Slovensko má za sebou nešťastné referendum.1 Nešťastné ne kvůli jeho výsledku nebo kvůli neplatnosti s ohledem na nízkou účast oprávněných voličů (21,41 %, k platnosti by byla třeba účast nad 50 %), ale jak trefně vyjádřil prezident SR Andrej Kiska: „Nikto nemôže považovať za svoje víťazstvo, keď jedným z výsledkov referenda sú aj rozhádané rodiny, priatelia. Domovy, pracoviská, chrámy, Slovensko, na ktorom pribudli nezmieriteľné nepriateľské emócie, ktoré tomuto referendu v mnohých prípadoch predchádzali.“2 (…)
Kampaň byla zbytečně agresivní a vyhrocená. S nebývalou intenzitou se do ní zapojila katolická církev na Slovensku. V pastýřském listu, který se četl v neděli 1. února 2015 v rámci homilie, vyzvali slovenští biskupové k intenzivní kampani mezi známými, přáteli a příbuznými i na sociálních sítích, neboť jde o zápas „o najzákladnejšie hodnoty. Na nich stojí, no bez nich padá celá naša spoločnosť.“3 Před referendem byla vyhlášena devítidenní modlitební novéna za rodinu a v noci ze 6. na 7. února biskupové doporučili ve farnostech a v řeholních společenstvích uspořádat „celonočnú adoráciu pred Eucharistiou“.4 Opět ocituji řadového katolického křesťana, byť ve funkci prezidenta, který dopředu oznámil, že na první dvě otázky odpoví ano a na třetí naopak ne. Prezident neskrýval rozčarování nad kampaní: „Napríklad hlasy kresťanských duchovných a teológov, ktorí nabádali k porozumeniu a ukazovali cestu k sebe, tak tieto hlasy boli prekričané – a počas kampane zaznievali aj zjednodušené, nepravdivé, necitlivé a veľakrát urážlivé tvrdenia a výroky. Bol som rozčarovaný z toho, ako v niektorých prejavoch prekročila verejná diskusia a kampaň pred referendom hranice základnej slušnosti ešte viac, než ktorákoľvek kampaň u nás doteraz.“5 K těmto „překřičeným“ hlasům patřilo třeba stanovisko teologů, většinou evangelických, z 30. ledna 2015, v němž se mimo jiné uvádí: „Referendum je misijne kontraproduktívne a kompromituje zvesť evanjelia Ježiša Krista v očiach spoločnosti. Poslaním kresťanov je šírenie zvesti, ktorá je ponukou pre každého človeka. Tento nástroj slúži na prezentovanie hodnôt, ktoré dokážu transformovať spoločnosť len vtedy ak si ľudí získajú na základe ich slobodného rozhodnutia. Cesta skratiek a autoritatívnych rozhodnutí v prospech kresťanských hodnôt sa už viackrát v minulosti ukázala ako zlá a poškodzujúca samotnú vec Kristovho evanjelia...“6
Já sám bych se například ptal, proč by respektovaná možnost pro vytváření trvalých a plnohodnotných vztahů mezi homosexuálními osobami měla být oslabením rodiny? Myslím si, že by naopak mohla být podporou a oceněním hodnoty trvalých svazků a věrnosti.7
V rámci kampaně pro referendum byla použita rovněž „papežská karta“, resp. dvojí vyjádření papeže údajně ve prospěch referenda.8 Působí poněkud zvláštně, že papežova slova, která reprodukoval kněz Matúš Imrich s tím, že papež pozdravil Slováky „približne týmito slovami“, se do týdne objevila na billboardech vyzývajících k účasti na referendu a trojímu ano.9 Pro jistotu a možná pro vyvrácení pochybností bylo druhé vyjádření podpory těsně před referendem vysloveno během generální audience, která je zaznamenávána na kamery.10 Aniž bych chtěl snižovat míru podpory, kterou současný papež František věnuje rodině, přesto dostupné záběry i chybějící zmínky v jiných zdrojích, např. v české redakci Vatikánského rádia jsou podle mne především svědectvím o vlivné lobby slovenské katolické církve ve Vatikánu.11 Jednoduše řečeno papež přečetl text připravený lidmi, kterým důvěřuje. Na druhou stranu je pravda, že papež podobným způsobem podpořil obdobné referendum v Chorvatsku, které se konalo 1. prosince 2013.
