Poněkolika neúspěšných pokusech se v letošním roce podařilo naší obcise shodnout na slavení velikonoční vigilie v časných ranních hodinách.[1] Přispělk tomu i poměrně pozdní termín Velikonoc, kdy se dalo očekávatteplejší počasí a mohli jsme být společně na venkově.
Jak si všichnipamatujeme, letos na Velký pátek odpoledne se počasí náhle zhoršilo a pěkně seudělalo až v neděli ráno. Na Velkou noc foukal velmi prudký vítr. Slavnostjsme začínali v 4. 45. Svítil měsíc, v místě východu slunce byloještě zcela temno. Vítr se utišil natolik, že jsme mohli zapálit velikonočníoheň a od něj i velikonoční svíci. Když jsme odcházeli od ohně, bylo již vidětprvní náznaky východu slunce. V „horní místnosti“ kde jsme slavili a která máokna orientovaná k východu, bylo však ještě zcela tma. Při zpěvuvelikonočního chvalozpěvu svítil les našich svící a krb. Během liturgie slovase postupně rozednívalo a během Gloria se na horizontu nad lesem velmi rychlevyhouplo rudé slunce. Při slavení křestní liturgie ozářily místnost prvnísluneční paprsky. Shodou okolností osvítily stěnu, na které visel kříž… Mohlijsme vypnout elektrické osvětlení. S postupující eucharistickou slavnostítaké přibývalo slunečních paprsků. Při díkůčinění po přijímání se jednaz účastnic modlila ve smyslu: „Děkuji, že jsi třetího dne vstalz mrtvých a že jsem se mohla toho třetího dne konečně dopočítat.“ Liturgiekončila, když už začal teplý jarní den. Pokračovala snídaně (švédské stoly)obětavě připravená během noci.
Poslední komentáře