Kardinál Duka a olympijské hry

Emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka v příspěvku na svém osobním blogu zhodnotil letní olympijské hry v Paříži. Přirovnal je k olympiádám v Berlíně (1936) a v Moskvě (1980), protože sportovci byli podle Duky zneužiti k jiným cílům: tehdy k nacismu a komunismu, nyní „k novým ideologiím, které nám vlastně říkají, že neexistuje lidská identita“. Potvrzením této skutečnosti je pro Duku „muž, který bije ve sportovní disciplíně boxu ženu“. Své hodnocení pařížské olympiády tak staví na dávno vyvráceném nesmyslu. A ještě si s chutí rýpne: „Ptám se: kde je Istanbulská smlouva, kde jsou její obhájci?“ Má na mysli Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, kterou ČR jako jedna z mála evropských zemí dosud neratifikovala. Velký podíl na tom má Česká biskupská konference, která úmluvu odmítla (v roce 2018 a znovu 2023), v roce 2018 navíc proti úmluvě rozpoutala kampaň šířenou z mnoha kazatelen, ve které byla uváděna řada nesmyslů a vymyšlených hrozeb. Naopak hlasy odborníků a organizací, které se problematice domácího násilí věnují, církevní představitelé zcela ignorují.

Na pokrytectví Dukova hodnocení pařížské olympiády poukázali také ti, kdo připomněli jeho osobní účast na zimních olympijských hrách v ruském Soči v únoru 2014, kde byl součástí delegace prezidenta Miloše Zemana. Prezident ČR se tehdy zúčastnil oficiálního programu, na který odmítli přijet státníci z řady zemí, čímž chtěli vyjádřit protest proti porušování lidských práv Putinovým režimem. Samotný Duka tehdy ruský režim hodnotil smířlivěji: „Problematika demokratického vývoje v celém světě trochu pokulhává. Nechtěl bych toho černého Petra dávat jen Rusku. I my máme dost problémů.“ Bezprostředně po skončení olympiády Rusko obsadilo Krym. Jak později Putin přiznal, padlo toto rozhodnutí na jednání v noci před posledním dnem olympiády. V tom zjevně Duka problém nevidí.

Dukův text opět vzbudil emoce, i když jeho jednostranná tvrzení nebo vyslovené hlouposti nejsou překvapivé. Je dávno známou skutečností, že kardinál Duka je jakási církevní obdoba prezidenta Zemana. Tedy člověk, který svůj úřad využil k propagaci svých svérázných názorů a postojů, případně k podpoře lidem, kteří jsou mu blízcí. Už delší dobu nedokáže kriticky rozlišovat informace a je spokojený, když jeho texty vzbudí pozornost. V souvislosti s jiným skandálem (prezentací knihy Spiknutí v prostorách arcibiskupství) teolog Benedikt Mohelník formuloval tezi, že se jedná o „Církev arcibiskupského paláce“, která se oddělila od společenství učedníků a následovníků Ježíše Krista. Její existence je výsledkem dlouholetého a systematického úsilí konkrétních lidi ve vedení české katolické církve. Teze možná pravdivá, ale teologicky problematická. Biskup předsedá místní církvi a má být viditelným principem její jednoty. Kněží i věřící jsou vůči němu vázáni úctou a poslušností. To je v případě někoho, kdo šíří zjevné nesmysly a jednostrannou propagandu, dost obtížné. Přípravný dokument synody upozorňuje, že postava biskupa je často přetížena nerealistickými očekáváními týkající se toho, co může jediný člověk rozumně dokázat. Mně by stačil biskup, za kterého by se věřící nemuseli stydět. Je to dostatečně realistické očekávání?