Jste zde

Zprávy

Lutersko-pravoslavné prohlášení o Filioque

(MV/LWF) Světový luterský svaz (LWF) a pravoslavná církev vydaly společné prohlášení k doplnění nicejsko-cařihradského vyznání víry o klauzuli Filioque, což je teologický problém, který již téměř tisíc let rozděluje východní a západní církevní tradice.

Slovo „filioque“ (tj. „i Syna“), které popisuje vycházení Ducha svatého, přidala latinská církev do vyznání víry několik století po jeho sestavení, aby čelila ariánství, ale východní církev proti tomuto zařazení vždy protestovala.

Ve společném prohlášení Smíšené mezinárodní komise pro teologický dialog mezi LWF a pravoslavnou církví oba partneři navrhují, aby se používal překlad řeckého originálu (tj. bez Filioque) v naději, že to přispěje k zacelení odvěkých rozporů mezi společenstvími a umožní společné vyznávání víru ekumenických koncilů v Nikáji (325) a Konstantinopoli (381).

Komise vypracovala toto prohlášení na svém 18. plenárním zasedání, které se konalo v květnu 2024 v egyptské Káhiře. Komise zdůraznila, že vyznání víry je základním liturgickým a naukovým prohlášením, zároveň vyjádřila naději, že dojde k obnovení důrazu na trojiční teologii v životě církví. Obě strany potvrzují plné božství Ducha svatého, která byla ve východní a západní tradici vyjádřena různými způsoby.

Společné prohlášení je výsledkem více než 40 let trvajícího dialogu a ekumenického závazku mezi LWF a pravoslavnou církví. Nabízí se jako znamení smíření k 1700. výročí nicejského koncilu v roce 2025. Znamená také nadějný krok k většímu teologickému porozumění a jednotě mezi luterskou a pravoslavnou církví.

30 let od rozhodnutí světit ženy v Evangelické církvi augsburského vyznání v Rumunsku

(MV/LWF) Evangelická církev augsburského vyznání v Rumunsku oslavila 30 let od svého rozhodnutí ordinovat ženy pro duchovní službu. První duchovní, Dr. Elfriede Dörr, přijala kněžské svěcení 8. září 1996 v německém Magdeburku a dnes vede církevní oddělení pro ekumenické vztahy a pastorační vzdělávání.

Rozhodnutí o přijetí žen do duchovní služby padlo již v roce 1994, ale trvalo ještě několik let, než byla církev připravena na svěcení první ženy v samotném Rumunsku. „Vzpomínám si, že to nebylo snadné, když jsem začínala svou službu,“ říká Dörr. „Přišla jsem sloužit do tradiční farnosti, kde byl silný smysl pro 'úřad' ženy faráře. Byla jsem sice provdaná za faráře, ale nevnímala jsem se jen jako manželka se všemi očekáváními, která tato role přináší.“

Jednou z nejtěžších věcí, kterou zjistila, byl nedostatek vzorů nebo společníků, na které by se mohla obrátit pro inspiraci a podporu. Na konferenci v rakouském Štýrském Hradci potkala mladou slovenskou farářku, se kterou se mohla podělit o příběhy a vyměnit si zkušenosti se společnými výzvami. „Dobře si vzpomínám, jak jsme spolu o přestávce konference jedly zmrzlinu a já měla dojem, že jsem si oddechla,“ uvedla.