Srovnání slovenského referenda s chorvatským je zajímavé. Především tím, že jak v Chorvatsku tak na Slovensku prorodinné kampani předcházely personální problémy. Zatímco na Slovensku je to dodnes uspokojivě nevysvětlené odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka v červenci 2012,12 v Chorvatsku to byla v srpnu 2011 zavedená nucená správa v diecézi Poreč a Pula, jejíž biskup Ivan Milovan (nar. 1940) odmítl podepsat Vatikánem zprostředkovanou dohodu ohledně nemovitosti istrijského kláštera.13 Také průběh byl velmi podobný: nejprve občanská petice, snaha o snížení 50% hranice pro platnost referenda a hlasování.14 Jenže v Chorvatsku se na rozdíl od Slovenska podařilo snížit hranici platnosti referenda,15 takže účast necelých 38 % (z nichž 66 % se vyslovilo pro) stačilo. Navíc v Chorvatsku se hlasovalo o doplněk ústavy, který by definoval manželství jako svazek muže a ženy, což se však na Slovensku stalo již v červnu 2014.16
S ohledem na silné angažmá katolické církve stojí za zmínku, že ve sčítání lidu roku 2011 se k římskokatolické a řeckokatolické církvi na Slovensku přihlásilo 65 % (3,5 mil.) obyvatel. Necelých 900 000 hlasů je zhruba třetina z počtu osob nad 18 let, které se na Slovensku v roce 2011 přihlásily ke katolické církvi. Většina katolíků na Slovensku tak nevyslyšela naléhavou výzvu svých biskupů k zápasu „o nejzákladnější hodnoty, na nichž stojí a bez nichž padá celá naše společnost“...
Zvláštní je vyjádření Anny Verešové z Aliance pro rodinu, která po referendu obvinila média a nedostatečnou účast vysvětlila skutečností, že se k lidem nedostala informace o referendu.17 Její výzva médiím k sebereflexi, samozřejmě bez náznaku jakékoliv vlastní sebereflexe nad způsobem vedení kampaně, by mohla do budoucna avizovat snahu vnutit médiím přání, jak by měla „správně“ informovat. Ostatně Verešová už před referendem prohlásila, že téměř 400 tisíc podpisů považuje bez ohledu na referendum za vítězství. Nyní se již může ohánět „téměř milionem voličů“, takže předpokládám, že o ní ještě uslyšíme.
Na Slovensku nešlo o nic jiného než o demagogickou mobilizaci postavenou na falešných předpokladech. Je to typická „morální panika“, podobně jako vzrůstající islamofobie v Česku.18 Myslím si, že jde o zástupný a z části umělý problém.19 Pokud by mělo jít o ochranu rodiny, proč se nehlasuje třeba o zákazu rozvodů, o tvrdých trestech za nevěru, o propopulační a prorodinné politice, o zákazu hazardu atd.? Výsledkem celé akce je tak jen hlubší polarizace slovenské společnosti.
1 V sobotu 7. února 2015 občané SR v referendu odpovídali na tři otázky:
1) Súhlasíte s tým, aby sa manželstvom nemohlo nazývať žiadne iné spolužitie osôb okrem zväzku medzi jedným mužom a jednou ženou?
2) Súhlasíte s tým, aby párom alebo skupinám osôb rovnakého pohlavia nebolo umožnené osvojenie (adopcia) detí a ich následná výchova?
3) Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovať účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?
