Obřad mytí nohou v křesťanském slavení

Biblický základ a význam rituálního mytí nohou

Jan ve třinácté kapitole svého evangelia popisuje poslední Ježíšovu večeři s učedníky odlišně od synoptiků, vkládá pasáž o mytí nohou. To bylo v antice při vstupu do domu běžné, tato podřadná práce byla však vyhrazena otrokům. Ježíš navíc neumývá nohy při příchodu, ale uprostřed večeře, je tedy zřejmé, že jeho konání má význam symbolický, nikoli praktický.¹ Za povšimnutí stojí také skutečnost, že Ježíš myje nohy všem, tomu, který jej má zradit i tomu, který jej zanedlouho zapře. Jen těžko bychom v tomto kontextu mohli usuzovat, že se jedná o nějakou službu učedníkům „za odměnu“.

O několik veršů později Ježíš učedníkům svěřuje přikázání: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, jako /já/ miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“² S přikázáním lásky je úkon mytí nohou dáván do souvislosti jako zhmotněné symbolické vyjádření jeho významu. Z toho vychází i latinské označení obřadu mytí nohou – mandatum (mandatum novum = nové přikázání).³

Ježíšovo mytí nohou učedníků bývá často vykládáno jako nastavení parametrů autority v církvi. Pán myje nohy učedníkům. Ten, kdo nese v církvi autoritu je ten, kdo má ostatním sloužit, v přeneseném významu jim má mýt nohy. Jiná perspektiva zdůrazňuje naproti tomu všeobecnou výzvu k následování Ježíšovy láskyplné služby druhým, ke kterému jsou povoláni všichni křesťané.

Jednotlivé církve či křesťanská hnutí zdůrazňují více či méně jeden či druhý jmenovaný aspekt, když do svého liturgického slavení včleňují mytí nohou. V některých církvích je vykonávání obřadu v aktivní roli vyhrazeno církevním hodnostářům, tím má být vyjádřeno poselství „sloužící autority“. V jiných církvích či hnutích si členové myjí nohy sobě navzájem. Tento způsobe více akcentuje všeobecné křesťanské poslání k vzájemné službě.

V obou přístupech však můžeme vidět, že je v popředí liturgická funkce anamnetická (zpřítomňující), konáním obřadu má být zpřítomňována Ježíšova sloužící láska zaměřena na druhé.⁴

V současné době bývá obřad mytí nohou v církvích zařazen zejména do liturgického slavení během Zeleného čtvrtku, tedy v první den velikonočního Tridua, kdy se připomíná zejména ustanovení slavení Večeře Páně.

Historický vývoj obřadu mytí nohou

Rituální mytí nohou se v křesťanství vyvíjelo po dvou liniích. Jednak v monastické tradici, odkud se posléze přenesl i do katedrální liturgie. Jednak jako součást křestní liturgie, tato linie se však v průběhu staletí ukázala jako slepá a v současné době se již křestní mytí nepraktikuje.

Nejstarší zmínky o rituálu nicméně nalézáme v souvislosti s křestní liturgií. Dochovaly se dokumenty ze synodu v hispánské Elvíře konané v letech 300-303, který tento zvyk v místních církvích zakázal.⁵ Zatímco v Římě se křestní mytí nohou zřejmě nikdy nepraktikovalo, v ostatních místních církvích tomu bylo různě. Vymizení křestního mytí nohou pravděpodobně souvisí s postupným prosazováním římské liturgie za karolinské dynastie na přelomu 8. a 9. století.⁶

Paralelně se rituál vyvíjel v monastické tradici. Původní zvyk mytí nohou hostům (mandatum hospitum) se zejména během středověku postupně proměňoval, adresátem úkonu se stali především chudí (mandatum pauperum). Mytí nohou chudým se v některých klášterech praktikovalo každodenně, a to zhruba do 17. či 18. století, kdy péči o chudé⁷ přebral stát.⁸ Na Zelený čtvrtek míval tento rituál slavnostní charakter. Nohy byly myty i několika stům chudým, zatímco eucharistie se chudí účastnit nemohli. Bylo tomu tak z důvodu, že nebyl znám stav jejich svědomí. Obřad mytí nohou tak v tomto směru můžeme dnešní řečí označit za vskutku nízkoprahový.⁹

