Liturgie amerických presbyteriánů II

2. Liturgický rok

Struktura liturgického roku presbyteriánské církve USA se příliš neliší od pojetí, které je dnes napříč denominacemi běžné v církvích Západu. Mezi dvěma základními okruhy – velikonočním a vánočním – je vždy vloženo liturgické mezidobí. Vánoční okruh zahrnuje advent (čtyři neděle), vlastní vánoční dobu s vrcholy: slavnostmi Narození Páně 25. 12. a Zjevení Páně 6. 1. (Epifanií). Okruh je zakončen svátkem Křtu Páně (v neděli po Zjevení). Mezi svátky Křtu Páně a Proměnění Páně (poslední neděle před začátkem postu) je první část liturgického mezidobí. Velikonoční období začíná čtyřicetidenní dobou postní na Popeleční středu. Zahrnuje šest nedělí, které se ovšem nenazývají postními, ale nedělemi v době postní. Poslední z nich se nazývá Pašijová či Palmová. Touto nedělí začíná Svatý týden. Ve čtvrtek večer vstupujeme do centrální části liturgického roku – Tridua Ježíšova utrpení, smrti (první den – Velký pátek), pobývání v hrobě (druhý den – Bílá sobota) a slavného zmrtvýchvstání (třetí den – velikonoční neděle). Velikonoční nedělí začíná padesátidenní doba velikonoční. Zahrnuje celkem 7 nedělí. Končí Letnicemi. Deset dní pře Letnicemi, ve čtvrtek po 6. neděli velikonoční, se slaví Nanebevstoupení Páně. Neděle po Letnicích je slavností Trojice. Mezi nedělí Trojice a poslední nedělí liturgického roku (svátek Krista Krále) je druhá část liturgického mezidobí.

Triduum

Na Zelený čtvrtek večer se slaví liturgie vždy s večeří Páně (obvykle o nedělích je to pravidlem, ovšem je možná i liturgie bez večeře Páně; zde taková možnost není). Mezi zvláštnosti patří možnost, aby si po kázání lidé navzájem myli nohy. Na konci liturgie se odkládají liturgická roucha, odstraňují plátna ze stolu Páně, zhasínají svíce. Je čten žalm 22, shromáždění zůstává v tiché modlitbě a bez požehnání se účastníci v tichu rozchází.

Liturgie Velkého pátku neobsahuje slavení večeře Páně (ta je slavena v předvečer). Má následující strukturu:

Úvod

Pozvání k bohoslužbě (formou dialogického čtení biblických veršů)

Předsednickou modlitbu dne

Zpěv hymnu, žalmu, kantika nebo spirituálu

Blok slova

Prosba o osvícení (Duchem svatým)

První čtení Iz 52,13 – 53,12

Žalm 22

Druhé čtení Žd 10, 16–25 nebo Žd 4, 14–15; 5, 7–9

Zpěv antifony, hymnu, žalmu, kantika nebo spirituálu

Evangelium J 18,1 – 19,42 (na konec ticho k reflexi)

Krátké kázání

Hymnus

Slavnostní přímluvy (obsahující pět částí, každá obsáhlý úvod témat k modlitbě, poté ticho a předsednická modlitba)

Otče náš

Slavné výčitky na kříži s aklamací Trishagionu

Žalm, hymnus nebo spirituál

Všichni se potichu rozcházejí – liturgie pokračuje velikonoční vigilií

Velikonoční vigilie začíná za tmy, před kostelem zapálením ohně. Sestává se ze čtyř bloků: světla, slova, vody (křtu) a eucharistie.

Blok světla

Liturgický pozdrav a úvod

Úvodní modlitba

Zapálení velikonoční svíce

Průvod do chrámu

Velikonoční chvalozpěv (Exultet) ve dvou variantách, obě s aklamacemi shromáždění

Blok slova

Úvod

Devět starozákonních čtení (dle ekumenického lekcionáře), z nichž se vybírají alespoň tři. Nesmí chybět čtení o průchodu Izraele Rákosovým mořem. Po každém čtení následuje chvíle ticha, zpěv žalmu nebo kantika a předsednická modlitba.