Referendum vyhlásil prezident SR rozhodnutím č. 320/2014 Z. z. 27. listopadu 2014 na základě petice občanů přijaté 27. srpna 2014 a obsahující více než zákonem požadovaných 350.000 podpisů. Původní návrh obsahoval otázky čtyři, ale po přezkoumání Ústavním soudem SR byla na neveřejném zasedání 28. října 2014 označena za protiústavní otázka: „Súhlasíte s tým, aby žiadnemu inému spolužitiu osôb okrem manželstva nebola priznaná osobitná ochrana, práva a povinnosti, ktoré sú právnymi normami k 1. 3. 2014 priznané iba manželstvu a manželom (najmä uznanie, registrácia či evidovanie ako životného spoločenstva pred verejnou autoritou, možnosť osvojenia dieťaťa druhým manželom rodiča)?“
2 Vyhlásenie prezidenta k referendu, 9.2.2015. Dostupné z: https://www.prezident.sk/?spravy-tlacoveho-oddelenia&news_id=19893
3 Pastiersky list biskupov Slovenska k národnému referendu o ochrane rodiny dňa 7. februára 2015. Dostupné z: http://kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/pastierske-listy-k...
4 Pozvánky na celonočné adorácie v Bratislave, v Senci, Šaštíne i Trnave. TK KBS, 6.2.2015. Dostupné z: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20150206062
5 Vyhlásenie prezidenta k referendu, 9.2.2015. Dostupné z: https://www.prezident.sk/?spravy-tlacoveho-oddelenia&news_id=19893
6 Stanovisko teológov k referendu 7. 2. 2015. Je to tak, 2.2.2015. Dostupné z: http://www.jetotak.sk/editorial/stanovisko-teologov-k-referendu-7-2-2015
7 K referendu na Slovensku se podle mne hodí následující delší citát z knižního rozhovoru s Timothy Radcliffem (nar. 1945, generální magister dominikánů v letech 1992-2001):
„Církev, vzhledem k tomu, čím je, nemůže nikoho vyloučit ze svého středu s definitivní platností. Je znamením jednoty celého lidského rodu, chce, aby se všichni sešli v nebeském království. Říká pouze: „Vzhůru, jděte do domu svého Otce.“ Pro každého ta cesta bude jiná. Zjednodušeně lze říct, že jsou dva důvody, proč se lidé dostávají do konfliktu s církví.
Zaprvé tehdy, když je z jejich názorů a postojů cítit nenávist. Mám na mysli všechny druhy rasismu, nenávisti vůči černým, židům, homosexuálům..., když člověk říká: „tohle není můj bratr“. V takových případech musí být postoj církve jednoznačný. Budeme se snažit s takovým člověkem setkat, mluvit s ním, pokusíme se ho přesvědčit, ale nikdy nesmí vzniknout dojem, že takové názory jsou nějak slučitelné s evangeliem. Nenávist je v zásadním rozporu s naší vírou.
Pak jsou ovšem lidé, kteří jsou v rozporu s církví ne proto, že by nenáviděli, ale proto, že žijí ve vztazích, které církev zapovídá. A to jsou skutečně nemanželské páry, lidé, kteří žijí v druhém manželství, homosexuálové... Musíme si ovšem uvědomit, že ty vztahy stojí na lásce. A každá láska jakožto láska je dobrá a zpřítomňuje Boha. Výchozím bodem je jejich touha milovat. Musíme si toho být vědomi a nahlédnout, jakou to má hodnotu. Součástí mravních principů, které církev hlásá, se nesmí nikdy stát zákaz lásky. Církev může pouze člověku pomoci, aby jeho láska měla větší hodnotu. Neexistuje taková lidská láska, která by nepotřebovala uzdravit, postoupit dál k větší zralosti a plnosti. To platí i o lásce manželské.
Pokud chceme, aby všichni tito lidé nahlédli, že morální učení církve je evangelium, dobrá zvěst, musíme se s nimi setkat, vstoupit do jejich života, sdílet jejich emoce. Musíme porozumět tomu, jak se dívají na svět, jak o něm mluví, poučit se od nich. Tak se dozvíme, jak jim zprostředkovat církevní učení. Jádrem evangelia je láska Boha k lidem. To, o čem jsme přesvědčeni, můžeme sdělovat pouze v přátelském vztahu.“
RADCLIFFE, Timothy. Nazývám vás přáteli. Kostelní Vydří – Praha, 2002, s. 72-73.
