Reflexe setkání „Kresťanstvo a komunismus II“

Organizace „Centrum pre európskú politiku“ pořádala ve dnech 29.-30. listopadu 2013 v Trenčianských Teplicích další setkání na téma křesťanství a komunismus, které navazovalo na obdobnou akci před dvěma roky. Obě setkání byla věnována přínosu skryté církve, jejímž představitelem byl biskup Felix Maria Davídek. I když byly některé příspěvky věnovány minulosti, smyslem bylo se zorientovat v současnosti a vykročit do budoucnosti.

Ze setkání jsem si odnesl několik postřehů, s kterými bych rád čtenáře Getseman seznámil:

1. Pokračovat v díle F. M. Davídka neznamená kopírovat jeho postupy, ale tak jako on hledat, co dnešní doba vyžaduje.

2. Konferenci biskupů Slovenska se podařilo rozbít Teofórum, které řadu let na Slovensku vytvářelo pro zájemce o teologii prostor svobody. Využili k tomu nátlak a vydírání vůči ordinovaným představitelům fóra.

3. Ačkoli arcibiskup Róbert Bezák lidsky vysoce převyšuje své kolegy z Konference biskupů Slovenska a mnoho lidí pozitivně ovlivnil, přesto od něj nelze nic zásadního očekávat. Jednak tím, že jeho odpůrcům se dosud daří znemožnit jeho setkání s papežem. Ovšem zásadnější problém představuje R. Bezák sám. Není schopen se oprostit od stávajícího nefunkčního přežitého modelu biskupské služby.

4. Pontifikát Jorge Maria Bergoglia SJ vzbuzuje naděje obnovy církve. Papež se pokusí o decentralizaci církevní správy a tím omezení moci vatikánské kurie. Lidé znalí poměrů však poukazují na to, že kurie pracuje na papeži dosti nezávisle a mezi ní a papežem je jen málo prostupná bariéra. Kurie se bude velmi silně bránit a může použít takové prostředky, před kterými papež couvne. Může např. vyhrožovat rozbitím jednoty církve – roztržením, existencí dvou papežů atd. Není nereálné, že by se k tomu mohli odhodlat.

5. Obnovu církve jistě mohou Bezák či Bergoglio iniciovat, ale pokud nebude probíhat odspodu, nic se nestane. Je neúčinné se pokoušet reformovat něco, co reformovatelné není. Má smysl začít odpovědně a vytrvale jednat jako ti, kteří církev tvoří. Šancí je vize církve, kterou přednesl před dvěma roky na stejném místě Jan Konzal (viz Getsemany 3/1992 – http://www.getsemany.cz/node/2899).

Podle mého soudu byl nejzásadnějším příspěvkem tohoto setkání „Oprášiť pakt z katakomb“ přednesený dr. Petrom Križanom, který připomeneme v následujícím článku.

Pakt z katakomb

Během II. vatikánského koncilu v rámci liturgie v kostele nad katakombami sv. Domitilly konané dne16. listopadu 1965 podepsalo kolem čtyřiceti biskupů slib, známý jako tzv, pakt z katakomb. Jednalo se zejména o jihoamerické biskupy, z nichž nejznámější byl arcibiskup z Recife Herder Camara. Později se k nim připojilo ještě pět set dalších biskupů. Text slibu, který je dnes stejně aktuální jako před půl stoletím, zní:

„Jako biskupové shromáždění na II. vatikánském koncilu, kteří si uvědomují, čeho všeho se jim ještě nedostává, aby vedli život v chudobě, jak odpovídá duchu evangelia, navzájem povzbuzeni k této iniciativě, ve vzájemné jednotě, v jednotě se všemi bratry v biskupské službě, spoléhajíce se na milost a sílu našeho Pána Ježíše Krista, modlitby věřících a kněží našich diecézí, v usebrání a modlitbách před nejsvětější Trojicí, před Kristovou církví, před kněžími a věřícími našich diecézí, s pokorou a vědomím vlastní slabosti, ale také s odhodláním a silou, kterou nám ve své milosti dává Bůh se zavazujeme:

1. Budeme se snažit žít po stránce bydlení, jídla, dopravních prostředků a všeho, co s tím souvisí, jako obyčejní lidé kolem nás (srov. Mt 5,3; 6, 33-34; 8,20).