Vedle mytí nohou chudým se v řeholních společenství praktikoval i zvyk mytí nohou bratřím (mandatum fratrum).¹⁰ Analogicky se oba zvyky přenesly také do katedrální liturgie. Nejstarší zmínky o povinnosti vykonávat během Zeleného čtvrtku rituál mytí nohou (avšak pouze mezi kleriky) nalézáme ve výnosu synodu ve španělském Toledu. V Římě se zvyk praktikoval spíše jako projev osobní zbožnosti, do oficiální liturgie se zde dostává teprve v průběhu 12. století. V římské liturgii Zeleného čtvrtku byl rituál oficiálně ukotven až po Tridentu.¹¹

Současné praktikování obřadu ve vybraných církvích a hnutích

Adventisté

V Církvi adventistů sedmého dne je obřad mytí nohou vždy součástí slavení Večeře Páně. Ta se slaví zpravidla jednou za čtvrt roku a bývá většinou součástí sobotní bohoslužby, může však být slavena i jindy. „Má to být nejposvátnější a nejradostnější událost pro shromáždění, kazatele i starší sboru.“¹²

Úkon mytí nohou je chápán jako projev pokory, vyjadřuje odpuštění, přijetí, ujištění a sounáležitosti. To je poselství, které vyjadřuje Kristus směrem k věřícím a členové shromáždění sobě navzájem. Adventisté mají za to, že nelze vstoupit do společenství s Ježíšem, pokud jsou věřící plni pýchy či svárů. Eucharistickému slavení tedy vždy předchází úkon vzájemného mytí nohou. Je vyznáváno, že při takto slavené Večeři Páně je Ježíš Kristus vždy přítomen.¹³

Anglikáni

Stojí za povšimnutí, že latinské označení zvyku mytí nohou (mandatum), které se odkazuje k Ježíšově přikázání lásky, se přímo odráží v anglickém pojmenování Zeleného čtvrtku – Mandy Thursday. Již samotné označení dne nám napovídá, že v anglikánské tradici je rituální mytí nohou s tímto dnem nějak spojeno.

Vykonávat obřad mytí nohou (The Washing of Feet) při eucharistické bohoslužbě Zeleného čtvrtku není předepsáno jako povinné, obcím je však dána možnost obřad začlenit. Předsedající tak může v rámci liturgického slavení umýt nohy některým členům shromáždění. Tento akt bývá zpravidla provázen hymnem Ubi caritas¹⁴ a je zařazen po homilii. Mytí nohou předsedající zakončí modlitbou, kterou shromáždění aklamuje zvoláním „amen“.¹⁵

Zajímavostí je, že ve středověku bylo běžné, že se králové a královny Spojeného království jakožto hlavy anglikánské církve účastnili zvyku mytí nohou, které se konalo v rámci královské liturgie Zeleného čtvrtky (Royal Maundy service), tento zvyk byl spojen s almužnou pro chudé¹⁶, což bylo zvykem již ve středověké Evropě v monastiské tradici umývání nohou chudým.

Zatímco mytí nohou na Zelený čtvrtek je běžné i v jiných církvích, poněkud neobvykle je v anglikánské tradici možné obřad užít také v rámci liturgie svěcení jáhnů, když nově ordinovaným jáhnům může biskup umýt nohy. Mytí může být opět doprovozeno hymnem Ubi caritas a po jeho provedení je možné přečíst příslušnou pasáž Janova evangelia.¹⁷

Baptisté

Jednotlivé baptistické sbory jsou autonomními obcemi (církvemi), není tedy možné hovořit o určitém jednotně prováděném rituálu. Nabízím alespoň pohled do některých baptistických tradic.

