Jste zde

Nový evangelický zpěvník jako bohoslužebná kniha

autor: 

V adventu 2021 spatřil světlo světa po více než 40 letech od vydání posledního obdobného díla nový Evangelický zpěvník. Zahrnuje 789 položek a je výsledkem 17 let trvajícího úsilí přípravné komise, která v Českobratrské církvi evangelické pracovala pod vedením Miloslava Esterleho. Publikace si jistě zaslouží hlubší pozornost z hlediska hymnologického. Zde se chceme omezit pouze na stručnou liturgickou reflexi.

M. Esterle v průvodním slově, které mělo zaznít na zatím odloženém slavnostním uvedení zpěvníku, zveřejněném ovšem na webu církve1, v této souvislosti hovoří přímo o bohoslužebné knize. Tím je naznačeno více, než že zpěvník je obvyklou pomůckou ke společnému slavení bohoslužeb (a spolu s Biblí tvoří základ evangelické zbožnosti). Téma bohoslužby totiž přímo zakládá osnovu díla, převzatou ze švýcarského reformovaného zpěvníku. Sjednocující motiv jednotlivých tematických bloků tvoří bohoslužba v různých kontextech: v Bibli, ve společenství církve, během církevního roku, všedního dne, na cestě životem a ve světě.

Oddíl „Bohoslužba ve společenství církve“ představuje pro české evangelické prostředí zřejmě nejzásadnější koncepční inovaci. Obsahuje části: Vstup, otevření a ztišení; Vzývání; Chvála a dík; Zvěstování Božího slova; Vyznání vin a přijetí odpuštění; Vyznání víry; Křest a připomínka křtu; Večeře Páně; Prosby a přímluvy (vč. Modlitby Páně); Poslání a požehnání. Ty korespondují s jednotlivými liturgickými prvky podle připravované nové agendy ČCE, které jsou v obecné podobě uveřejněny na začátku oddílu. Předchozí evangelický zpěvník z roku 1979 byl strukturován podle vyznání víry a obsahoval tak písně pouze k některým místům liturgie v rámci článku o církvi. V novém zpěvníku následuje oddíl věnovaný písním k obdobím liturgického roku, který zahrnuje tyto kapitoly: Advent; Vánoce; Zjevení Páně; Postní doba a pašije; Velikonoce; Nanebevstoupení; Seslání Ducha svatého; Trojice; Díkčinění; Závěr církevního roku, soud a druhý příchod; Starý a nový rok.

Nejvýznamnější stylovou novinkou pak je obohacení jednohlasého zpěvu o další prvky (responzoriální zpěvy, kánony, zpěvy z Taizé) a zejména rozšíření klasického písňového repertoáru z doby reformační i z ekumenických tradic o zpívané aklamace shromáždění (Amen, Haleluja), ordinarium (Kyrie, Gloria, Sanctus a Agnus Dei, zhudebněné Petrem Ebenem, a jejich parafráze) a vyznání víry.

Zpěvník otevírá, jak se v evangelické církvi sluší, kapitola, věnovaná bohoslužbě v Bibli. Ta se skládá ze zhudebnění žalmů, významných starozákonních a novozákonních kantik a také písňových převyprávění některých biblických vyprávění. Žaltář obsahuje většinu žalmů v různých hudebních úpravách: od písňových na základě ženevského žaltáře (většinou oproti vydání z roku 1979 nově přetextovaných M. Esterlem) po převzaté nebo nově vytvořené psalmodie v responzoriálních úpravách, které dosud nebylo obvyklé v české evangelické církvi používat. Některé žalmy nabízí zpěvník pouze v textové verzi se značkami pro antifonální recitovanou modlitbu shromáždění. Tu je možné využít v situacích, kdy není možný společný zpěv, ale také třeba v rámci liturgie hodin. K té v tradici církve neodmyslitelně patří ve zpěvníku rovněž zahrnutá novozákonní kantika (Benedictus, Magnificat, Nunc dimittis). Ta jsou doplněna dalšími hymny, které je možné nalézt v J 1, Ef 1, Fp 2 nebo Ko 1.

To vše dokládá, že v evangelické církvi vydáním nového zpěvníku dochází k významnému posunu ve vnímání role zpěvu při slavení bohoslužeb směrem k ocenění osvědčených liturgických tradic v široké ekumenické perspektivě. Zároveň je ovšem možné si povšimnout i některých charakteristik uspořádání zpěvníku, které nasvědčují jistým obavám z přebírání pevných tradičních liturgických celků. Kniha například obsahuje kompletní Ebenovo ordinarium. To je ovšem roztroušeno v rámci jednotlivých tematických celků. Týká se to i Ebenovy Truvérské mše, kterou rovněž nenajdeme pohromadě. Volba redaktorů je sice pochopitelná z hlediska uspořádání zpěvníku, ale jeho uživateli by pomohl aspoň rejstřík, který by tyto oddělené části „scelil“. V úvodu zpěvníku je tato skutečnost zdůvodněna tím, že jednotlivé části „mohou být při evangelických bohoslužbách použity i samostatně“. To ovšem může nahrávat určité libovůli v umisťování tradičních liturgických prvků v bohoslužbě podle vlastní intence nebo citu. Plnohodnotné využití zpěvníku tedy bude předpokládat porozumění struktuře bohoslužby a významu jejích základních stavebních kamenů.

