Jaroslav Sýkora

Kázání na text J 17:20-26 při ekumenické bohoslužbě o 4. adventní neděli 19. 12. 1999, tj. 10 Tevetu podle židovského kalendáře.

Milí přátelé, bratři a sestry v Kristu, text evangelisty Jana, který pro tuto adventní nedělní bohoslužbu vybrala Česká biskupská konference a Ekumenická rada církví, je modlitbou. Dobové pozadí textu je toto: Ježíš ve své poslední, dlouhé řeči v kruhu učedníků rekapituluje tři uplynulá léta svého života. Pašijový týden tehdy již začal a v den našeho příběhu se žáci sešli se svým rabbim, se svým mistrem k sederové večeři. Sedí společně kolem kulatého stolu ve večeřadle a Ježíš je znovu a znovu naléhavým hlasem posiluje ve víře. Odkazuje na Písmo a vztahuje slova proroků a žalmisty na sebe, připomíná jim skutky lásky a milosrdenství, které udělala a kterým byli svědky, modlí se za ně. Nezbývá mu mnoho času. Již zítra ho přijdou zatknout. Hodina odchodu z tohoto světa se přiblížila a učedníci jsou rozpačití.

Kázání pronesené 9. července 2000, t.j. 6. tamúzu 5760, v Domažlicích. Čtení: Jonáš 3, 1–9; Jak 5, 7-11.19-20; Luk 15, 1-7.

Metanoia nebo tešuva?

Bratři a sestry, spojovacím článkem všech tří biblických textů je pobídka: čiňte pokání. V I. čtení ninivský král vyhlásil na radu Jonášovu půst, pokání a modlitbu pro celé město, aby tak odvrátil jeho možný zánik. Doslova řekl: „Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou“. II. text z listu Jakubova je více osobní a promlouvá k člověku individuelně. I zde čteme o pokání. Je vyjádřením díků tomu, kdo ovlivní druhého, aby opustil cestu, která je omylem, která nevede k Bohu. „Ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši“.