Například primitivní baptisté, jež představují konzervativní uskupení baptistických sborů zastoupených především v USA, jsou v anglickém jazyce označována mimo jiné také jako tzv. Foot Washing Baptists (babtisté myjící nohy). Zřejmě nás tedy nepřekvapí, že pro tradici těchto baptistů je zvyk mytí nohou významný.¹⁸ Symbolizuje pokoru, službu a duchovní očistu. Obřad je u primitivních baptistů často integrován do bohoslužby spojené s Večeří Páně, může však být praktikován i samostatně (podobně jako jsme mohli vidět například u adventistů).

Úkon mytí nohou nemá být připodobňujícím konáním. Jedná se o posvátný rituál, ve kterém je vyjadřováno následování Ježíšova příklady pokory a vzájemné služby, kde také tkví stěžejní důraz baptistické víry.¹⁹ Mimetická (napodobující) funkce je upozaděna, v popředí je anamnesis (zpřítomnění). Pro jednotlivce, kteří se obřadu přímo účastní, představuje mytí nohou také akt očisty duše a nastolení duchovní čistoty posilované vírou ve spásnou Boží milost.²⁰

Jedna členka baptistického sboru First Baptist Church (USA) popisuje, jak u nich obřad probíhá. Z jejího popisu, ve kterém se sdílí o tom, když jí její malý syn myl nohy, je patrné, že si členové sboru myjí nohy navzájem. Obřadu se mohou účastnit ti, kteří o to mají v danou chvíli zájem, celý rituál je uveden přečtením příslušné janovské pasáže.²¹

Pravoslavní

Akt mytí nohou je v pravoslavném vnímání úzce spjat s Kristovým ukřižováním. Oboje ukazuje na Kristovu kenosi (vyprázdnění). Zatímco kříž svědčí o dokonalé poslušnosti Otci, mytím nohou učedníkům Kristus vyjadřuje svou vydanost pro druhé.²²

Obřad mytí nohou, zvaný v pravoslaví také Nipter, byl v minulosti většinou vyhrazen katedrálnímu slavení a jen některým klášterům. V poslední době však bylo konání obřadu znovu zavedeno v mnohých farnostech napříč pravoslavnými církvemi. Obřad samotný je upraven ve speciální liturgické knize.²³

Nipter se koná v rámci velikonočního slavení, a to buď po večerních nešporách ve středu večer nebo po ranní modlitbě úvodu do dne na Zelený čtvrtek.²⁴

Například metropolita v Chicagu vykonává obřad při zvláštní bohoslužbě (ve středeční večer nebo na Zelený čtvrtek ráno) a myje při něm nohy 12 vybraným mužům z různých farností metropole. Tito mužové mají symbolizovat 12 apoštolů. Vybíráni jsou pouze muži dobrého charakteru, kteří jsou zapojeni ve službě v církvi nebo mladí mužové dávající dobrý příklad svému okolí. Být vybrán do této skupiny je pokládáno za požehnání.²⁵

Presbyteriáni

Jako jeden příklad kalvínské tradice uveďme presbyteriánskou církev v USA, který do svého velikonočního slavení včleňuje mytí nohou. Na Zelený čtvrtek se vždy slaví liturgie s Večeří Páně. Po homilii je možné zařadit obřad mytí nohou. S reformačním důrazem na všeobecné kněžství není mytí určeno jen předsedajícímu, členové si mohou mýt nohy navzájem.²⁶

Starokatolíci

Pro starokatolíky je mytí nohou symbolickým vyjádřením povolání ke vzájemné službě, která je jádrem poselství celého Ježíšova života, který vrcholí v jeho totální vydanosti pro druhé.²⁷

Starokatolíci uznávají božský základ obřadu mytí nohou. Slavívá se na Zelený čtvrtek před Paschou.²⁸