2. Jednou provždy se zřekneme bohatství, jakož i vnější nádhery a okázalosti církevního oblečení (odmítáme drahý materiál, nápadné barvy) a insignií (odmítáme zlato a stříbro)… (srov. Mk 6,9; Mt 10,9; Sk 3,6).

3. Nebudeme vlastnit na své jméno žádný nemovitý či movitý majetek ani bankovní konto; majetek, který je nutný, dáme přepsat na diecéze resp. charitativní a sociální zařízení (srov. Mt 6, 19-21, L 12, 33-34).

4. Správu financí a majetku svých diecézí svěříme pokud možno vždy do rukou laických odborníků vědomých si svého apoštolského poslání, abychom mohli být pastýři a nikoli správci (srov. Mt 10,9; Sk 6,1-7).

5. V ústním i písemném styku se nenecháme oslovovat tituly vyjadřujícími společenský význam nebo mocenské postavení (Eminence, Excelence, Monsignore apod.); místo toho chceme být oslovováni „otče“ (Mt 20, 25-28; 23, 6-11; J 13, 12-15).

6. Svým chováním a společenskými styky nikdy nebudeme vyvolávat dojem, že bohatým a mocným dáváme přednost (srov. L 13, 12-14; 1 K 9, 14-19).

7. Právě tak nebudeme lichotit ničí ješitnosti ani v případě, že děkujeme za dary, prosíme o dary anebo při jiných podobných příležitostech (srov. Mt 6, 2-4; L 15, 9-13).

8. Apoštolské pastorační službě lidem v materiální nouzi, postiženým a jinak znevýhodněným věnujeme veškerý svůj čas, myšlenky, úvahy, soucit či hmotné prostředky, aniž bychom tím škodili jiným lidem či skupinám v diecézi. Budeme podporovat všechny laiky, řeholníky, jáhny a kněze, které Pán povolává, aby zvěstovali evangelium sdílením života a práce s chudých lidí (srov. L 4,18n; Mk 6,4; Sk 18,3n; 20, 33-35; 1 K 4,12; 9, 1-27).

9. Vědomi si svého závazku stát na straně spravedlnosti a lásky, jakož i jejich vzájemné souvislosti přeměníme veškerou „dobročinnost“ v sociální projekty … zaměřené stejným dílem na muže i ženy (srov. Mt 25, 31-46).

10. Budeme se zasazovat o to, aby osoby zodpovědné za vládu a veřejné služby vytvářely a uváděly v život zákony, struktury a společenské instituce sloužící spravedlnosti, rovnoprávnosti a celkovému harmonickému rozvoji každého člověka. Tím má vzniknout nové společenské uspořádání, odpovídající důstojností lidí jakožto dětí Božích (srov. Sk 2,44n; 4, 32-35; 2 K 8 a 9; 1 Tm 5,16).

11. Protože kolegialita biskupů nejlépe odpovídá duchu evangelia, jestliže se projevuje službou většině lidstva žijící v bídě tělesné, kulturní a morální, zavazujeme se účastnit se spolu s episkopáty chudých zemí realizace naléhavých projektů. Na úrovni mezinárodních organizací budeme podporovat vytváření takových hospodářských struktur, které umožní chudé většině lidstva vymanit se z chudoby a zabrání ožebračování celých národů ve světě, který bohatne.

12. V pastorační lásce se zavazujeme sdílet život se všemi našimi bratry a sestrami v Kristu, s kněžími, řeholníky a laiky… V tomto duchu budeme spolu s nimi kriticky zkoumat svůj život, budeme v nich vidět spolupracovníky a spolupracovnice, abychom se stávali animátory inspirovanými Duchem svatým, a nikoli šéfy, a budeme se snažit být lidsky otevřenými a přístupnými pro všechny … (srov. Mk 8,34n, Sk 6, 1-7).“ (jednotlivé body slibu přeložila Helena Medková)