Je také třeba přivítat, že dílo zahrnuje kromě zhudebněných částí krátké modlitby pro jednotlivá období liturgického roku nebo životní situace či společná vyznání vin a víry, které je možné užít při společném slavení bez nutnosti vytváření zvláštních materiálů. Přetištěné žalmy mohou zase sloužit například jako podklad ke společné modlitbě denních dob.

Nový evangelický zpěvník je každopádně plodem poctivé a dobře odvedené práce a představuje odvážné vykročení, které se pokouší vynášet z pokladů církevního zpěvu staré i nové a žánrovou šíří (od gregoriánského chorálu po folkové písně) spojovat různé proudy zbožnosti (charismatické chvály v něm najdeme jen v minimální míře). Bude napínavé sledovat, jak bude ve sborech přijat, co z něj najde liturgické využití a jak jeho používání bude evangelickou bohoslužbu proměňovat.

Komentáře

Pro mě je rozdíl přijímat - vzít za svou - Boží vůli, tady se aktivně podílím na Božím plánu. Modlidba 'Vezmi si, Pane, všechnu mou svobodu' pak může vést k matce z filmu Procesí, která veze dítě k duchovnímu, i když ví, že daný duchovní dítě už jednou zneužil.

To, že zpívám takovou píseň, já tady pořád mluvím o písni "Vezmi, Pane, život můj", má být výrazem právě takového aktivního přijetí Božího plánu. Při bohoslužbách se toho ani nemůže stát více, pak to má být prodlouženo do všedního života, samozřejmě. - Upozornila jste mě na důležitou věc: jak může vůbec kazatel takhle vyhrocenou píseň navrhnout pro zpěv shromáždění? Může předpokládat, že ji (všichni) lidé budou zpívat s vážným úmyslem? - A poslední, k tomu silnému příkladu matky, který uvádíte: evangelické myšlení přísně rozlišuje mezi poslušností Bohu a poslušností církvi a jejím ordinovaným. Někdy až příliš přísně: "já ke své víře církev nepotřebuji".

Vámi citovaná píseň "Vezmi, Pane, život můj" EZ473 v novém zpěvníku není. Při zachování Svítá mi z EZ chybí jen DEZ630 'Nahý jsem se na svět narodil'.

A já jsem zase až teď pochopil, že myslíte skutečně píseň se slovy "Vezmi si, Pane, všechnu mou svobodu". Omlouvám se. Já jsem ji totiž doposud neznal, nevěděl jsem, že je ve zpěvníku, a myslel jsem, že vy myslíte nějakou s takovým smyslem. - Jo jasně, tak tohle je Suscipe od Ignáce, a ospravedlnění té zdánlivé přemrštěnosti o zřeknutí se svobody je ve slovech "kéž jen tvou milost a lásku mám". U Ignáce lépe: "Dej mi jen svou milost a lásku.." - aby byla patrna vzájemnost mezi "vezmi" a "dej mi". Tak samotné myšlence snad rozumíme. Jen z Boží lásky žiju. A i biblické podklady bychom našli. - Ale víme, že už u jezuitů z toho byl příkaz poslušnosti církevnímu nadřízenému. A když z guglování vidím, jak samozřejmě tato modlitba plní katolické farní časopisy a blogy hledajících postpuberťáků, taky mě to trochu nahání strach.

Dobrý den, píseň K svobodě je dlouhé putování nebyla otištěna z důvodu autorských práv. Písně z muzikálu JCHS lze uveřejnit pouze s doslovnými překlady textů.

Na zpěvníku nejvíc obdivuji seznam pramenů a řešení autorských práv.

Jsou i 'chybějící' spirituály chráněny autorskými právy?
Největší záhada je pro mě 665 z dodatku, Už svitlo jitro nedělní, L. Rejchrt. Proč vypadlo?

"...měly tam být, ale na 14 takových písní jsme nedostali autorská práva, byť jsem je chtěli zaplatit."
Tohle by mne zajímalo, jak to vlastně je. Slyšel jsem, že na písně náboženské (při bohoslužbě)
se autorská práva a poplatky nevztahují.
Jinak mne potěšilo že se zde ozývají i evangelíci.

rozumím tomu tak, že za veřejné proozování hudebních skladeb při bohoslužbách se, na rozdíl od koncertů, autorské polatky neplatí. Zde však jde o poplatek za otištění, přetištění autorského díla.

Stránky