Kantikum či hymnus chvály (např. Gloria)

Modlitba dne

Epištola Ř 6, 3–11

Zpěv žalmu 114

Evangelium (svědectví prázdného hrobu podle jednotlivých synoptiků)

Může následovat krátké kázání

Zpěv žalmu, hymnu nebo antifony během průvodu s paškálem k baptisteriu

Blok křtu

Uvedení biblickým textem

Vyznání víry

Díkůčinění nad vodou

Křest

Vkládání rukou

Pozvání do církve

Pozdrav pokoje

(Pokud se nekřtí, tak se slaví obnova křtu, poděkování za něj a pozdravení pokoje)

Blok eucharistie

Žalm, hymnus nebo antifona

Pozvání ke stolu Páně

Velké díkůčinění (eucharistická modlitba)

Modlitba Páně

Lámání chleba

Přijímání

Modlitba po přijímání

Žalm, hymnus nebo spirituál

Poslání a požehnání

Další vigilie

Nejen Velikonoce, ale i další velké svátky mají svojí vigilii – noční, resp. večerní shromáždění před vlastním svátkem. Pro tyto dny jsou k disposici liturgické formuláře vč. biblických čtení, modliteb atd. Jedná se o Vánoce, Zjevení Páně, Křtu Páně, Nanebevstoupení Páně a Letnice.

Liturgické barvy

Pokud by se nejednalo o kalvínskou liturgii, tak bych si této podružnosti nevšímal. Liturgická barva v adventu má být fialová nebo modrá. O Vánocích bílá a zlatá. V liturgickém mezidobí je zelená s výjimkou Křtu Páně a Proměnění Páně, kdy se užívá bílá. V postě se užívá fialová, s výjimkou Palmové neděle, kdy může být nahrazena červenou. Na Zelený čtvrtek fialová. Na Velký pátek a Bílou sobotu se nepoužívají žádné barvy, neboť se jedná o aliturgické dny. O velikonoční době se užívá bílá a zlatá s výjimkou Letnic, kdy je červená. Druhé části liturgického mezidobí patří zelená barva s výjimkou svátků Trojice, Všech svatých a Krista Krále, kdy je bílá.

Speciální dny

Liturgická kniha (Book of Common Worship) obsahuje formuláře pro několik dalších svátků:

Nový rok (1. 1.) – jde o profánní, nikoli náboženský svátek; formulář je určen až už pro vigilii, nebo pro den.

Všech svatých (1. 11.) – tento raně středověký římský svátek zjevně ani kalvínské reformaci nevadí

Den díkůvzdání – dnes profánní svátek (v USA čtvrtý čtvrtek v listopadu)

Další uvedené svátky se zpravidla v kalvínském prostředí neslaví, ale jsou uvedeny z ekumenické solidarity jako možnost:

Představení Páně v chrámu (2. 2.) – starověký svátek mající původ v Jeruzalémě

Zvěstování Páně (25. 3.), raně středověký svátek mající původ na Východě slavený devět měsíců před Vánocemi

Návštěva Marie u Alžběty (31. 5.) – středověký svátek šířený františkány

Narození Jana Křtitele (24. 6.) – starověký svátek z Východu; je zajímavé, že není uveden ani v ekumenickém lekcionáři

Svatého kříže (14.9.) – Jeruzalémský svátek ze 4. stol.

Je zvláštní, že kalendář převzal např. svátek Krista Krále (či království Kristova, jak jej variantně označuje), ačkoli se jedná o římskokatolický devoční (ideový) svátek zavedený až v r. 1925. Podobné svátky jsou v římské církvi v útlumu. Naproti tomu nejstarší a nejdůležitější mariánský svátek Nanebevzetí Panny Marie (na Východě Koimésis, zesnutí Bohorodice, staroslověnsky uspenie) zmíněn není. Není ostatně ani v ekumenickém lekcionáři, kde je ovšem uveden alternativně svátek Bohorodičky Marie 1. ledna. Odmítání svátku Koimésis zřejmě souvisí s tím, že nemá jasný biblický základ, i s jeho nešťastnou dogmatizací Piem XII. v r. 1950 (zřejmě poslední dogma, které bylo kdy papežem vyhlášeno; velmi znesnadnilo ekumenický dialog jak s Východem, tak v rámci Západu).

Hodnocení

Znovuobnovení liturgického roku vč. klasického slavení jeho ústřední části (velikonočního Tridua) znamená v kalvinismu veliký průlom. Zvláště si cením respektu k obecnému kněžství, která je vyjádřena zvláště dialogičností liturgie, respektu k žánru biblických textů (žalmy a kantika jsou zpívány, lekce čteny), návratu k eulogickému charakteru liturgie (vyjádřené např. velkými eulogiemi jako je eucharistická modlitba, díkůčinění nad vodou či velikonoční chvalozpěv Exultet).