Filip Outrata

Demonstrace proti politickému působení Dominika Duky a modlitba za Boží církev u příležitosti jmenování arcibiskupa Duky kardinálem vzbudila řadu reakcí, souhlasných i odmítavých. Hlavním záměrem vystoupení bylo ukázat, a dostatečně zřetelně, že mezi katolíky jsou i takoví, kteří s některými kroky arcibiskupa Duky (a České biskupské konference pod jeho vedením) nesouhlasí, a uvědomují si, jak negativně mohou tyto kroky působit na veřejnost. Šlo o to pokusit se obraz církve a křesťanů, který, jak jsme přesvědčeni, je tímto poškozován, jistým způsobem doplnit a obohatit.

41. mezinárodní konference IEF, Brighton, 22.-29. srpna 2011

40. konference IEF, Lyon 19.-26. července 2010

39. mezinárodní konference IEF v Kluži

Další z pravidelných konferencí Mezinárodního ekumenického společenství (IEF) zavedla jeho členy na sám východní okraj Evropské unie, do rumunské Transylvánie. Pro většinu účastníků to byla skutečná „exotika" - poprvé se konference konala v zemi většinově pravoslavné, poprvé v jedné ze dvou nejchudších zemích EU, navíc v legendami opředené vlasti hraběte Draculy.

Konference německého regionu mezinárodního ekumenického společenství (IEF) v Herrnhutu - Ochranově

Vaše magnificence, vážený pane prorektore, spectabilis, vážený pane děkane, honorabilis, vážený pane promotore, vážení členové profesorského sboru, milí rodiče, přátelé a hosté.

Při naší dnešní promoci zazněl také náš slavnostní slib. Slova této starobylé univerzitní sponze jako by se do dnešní doby ani nehodila, a to nejen svou vznešenou latinou. Mluví o tom, že znalosti, jichž jsme nabyli, máme užívat ne pouze pro svůj vlastní prospěch a zisk, ani v honbě za uznáním a věhlasem, ale ve službě - ve službě pravdě. Jako studenti teologické fakulty dobře známe onu otázku z pašijového příběhu - „A co to vlastně je, ta pravda?" a víme také, že ve službě nejrůznějším „pravdám" bylo již napácháno mnoho zla. Myslím však, že právě jako absolventi bakalářských oborů evangelické teologické fakulty můžeme dát odpověď na otázku, jaká je tedy pravda, již jsme se zavázali šířit.

37. konference IEF, Trevír, 31.7.-7.8. 2006

Nejsilnějším dojmem, který jsem si odvezl z 37. konference Mezinárodního ekumenického společenství (International ecumenical fellowship - IEF) v Trevíru, je zástup milých a entuziastických důchodců. Mezi účastníky konference tvořili snad čtyři pětiny. Ten, kdo se jako autor těchto řádek účastnil mezinárodního setkání IEF poprvé, tak mohl zároveň nahlédnout sílu i slabost tohoto společenství. Sílu právě v onom nadšení, které z věkem důstojných sester a bratří prýštilo, a v jejich radosti ze společenství, které mezi sebou již tak dlouho sdílejí, a slabost - vlastně v tomtéž. Bude toto společenství, jehož nadšení svědčí o přítomnosti Ducha, pokračovat, jak dlouho, a v jaké podobě?

Základní situace reformační teologie bezprostředně navazuje na pozdní středověk: určující zápletkou je „krize a rozdílné reakce na ni". Tyto rozdílné a v mnohém podobné reakce představuje renesance a humanismus, reformace (ve svých jednotlivých, často v mnohém odlišných, formách) a katolická reforma a proti­reformace (oba názvy mají své opodstatnění, akcentují jiné stránky jediného procesu: pozitivní a negativní). Jako příklad navazování reformace na pozdního středověku můžeme uvést vliv mystiky (zejména německé) na spiritualitu a teologii Martina Luthera.

V tomto stručném přehledu je pozornost soustředěna pouze na západní (latinskou) teologii. Diferenciace mezi Východem a Západem křesťanského světa natolik pokročila, že je obtížné, ne-li zcela nemožné, pojednat teologii obou částí křesťanstva společně.

Podle tradičního (byť zřejmě příliš hrubého) dělení středověkých dějin na raný, vrcholný a pozdní středověk můžeme i teologii středověku pomocně rozčlenit do tří období, charakterizovaných pojmy izolace, renesance/racionalizace a krize.

Konstantinovské období má v mnoha směrech v dějinách křesťanství a křesťanstva výjimečné postavení. Ve velmi krátké době došlo k zásadní proměně společenského postavení církve, neobyčejně se zvýšily možnosti misie i teologické práce. Mnoho nejdůležitějších témat křesťanské teologie bylo poprvé formulováno či rozvinuto právě v tomto období. Hlavní rysy teologie tohoto období lze snad shrnout třemi charakteristikami - expanze, rozvoj a diferenciace (rozrůznění):