Nový pomocný biskup

V pátek 7. dubna 2017 bylo oznámeno jmenování nového pomocného biskupa ostravsko-opavské diecéze, stal se jím dosavadní generální vikář Martin David (nar. 1970). Po brněnském pomocném biskupovi Pavlu Konzbulovi (nar. 1965, jmenován 21. května 2016) se jedná o další očekávané jmenování z řady pomocných biskupů. Měli by následovat pomocní biskupové do Prahy (biskup Karel Herbst, nar. 1943, od 1. prosince 2016 na odpočinek na vlastní žádost) a do Olomouce (biskup Josef Hrdlička, nar. 1942, od 1. února 2017 na odpočinku s ohledem na dosažení věku 75 let). U obou nových pomocných biskupů schází informace o doktorátu nebo alespoň licenciátu biblických věd, teologie nebo kanonického práva, což kodex kanonického práva u biskupa vyžaduje („anebo byl opravdu zběhlý v těchto oborech“ viz CIC kán. 378 §5). Oba představují pozdní povolání ke kněžství. Pavel Konzbul v roce 1989 absolvoval Vysoké učení technické v Brně v oboru elektrotechnologie. Po ukončení základní vojenské služby se v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně věnoval vývoji a realizaci korekčních cívek magnetických polí pro tomografii nukleární magnetické rezonance. V této oblasti obhájil doktorskou práci a publikoval odborné práce v zahraničí. Po studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (2000) přijal v roce 2003 kněžské svěcení. Martin David po maturitě na Středním odborném učilišti strojírenském v Kopřivnici pracoval jako mechanik strojů a zařízení ve Státním podniku Tatra Kopřivnice. Teologii studoval rovněž v Olomouci (od roku 1991 na dálkovém, 1994–1999 na denním studiu), kněžské svěcení přijal v roce 2000. V lednu 2012 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul kaplan Jeho Svatosti. Po reformě udílení těchto čestných a archaických titulů papežem Františkem o dva roky později byl tento titul omezen na diecézní kněze nad 65 let (výjimku mají kněží při kurii).

Martin David byl jmenován pomocným biskupem, i když z vyjádření biskupa Františka Lobkowicze (nar. 1948) se zdá, že o něm uvažuje jako o svém nástupci („Martin je v mých očích knězem třetího tisíciletí, takže možná až za zhruba pět a půl roku odejdu na odpočinek...,“ citovala biskupova slova idnes.cz z Moravskoslezského kraje, 9. 4. 2017). Před rokem se zdálo, že vážný zdravotní stav biskupa Lobkowicze bude překážkou výkonu jeho služby. Nakonec se biskupův zdravotní stav zlepšil (někteří mluví o téměř „zázračném uzdravení“), takže v prosinci 2016 požádal papeže o jmenování pomocného biskupa. Nedošlo na jmenování biskupa koadjutora, tj. biskupa s právem nástupnictví, jak se u nás naposledy stalo v případě Jiřího Paďoura (1943–2015) v Českých Budějovicích, který byl jmenován v únoru 2001 a vedení diecéze převzal po rezignaci Antonína Lišky (1924–2003) v září 2002. Jiří Paďour byl však v té době již nemocný a podle vlastních slov velmi vyčerpaný. Tristní situaci v Českých Budějovicích zvýraznilo v roce 2008 jmenování Pavla Posáda (nar. 1953) pomocným biskupem. Ten se krátce po svém svěcení litoměřickým biskupem v roce 2004 psychicky zhroutil a nebyl schopen vykonávat svůj úřad. V roce 2008 došlo k určité „výměně“: Zatímco Pavel Posád se přesunul do Českých Budějovic, dosavadní generální vikář českobudějovické diecéze Jan Baxant (nar. 1948) byl jmenován litoměřickým biskupem. Mimochodem Jan Baxant před letošními Velikonocemi prodělal infarkt a musel být hospitalizován. Po plánované operaci (druhé angioplastice koronární cévy) se předpokládá jeho návrat do plného pracovního nasazení v červnu nebo v červenci.

Je otázkou, zda by diecézím neprospěla častější obměna biskupů, kteří by mohli být nejenom vnímavější vůči věřícím a společnosti, ale také by mohli vnést potřebnou energii a nové impulzy.

Nad výkony některých biskupů občas zůstává rozum stát. Např. v případě momentálně nejdéle sloužícího diecézního biskupa v ČR brněnského Vojtěcha Cikrleho, který podle citace Katolického týdeníku (2017, č. 15, v příloze Diecézní zpravodajství) při diecézním setkání mládeže v sobotu 8. dubna pronesl slova: „Pokud se rozhodnete žít čistě až do svatby, napište mi o tom. Za každého z vás se pak budu modlit.“ Aniž bych chtěl zpochybňovat důležitost zdrženlivosti, nemusí dnes mladí lidé řešit celou řadu jiných důležitých věcí? Neměl by pan biskup provázet svojí modlitbou také ty, kteří se k podobnému kroku nerozhodnou? Nemůže tato formulace vést k zúženému chápání čistoty („nespat spolu“) nebo ke snaze po vytěsnění vlastní sexuality, před čímž varují i některé případy sebevražd mladých lidí s homosexuální orientací ve věřícím prostředí? Připomínám, že např. Katechismus katolické církve k tématu uvádí: „Čistota vyjadřuje zdařilou integraci pohlavnosti v člověku a tím vnitřní jednotu člověka v jeho tělesném a duchovním bytí.“ (KKC, 2337).

Naštěstí v lednu zveřejněný přípravný dokument XV. řádného generálního zasedání biskupské synody na téma Mladí lidé, víra a rozlišování povolání, které je plánováno na říjen 2018, přistupuje k problematice mladých lidí komplexněji.¹