení biskupův případ nabízí i hlubší poučení. Helena Medková sebrala komentáře z německého tisku, kde si vnímavější analytici uvědomují, že Tebarzt van Elst ani není obyčejný rozmařilec, ani nechce běžným způsobem stavět na odiv své bohatství. Jeho nákladné, ušlechtile prosté stavby jsou ve skutečnosti teologie odlitá v betonu, „z kamene vytesaný symbol odvrácení od světa“. Církev si z jeho perspektivy přestává rozumět se současným světem, přestává být součástí této společnosti, láme hůl nad průměrným současníkem, a proto odchází do „katakomb“ – do luxusně zařízené, za miliony eur vybavené Noemovy archy s podsvícenou knihovnou a multifunkční vířivkou, kde může v klidu vyčkat příchod božího království, zatímco venku zuří potopa sekularizace.

Asi není třeba zdůvodňovat, že takový přístup není úplně v souladu s misijním posláním evangelia ani s Ježíšovým příkladem chudoby. Odcizení mezi církví a současným světem, na něž limburský biskup reaguje rezignací a stažením do pěkně vybaveného ghetta, však skutečně existuje. Jestliže církev rezignovat nechce, ale naopak touží vyjít dnešním lidem vstříc, naráží na celou řadu problémů. Dvojice článků převzatých s časopisu Herder Korrespondenz uvažuje o takových problémech v oblasti liturgie. První text, jehož autorem je Peter Hahnen, liturgické experimentování spíš krotí. Povrchní přizpůsobování bez uvážení duchovní a estetické roviny a bez náležité přípravy může víc škodit než prospět. Místo moderní bohoslužby tak dostaneme „techno v oblečku k prvnímu svatému přijímání“, které nepřijmou ani samotní mladí lidé, pro něž je takový liturgický experiment určen. Naopak autorka druhého článku, Gunda Brüskeová, je novotám otevřená. Uvažuje totiž o „nízkoprahové“ liturgii, určené lidem, kteří běžně do kostela nechodí a nejsou nábožensky dostatečně „socializováni“.

A konečně trocha keltských legend. Dovoluji si upozornit na text Martina Grubera o králi Artušovi. Hezké počtení.