Římští katolíci

Když byl v potridentské době obřad mytí nohou v římskokatolické liturgii Zeleného čtvrtku oficiálně ukotven, bylo současně stanoveno, že se nemá praktikovat dvojí mytí, tedy mytí chudým (mandatum pauperum) a mytí klerikům či řeholníkům (mandatum fratrum). Biskup či opat se měl rozhodnout pro kterou skupinu obřad vykoná.²⁹

V roce 1956 a zejména 1970 byl obřad reformován v rámci celkové obnovy liturgie svatého týdne. Vychází i nadále z tridentského misálu, kněz měl nohy umýt 12 mužům za asistence jáhna a akolytů. Během obřadu se zpívají antifony příslušných veršů, nemá být vynechán hymnus Ubi caritas. Po liturgické reformě již obřad není vyhrazen pouze pro katedrální či opatské kostely. Všem farnostem byla dána možnost jej užívat. Oproti předchozí době, kdy obřad mohl být vykonán prakticky kdykoliv během dne, byl obřad začleněn do večerní eucharistické liturgie na připomínku poslední Večeře Páně. Má být vykonán hned po homilii. Začlenění obřadu do eucharistické večerní bohoslužby nebylo do té doby zvykem ani ve východních ani v západních neřímských liturgiích. Obřad vykonává biskup nebo kněz, nemůže úkon delegovat.³⁰

V roce 2016 byl na přímý podnět papeže Františka kongregací pro liturgii vydán dekret In Missa in Cena Domini. Dokument upravuje vymezení osob, které se mají obřadu účastnit (nutno podotknou, že však pouze v pasivní roli, v aktivní roli zůstává nadále pouze biskup nebo kněz). Je ustoupeno od omezení účasti na rituálu pouze pro muže, nově mohou být nohy myty kterýmkoli zástupcům z řad Božího lidu (ženám, mužům, klerikům, nemocným, mladým…).³¹

Víra a světlo

Víra a světlo je nadnárodní hnutí v jehož srdci jsou lidé s mentálním postižením³². V rámci hnutí existují po celém světě společenství, která se skládají z mentálně postižených osob („jinak obdarovaní“, v českém kontextu jsou označováni jako „kamarádi“), jejich příbuzných a dobrovolníků (tzv. “přátel“). Hnutí je ekumenické, jednotlivá společenství jsou vyzývána, aby se zapojovala do života místních církví, přičemž konfesně se hnutí nevymezuje.

Již mnoho let jsem členem jednoho českého společenství Víry a světla. Dovolím si zprostředkovat své vlastní prožívání obřadu, který na mě v kontextu Víry a světla hluboce působí.³³

V průběhu let si Víra a světlo zvolila obřad mytí nohou za svůj specifický způsob slavení. Jistě není náhodou, že si hnutí, v jehož středu jsou lidé, pro které je komunikace s vnějším světem často složitá, vzalo právě tento způsob slavení za svůj. Prostota a výmluvnost obřadu umožňuje všem členům komunity hluboké propojení a vyjádření vzájemné úcty a pokory, a to v rovině neverbální. Vedle toho tento rituál umožňuje společné slavení či náboženské prožívání nejen napříč křesťanskými církvemi či dokonce různými náboženstvími³⁴, umožňuje také možnost společného duchovního prožívání s lidmi, kteří se neřadí k žádnému náboženství.³⁵ Domnívám se, že právě tento aspekt je v dnešní době velmi aktuální.

Při mezinárodních setkáních, kde se setkávají komunity Víry a světla především katolické, protestantské a pravoslavné tradice, je společný obřad mytí nohou symbolem jednoty – jak v oblasti duchovní, tak v oblasti lidské (nezáleží, zda je člověk postižený či ne, zda dokáže obřad či intelektuálně reflektovat, důležité je společná aktivní účast a vzájemnost).