Po třech desetiletích Dörr konstatuje, že práce v mezinárodním kontextu, včetně práce pro Konferenci evropských církví, jí nabídla mnoho příležitostí setkat se s ženami, které jí sloužily jako inspirativní vzory. Říká, že si často připomíná význam toho, že je ženou ve službě, když ji lidé k ní lidé přicházejí se slovy: „Způsob, jakým mluvíte z kazatelny, promlouvá k mému srdci - ženy to dokážou!“

Zároveň se však zamýšlí nad „sítí teologicky zabalené devalvace“, které jsou ženy stále vystaveny, přičemž biblické pasáže jsou používány k ponižování a popírání jejich rovné důstojnosti. „Dokonce i ženy si tuto kulturu natolik osvojily, že nám to připadá normální a nijak to nezpochybňujeme,“ říká. „O to víc na mě proto působí, když se kolegové proti této patriarchální kultuře ozývají.“

Dörr upozorňuje, že je důležité vysvětlit „historický kontext biblických pasáží“, které používají odpůrci svěcení žen, a předložit „teologické argumenty ve prospěch rovné důstojnosti žen“. Podobně říká: „Mohla bych jmenovat biblické ženy ve vedoucích rolích, jako je Debora, soudkyně a prorokyně, Priscilla, učitelka a misionářka, a Junia, která je nazývána apoštolkou.“

Ženám, které čelí podobným výzvám, vzkazuje: „Požádala bych je, aby se vědomě zařadily do tradice matek víry, Šifry a Púy, Lýdie a Foibé, Hildegardy z Bingenu a Mary Daly, Marlene Wermescher a Dorothey Binder“.

Navzdory výzvám ji její práce přináší velkou radost a uspokojení, zejména v poslání prohlubovat ekumenické a mezinárodní vztahy a také v přípravě nových duchovních. Jako členka menšinové církve ve většinovém pravoslavném národě používá obraz orchestru, aby popsala roli své církve v mezinárodním prostředí: „Malá menšinová církev v rozsáhlém kontextu ekumenismu je možná flétnou pikolou, která ne vždy zazní v celém koncertu, ale když už zazní, je důležité, aby ve správný čas zahrála správnou notu.“

Ženám v jiných luterských církvích, kde je svěcení stále vyhrazeno mužům, Dörr vzkazuje: „Buďte odvážné, změna je možná!" Zdůrazňuje, že díky Světovému luterskému svazu (LWF) došla rumunská luterská církev tak daleko a je důležité se o tuto cestu podělit s ostatními. Připomněla, že na posledním valném shromáždění LWF v Polsku (v Krakově v září 2023) mluvily polské pastorky o mnoha zdlouhavých překážkách, které musely překonat, než bylo v jejich prostředí možné svěcení žen (v roce 2022).

„Tam mi bylo jasné,“ dodává Dörr, „že svěcení žen je nezbytným kritériem pro smířené společenství mužů a žen v církvi, i když zdaleka ne jediným. Lze ji označit za krok ke spravedlnosti a míru, který je obsažen v krásném hebrejském slově 'šalom'.“

Starokatolická církev umožní církevní uzavírání stejnopohlavních partnerství

(MV/SKC) Starokatolická církev v České republice má záměr umožnit od 1. 1. 2025 slavení církevního obřadu žehnání partnerství pro osoby stejného pohlaví, které bude zároveň uzavřením partnerství formou církevního sňatku podle českého právního řádu. Synodní rada Starokatolické církve v ČR jako k tomu způsobilý orgán církve informovala, že na základě svého rozhodnutí ze dne 25. 5. 2024 o tomto svém záměru příslušné státní úřady s žádostí o upřesnění administrativního postupu při uzavírání partnerství formou církevního obřadu. Starokatolická církev v ČR je první církví v naší zemi, která veřejně deklaruje svůj záměr uzavírat partnerství osob stejného pohlaví se státní platností formou církevního obřadu.

Od 1. 1. 2025 se ve státní legislativě ČR novelou Občanského zákoníku zavádí partnerství jakožto trvalý svazek dvou lidí stejného pohlaví, který se bude uzavírat stejným způsobem jako manželství. Tato právní úprava umožňuje, aby se toto partnerství uzavíralo i formou církevního obřadu, pokud se k tomu církev, která disponuje příslušnými zvláštními právy, podle svých vnitřních pravidel a předpisů rozhodne.