Vlastní pravidla Mission de France

Jedním z důležitých podkladů pro jednání o budoucím rozsahu a způsobech činnosti neveřejné církve u nás jsou stanovy Mission de France. Představují jisté vzorové řešení problému koexistence dvou rozdílných modelů pastorace. Otiskujeme je v plném rozsahu (překlad je neoficiální). Informace o Mission byly uveřejněny v Teologických textech č. 4 str. 155-7. (vydala Francouzská biskupská konference, Paříž, 13. 4. 1988)

I. Povaha a cíl

Čl. 1 Mission de France (dále MDF) je "consociatio cleri saecularis", vytvořené v r. 1941 na shromáždění francouzských kardinálů a arcibiskupů a zřízené a ustanovené J.S. papežem Piem XII. v apoštolské konstituci "Omnium Ecclesiarum" ze dne 15. 8. 1954 jako Prelatura s vlastním územím a s vlastním prelátem ordinářem.

Čl. 2 Od svého založení byla postavena MDF pod ochranu sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

Čl. 3 MDF má za cíl poskytovat ordinářům, kteří o to projeví zájem, pomoc v misijním úsilí jejich diecézí, zejména vycházet vstříc takovým misijním situacím, na které nestačí diecézní klérus sám reagovat ve smyslu následujícího prohlášení francouzských biskupů: "MDF tvoří zvláštní misijní útvar ordinovaných služebníků (tj. kněží a jáhnů), který se věnuje službě zvěstování evangelia. Je to jedno ze znamení, kterým církev uskutečňuje svoji počáteční přítomnost v sociálních a kulturních prostředích, která jsou nejvzdálenější víře v Ježíše Krista. MDF pracuje na vytvoření a oživování společenství starajících se o evangelizaci. Také se stává místem k výměně stanovisek a společného zamýšlení nad požadavky þmisie\, důležité pro životnost celého těla církve." (Shromáždění biskupů v Lurdech 1980)

Čl. 4 1. Prelát MDF je oprávněn ve smyslu norem kanonického práva: a) přijímat členy b) otevírat seminář nebo jiná zařízení pro formaci členů. 2. Jako právní osoba je MDF oprávněna vlastnit movitý i nemovitý majetek nutný nebo potřebný pro její činnost.

II. Řízení

Čl. 5 Prelátem je biskup. Jeho jmenování se provádí podle obecného práva.

Čl. 6 Prelát je oprávněn předsedat Biskupskému výboru MDF. Kromě preláta a předsedy (nebo místopředsedy) Francouzské biskupské konference tvoří Biskupský výbor biskupové určení svými kolegy z oblastí apoštolátu v počtu jednoho biskupa za každou oblast. Pro zajištění vazby specifického přínosu MDF na celek pastýřské činnosti církve ve Francii je předseda biskupské konference (není-li, pak místopředseda) členem Biskupského výboru a prelát se zúčastňuje schůzí stálé Rady episkopátu s předsedy komisí.

Čl. 7 Na vlastním území MDF, v Pontigny, má prelát tutéž jurisdikci, jaká náleží v mezích kanonického práva každému místnímu ordináři na jeho vlastním území (kánon 370 CIC).

Čl. 8 Co se týká vnitřního života týmů zřízených v diecézích, má prelát práva ordináře se zřetelem na dohody uzavřené s diecézemi.

Čl. 9 Biskupský výbor pomáhá prelátovi v řízení MDF jménem Francouzské biskupské konference. Vedle preláta plní úlohu sboru poradců a bere na sebe následující úkoly: a) Vykonává spolu s prelátem rozlišování, kdy připustit k činnosti MDF ve smyslu svého zaměření. Bude pečovat zejména o jejich význam pro misii a o jejich sounáležitost s pastoračními směry určenými sv. stolcem, Konferencí biskupů Francie a ordináři místních církví z jiných zemí, kde MDF působí. Bude o tom referovat na shromáždění biskupů Francie. b) Být u MDF mluvčím francouzských biskupů, co se týče formulování jejich požadavků a misijních potřeb, s upřesněním specifického očekávaného přínosu působení týmů MDF. c) Svědčit francouzským biskupům o misijních výsledcích, jakož i o obtížích, se kterými se setkala MDF ve svěřené službě. d) Schvalovat náplň a způsoby formace kandidátů kněžské služby, kterou vykonává MDF. Biskupský výbor bude dbát na to, aby byla tato formace ve spojení s Biskupskou komisí pro klérus. Bude bdít, aby formační skupiny spolupracovaly s národní Radou velkých seminářů. Příprava ke stálému jáhenství bude probíhat ve spolupráci s národním Výborem pro diakonát. e) Snažit se ve smyslu čl. 8 o nové možnosti působení, případně i o jejich zrušení. f) Starat se ve smyslu dohod uzavřených s diecézemi o nutné spojení mezi prelátem a biskupy bezprostředně zainteresovanými na činnosti týmů MDF. Každý biskup, který týmu MDF umožní spolupráci ve své diecézi, může Biskupskému výboru podávat své návrhy a svá mínění.

Čl. 10 Prelát je zavázán zajistit ochranu a správu majetku, který vlastní MDF. Je jeho povinností, aby starým nebo nemocným členům inkardinovaným do MDF zajistil důchod nebo opatrování, pokud je budou potřebovat. Bude pečovat, aby byli přijati buď do péče orgánů, které jsou k tomu účelu zřízeny veřejnou správou, nebo popřípadě použije doplňujících dispozicí připravených Konferencí biskupů Francie.