Já sama jsem tento obřad poprvé zažila před mnoha lety na mezinárodním setkání Víry a světla ve Lvově. Pamatuji si, že pravoslavní účastníci (kteří byli zejména Rusové, a dále Gruzínci) tenkrát nedostali povolení místního patriarchy a neměli tak možnost slavit svoji eucharistickou liturgii. Katolíci se mohli v neděli ráno zúčastnit „své“ bohoslužby, stejně tak protestanté. V podvečer jsme se nicméně všichni sešli ve velkém sále k hlavnímu nedělnímu slavení, které bylo pro všechny společné. Rozdělili jsme se podle skupinek, ve kterých jsme se předcházející týden scházeli ke sdílení. Posedali jsme si tak, abychom pokud možno seděli vedle sebe vždy „přítel-kamarád“, tedy osoba s postižením a osoba bez postižení (s ohledem na potřebu občasné praktické výpomoci při samotném úkonu mytí). Nejlépe tak, aby vedle sebe seděli ti, kteří se o sebe během pobytu „navzájem starali“³⁶.

V úvodu byl přečten příslušný úryvek Janova evangelia. Následně začala hrát hudba (písně z Taizé, mezi nimi i píseň Ubi caritas). V každém kroužku jedna osoba, který obřad zahájila, poklekla a umyla a osušila nohy osobě sedící po své pravici. Následně člověk, kterému byly umyty nohy, vložil ruce na hlavu umývajícího a v tichu se nad ním pomodlil. Dotyčná osoba si poté sedla a poklekl ten, kterému byly nohy umyty, aby umyl nohy člověku po své pravici. Takto proběhlo celé kolo. Obřadu se osobně účastnili všichni, a to v obou rolích – umývající i ten, kdo službu mytí nohou přijímá. Když všechny skupiny mytí dokončily, povstali jsme a společně se ještě pomodlili modlitbu Páně.³⁷

Tento zážitek byl pro mě mimořádně silný. Od té doby jsem obřad mytí nohou ve Víře a světle zažila již mnohokrát a vždy má pro mě velkou hloubku. V českých společenstvích jej zařazujeme zpravidla na poslední večer táborových pobytů, jako vyvrcholení společného prožívání. Konáme jej také na národních setkáních, na kterých má také význam ekumenický, neboť jedno české společenství je převážně evangelické a ostatní tři jsou převážně katolická.³⁸

Obřad mytí nohou jsem znala již od útlého dětství z katolické zelenočtvrteční liturgie. Je však něco diametrálně odlišného se na obřad dívat anebo jej sama prožít. Sklonit se k člověku, ať už je jakýkoliv, a umýt mu s láskou a péčí nohy, nechat si od něj požehnat, i když třeba ani mluvit neumí. A také sama sobě nechat nohy mýt, přijmou službu lásky od druhého. Domnívám se, že se ve Víře a světle podařilo najít způsob slavení, kdy symbolické dění skutečně vyjadřuje a zpřítomňuje poselství Ježíšova mytí nohou.

Závěr

Obřad mytí novou je určitou janovskou alternativou nebo spíše doplněním k synoptickému líčení poslední večeře. Zatímco druhé jmenované reflektuje většina křesťanských církvích ve svátostném slavení Večeře Páně, obřad mytí nohou za svátost v církvích pokládán není. Způsob jeho slavení je možná i díky tomu upraven často volněji nebo je v mnoha církvích dána možnost jeho včlenění do liturgického slavení.

Především v katolické a pravoslavné tradici je mytí nohou doposud vyhrazeno církevním hodnostářům, čímž je pohled zaměřen především na zvěstování kristovského výkonu autority v církvi. S jistou nadsázkou je možné říct, že v hlavní roli je služebné kněžství. Na druhou stranu v církvích vycházejících z reformační tradice častěji vidíme, že si členové obcí myjí nohy vzájemně. V zorném poli je tak tradičně reformační důraz na všeobecné kněžství a na vzájemnou službu.

