Slova o této době?

Vnímám, že dnešní doba není jednoduchá a klade nároky na křesťanské teology a kazatele, kteří chtějí pronést „slovo o této době“, jak nazval svůj proslulý text, napsaný v úkrytu u sester boromejek v Praze pod Petřínem v květnu 1951, tj. těsně před svým zatčením, katolický teolog Oto Mádr (1917–2011). V tehdejší velmi vzrušené době násilné likvidace církevních struktur a náboženského života se zdál být nepřítel zřejmý. Mádr napsal, že to není doba pro křesťany zvlášť příjemná, ale „pro křesťany správného formátu je to velký a nádherný čas... je to výsada a dar právě teď žít, milovat a bojovat.“ Za hlavní úkol doby považoval boj: „Je to denní boj o vlastní duši s tělem, světem i ďáblem. Boj o duši pohanů kolem nás.“ Tato bojovná rétorika, kterou Mádr doplnil několika konkrétními radami, může být pochopitelná v kontextu tehdejšího zápasu s násilným komunistickým režimem.

Pražské arcibiskupství, v srpnu 2021 zveřejnilo kázání prof. Petra Piťhy (nar. 1938), probošta Kapituly Všech svatých na Hradě pražském, které pronesl na slavnosti Nanebevzetí Panny Marie na pouti v Luži u Košumberka. Piťha podle vlastních slov oslovil posluchače „v době nelehké“ a pokusil se vysvětlit, proč ji za takovou považuje. Podle Piťhy jsme prý velmi vyděšeni z toho, že prožíváme „pád civilizace“. Je třeba se připravit na vznik „nové civilizace“, jejímž základem mají být podle Piťhy: 1) „sdílené hodnoty“ (tj. Desatero), 2) rodina a 3) výchova. Piťha důrazně varoval před každým sebemenším znevážením rodiny, které podle něj znamená „sebevraždu společnosti“. Jako jediný příklad uvedl sociální politiku, která „plošně podporuje nesezdané matky, tedy i ty, které se nevdávají záměrně kvůli poskytované podpoře“. Schvalováním této podpory si podle Piťhy připravujeme zkázu a je tedy nutné se tomu vzepřít.

Zatímco Mádrova kritika tehdejšího „nepřítele“ mi přijde pochopitelná, Piťhovu kritiku podpory samoživitelek považuji za nehoráznost. Dlouhodobě jsou totiž samoživitelky skupinou, která je považována ze jednu z nejohroženějších chudobou, což ještě zdůraznila zkušenost z doby různých omezení v souvislosti s pandemií covidu (např. jak skloubit zaměstnání a starost o děti v době zavřených škol).

Osobně za skutečně křesťanský přístup k současné době považuji slova o životě „po pandemii“ od anglikánského teologa, emeritního biskupa a profesora Nového zákona v Oxfordu Nicholase Thomase Wrighta (nar. 1948), která pronesl v online přenosu v rámci každoroční Národní parlamentní modlitební snídaně ve Velké Británii dne 25. června 2021. Nářek, odpuštění a obnova jsou podle Wrighta tři základní prvky, pomocí kterých můžeme objevit skutečnost, že živý Bůh přebývá mezi námi prostřednictvím svého Ducha. Sdílí náš nářek, ujišťuje nás o odpuštění a dává nám energii pro obnovu, která by neměla být pouhým návratem do doby před covidem. Myslím si, že v našem českém prostředí nám schází hlavně ten prvek odpuštění (nejde o mávnutí rukou, že se nic nestalo) a převládá zlost, která není dobrým východiskem pro obnovu a naději. Od křesťanských teologů a kazatelů bych očekával, že podpoří myšlenku odpuštění a naděje více, než hledání různých „nepřátel“ vůči kterým bychom měli bojovat.