144 - listopad 2003

Guasparri Bartolomeo Papini : Corporal case - Firenze, c. 1593-97

Paramenta

Mezi liturgické textilie, tzv. paramenta, patří vedle množství kusů tvořících liturgický oděv také plátna, která pokrývají a zdobí oltářní mensu. Spolehlivé zprávy o zdobení oltářů textiliemi pocházejí již ze 4. stol. Prameny pocházející z raného středověku nás však nechávají na pochybách v otázce počtu těchto pláten. Pseudoisidorské dekretálie (kolem pol. 9. stol.) ví o celkem čtyřech kusech (zřejmě včetně korporálu), ale jsou známy i výnosy jednotlivých místních synod, které požadují pouze dvě oltářní plátna. Již od 8. stol. se rozlišuje mezi pokrývkami, které jsou na oltáři přítomné stále, a těmi, které se přinášejí k liturgii. K těm patří např. plátno známé ve vrcholném středověku, které překrývalo stálou pokrývku, aby se neušpinila. Jeho název - vesperál- poukazuje na to, že tento kus zůstával na oltáři i během večerních nešpor a při okuřování oltáře ho snímali dva akolyté.

Nejdůležitějším plátnem bylo ale pallium corporale či sinoton, které přinesl akolyta na oltář složené na kalichu a zde ho dva jáhni rozložili. Původně sloužilo k pokrytí celého oltáře, takže mívalo patřičné, většinou obdélníkové rozměry. Jeho cípem se zahaloval kalich, na což poukazovaly též modlitby pronášené při svěcení korporálu, které mluvily o zahalení těla a krve Páně. Pozdějším vývojem se tvar a funkce korporálu ustálily na dnešním čtvercovém plátně rozprostíraném pod kalich. Existoval však ještě druhý korporál, který se používal složený a postupem času ztuhnul do tvaru čtvercové vyztužené pokrývky přikrývající patenu a kalich - tzv. palla. Materiálem, z něhož byly tyto textilie vyhotovované, byl len a plátna bývala bez ozdob až do 11. stol., kdy se začínají objevovat výšivky.

Speciálním typem paramenta bylo antependium, které se však dnes již nepoužívá. Tato tkanina sloužila k zahalení přední, pohledové části oltáře (od 9. stol. se také objevuje název frontale). Zprvu byl i tento kuspouze prostý, ale ve středověku se na něj (vedle oltářního nástavce) soustředila hlavní výzdoba oltáře. Látky začaly být stále drahocennější a začaly se zdobit výšivkou nebo malbou. Jako antependia ale sloužily i malované dřevěné desky či dokonce drahocenné cizelérské práce ze zlata, stříbra a drahokamů. Samotné antependium bývalo někdy ještě překryto ryze dekorativním plátnem nazývaným paura nebo aurifrigium.

Jan Klípa