8 Podle TK KBS poprvé při úvodním pozdravu při ranní bohoslužbě v Domě sv. Marty dne 22.1.2015 a podruhé při generální audience dne 4.2.2015.
9 MATEJOVIČOVÁ, Daniela. Pápež František podporil slovenské referendum o rodine. Postoy.sk, 22.1.2015. Dostupné z: http://www.postoy.sk/content/papez-frantisek-dnes-podporil-slovenske-ref... a Pápež František je tvárou reklamy k referendu. Autor sa skrýva. HN, 30.1.2015. Dostupné z: http://strategie.hnonline.sk/spravy/reklama/papez-frantisek-je-tvarou-re...
10 Video: Pápež znovu podporil slovenskú cirkev v snahe brániť rodinu. TK KBS, 4.2.2015. Dostupné z: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20150204036
11 Momentálně k nejvlivnějším Slovákům ve Vatikánu patří arcibiskup Cyril Vasiľ (nar. 1965), od roku 2009 sekretář Kongregace pro východní církve. I on se zapojil do podpory referenda. Arcibiskup C. Vasiľ: Podporou referenda Cirkev plní svoje poslanie. TK KBS, 2.2.2015.
Dostupný z: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20150202043
12 Srovnejme mlčení, které ze strany slovenských biskupů provázelo a provází kauzu arcibiskupa Bezáka, a jejich horlivou podporu referenda.
13 Svatý stolec vysvětluje svou roli ve sporu o majetek chorvatské diecéze. Radio Vaticana, 3.8.2011. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14953
14 Lukáš Pitel v prosinci 2013 považoval chorvatské referendum za povzbuzení i pro Slovensko: „Môže byť povzbudivým signálom aj pre Slovensko. Koniec koncov, nedávny výskum agentúry Focus naznačuje, že v slovenskej populácii by bola podpora takejto ústavnej definície manželstva na podobnej úrovni ako v Chorvátsku. Navyše, septembrový Pochod za život ukázal, že minimálne na prvé fázy takejto iniciatívy máme slušné predpoklady: schopných organizátorov, dostatok dobrovoľníkov a verejnosti ochotnej sa zúčastniť, a v neposlednom rade podporu cirkevnej vrchnosti. Získať dostatok podpisov na vypísanie takéhoto referenda nie je nereálne. Žiaľ, prekročiť stále platné kvórum 50-percentnej účasti občanov by už bol oveľa tvrdší oriešok.“ PITEL, Lukáš. GLÓBUS: Chorvátske víťazstvo. Postoy.sk, 5.12.2013. Dostupné z: http://www.postoy.sk/chorvatske_vitazstvo
15 Návrh strany Igora Matoviče (nar. 1973) OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti z prosince 2014 na novelu Ústavy, tj. snížení hranice platnosti referenda z 50 % na 20 %, nebyl schválen Národní radou.
16 Ústava Slovenské republiky, čl. 41 odstavec 1.
17 Hovorkyňa Aliancie Verešová: K ľuďom sa nedostala informácia o referende. SME.sk, 8.2.2015. Dostupné z: http://www.sme.sk/c/7634464/hovorkyna-aliancie-veresova-k-ludom-sa-nedos...
18 Morální panika je reakce sociální skupiny založená na falešném nebo přehnaném dojmu, že chování nějaké jiné skupiny (většinou minoritní) je nebezpečně deviantní a je hrozbou pro společnost. Viz VOLEK, Jaromír. Konstrukce morální paniky a sociální exkluze. In Sborník prací fakulty sociálních studií Brněnské univerzity, Sociální studia 5, 2000, s. 97-113.
19 Manželství je na Slovensku definováno ústavou, při adopcích jsou výrazně preferována manželství a výuka sexuální výchovy není plošně zavedena.
Poslední komentáře