Domnívám se, že právě díky tomu, že není obřad mytí nohou pokládán za svátost, je křesťanům dána značná svoboda v jeho praktikování. I v církvích, kde je obřad zakotven pevně v liturgii, není vyloučeno, aby byl obřad praktikovaný jako projev osobní zbožnosti a aby byl upraven dle individuálních potřeb.

Bibliografie

15th Annual Washing of the Feet [Online] // Greek Orthodox Archidiocese of Amerika: Metropolis of Chicago. - 15. April 2017 (cit. 15. červenec 2024). URL: https://chicago.goarch.org/15th-annual-washing-of-the-feet-video

Akrotirianakis Stavros Orthodox Christian Network [Online] // Holy Wednesday Evening-Service of the Nyptiras: The Washing of the Feet. - 7. červenec 2022. (cit. 15. červenec 2024.) URL: https://myocn.net/holy-wednesday-evening-service-of-the-nyptiras-the-washing-of-the-feet

Baxley Jennifer Velikonoce: Nezapomenutelná, svatá chvíle, kdy mi můj 7letý umyl nohy na Zelený čtvrtek [Online] // Síť víry: Neboj se, toliko věř!. - 5. duben 2023. (cit. 15. červenec 2024). URL: https://sitviry.cz/baptiste/velikonoce-nezapomenutelna-svata-chvile

Církevní řád Církve adventistů sedmého dne: 19. revidované vydání z roku 2016 [Kniha]. - Praha : Církev adventistů sedmého dne Česko. - ISBN 978-80-88026-07-5. URL: https://www.casd.cz/wp-content/uploads/2021/06/2016-cirkevni-rad-web.pdf

Fact file: What is Maundy Thursday? [Online] // The Church of England. - 4. April 2023. (cit. 17. červenec 2024). URL: https://www.churchofengland.org/media-and-news/stories-blogs-and-features/fact-file-what-maundy-thursday

Great and Holy Thursday [Online] // Orthodox Times. - 2. May 2024. (cit. 17. červenec 2024). URL: https://orthodoxtimes.com/great-and-holy-thursday-5

Hradilek Pavel Slavení velikonočního tajemství [Online] // Getsemany. - léto 2023. (cit. 5. červenec 2024). URL: https://www.getsemany.cz/node/4159

Hradilek Pavel Velikonoční Triduum [Online] // Getsemany. - březen 2002. (cit. 5. červenec 2024). URL: https://www.getsemany.cz/node/3725

Kunetka František Mysterium Paschale: studie k liturgii velikonočního třídení [Kniha]. - Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2023. - str. 245. - ISBN 978-80-7325-567-1. Druhá kapitola dostupné také online na URL: https://studiatheologica.eu/pdfs/sth/2018/02/05.pdf

Mass Times and Mission [Online] // St. Peter´s Anglican Catholic Church. (cit. 5. červenec 2024). URL: https://stpetersacc.org/mission

Reece Andy What Is A Foot Washing Baptist According To Miss Maudie [Online] // Christian.net. - February 20, 2024. (cit 20. červenec 2024). URL: https://christian.net/theology-and-spirituality/what-is-a-foot-washing-baptist-according-to-miss-maudie/#google_vignette

The Common Worship: Ordination Services [Online] // The Church of England. - 2007. (cit 15. červenec 2024). URL: https://www.churchofengland.org/node/3997/printable/print

The Common Worship: Times and Seasons: Passiontide and Holy Week [Online] // The Church of England / prod. Publishing Church House. - 2006. (cit. 17. červenec 2024). URL: https://www.churchofengland.org/prayer-and-worship/worship-texts-and-resources/common-worship/churchs-year/times-and-seasons-2

Význam eucharistie ve starokatolické tradici a ve starokatolických církvích [Online] // Starokatolická církev v ČR. - 2003. (cit. 17. červenec 2024). URL: https://www.starokatolici.cz/vyznam-eucharistie-ve-starokatolicke-tradici-a-ve-starokatolickych-cirkvich/t1153