Čl. 11 Prelát jmenuje generálního vikáře, který má práva vlastní tomuto úřadu (kánony 475 - 481 CIC) a jiné fakulty, které uvádí apoštolská konstituce. Dříve než jej prelát jmenuje, může konzultovat jeho jmenování se členy MDF.

Čl. 12 V hospodářských záležitostech pomáhá prelátovi rada pro hospodářské záležitosti (kánony 492 - 493 CIC) a generální ekonom (kánon 494 CIC).

Čl. 13 Prelát ustanovuje radu, která mu pomáhá v řešení souboru úkolů, které mu náležejí. Radu tvoří generální vikář, dále člen odpovědný za seminář a členové MDF, které si prelát vybere.

Čl. 14 Prelát ustanoví podle norem práva kněžskou radu (Kánony 495 - 501 CIC).

Čl. 15 Prelát se radí s Biskupským výborem o všech návrzích týkajících se nových směrů nebo působení MDF.

Čl. 16 Generální shromáždění členů MDF se koná pravidelně, nejméně každých 5 let. Generální shromáždění svolává prelát. Za předsednictví preláta se řeší závažné otázky týkající se života a činnosti MDF. O směrech a rozhodnutích se hlasuje. Jsou podrobeny schválení preláta s podmínkou, že získaly nejméně 2/3 hlasů. Prelát je schválí jen po konzultaci Biskupského výboru, který posoudí, jestli je ještě potřebné konzultovat Konferenci biskupů.

Čl. 17 Všechna jmenování do úřadu, která provádí prelát, s výjimkou jmenování generálního vikáře, jsou na určitou dobu s případnou možností prodloužení.

III. Členové

Čl. 18 Pouze ordinovaní služebníci, t.j. kněží a jáhni, mohou být členy MDF.

Čl. 19 Prelát dohlíží nad tím, aby kandidáti, kteří se hlásí, byli poučeni o cílech a činnostech MDF. Informace k tomu účelu může být podána v diecézích po dohodě s místním ordinářem a ve vazbě na diecézní službu povolání.

Čl. 20 Kandidáti jsou inkarnováni do prelatury MDF, jakmile přijmou jáhenské svěcení. Prelát sám je přijímá do stavu kleriků, uděluje jim služby lektora a akolyty a povolává je pro službu svěcených služebníků podle norem stanovených právem. Kandidáti jáhenské a kněžské služby v době své formace a ti, kteří požádají o propuštění ze své diecéze za účelem vstupu do MDF, tak učiní podle předpisů práva (Kan. 241 a 257 CIC).

Čl. 21 Klerici, kteří touží vstoupit do MDF, tak učiní podle předpisů práva (Kan. 267 - 272). Předtím, než budou exkardinováni ze své diecéze a inkardinováni do MDF, vykonají zkušební dobu v trvání nejméně 2 let v týmu MDF.

Čl. 22 Kněží a jáhni, kteří se na svou žádost dají k dispozici prelátovi MDF, a to písemnou dohodou se svým ordinářem ve smyslu kán. 271 CIC, mají po celou dobu trvání této dohody stejná práva a povinnosti jako členové MDF.

Čl. 23 Kněží a jáhni MDF obdrží pro vykonávání služby jim svěřené dovolení od místního ordináře a jsou pod jeho pravomocí. Nemají žádnou osobní výjimku.

Čl. 24 Prelát si ponechává zodpovědnost za duchovní a naukovou formaci členů MDF. Zajišťuje ji organizováním setkání, zasedání nebo zvláštních soustředění, jak v místním, tak v národním rozsahu.

Čl. 25 Jestliže kněz nebo jáhen žádá o vystoupení z MDF, postupuje se při exkardinaci a inkardinaci podle předpisů stanovených právem (Kán. 267 - 272).

IV. Týmy

Čl. 26 Pod pojmem týmu se rozumí organický soubor osob, které se podílejí na odpovědnosti svěřené od kompetentní autority a které žijí církevní společenství a duchovní život ve funkci tomuto poslání. Kněží a jáhni MDF jsou posláni do diecéze jako členové týmu.

Čl. 27 MDF nemůže ustavit tým v diecézi bez písemné autorizace místního ordináře ve formě uzavřené smlouvy s touto diecézí (články 8, 31, 32).

Čl. 28 Členy týmu jsou pouze ti, které schválil prelát MDF. Kromě toho musí být z toho titulu přijati ordinářem místa týmu. V případě, že úkol, který tým řeší, překračuje rámec diecéze, jsou jeho členy ti, které jmenuje prelát po konzultaci Biskupského výboru. Ve shodě s článkem 23 bude vyžádána kanonická mise od místního biskupa, kde působí, i když jejich služba bude jen dočasná.

Čl. 29 Po dohodě s prelátem mohou být členy pastoračního týmu, jehož animátorem je MDF, také osoby, které nejsou členy MDF: 1) Kněží a jáhni diecéze mohou být členy pastoračního týmu na žádost diecézního biskupa. 2) Laici osobně jmenovaní diecézním biskupem mohou být částí pastoračního týmu a je jim možno svěřit úřad nebo službu.

Čl. 30 Kněží a jáhni MDF se mohou zúčastnit na práci pastoračního týmu vytvořeného diecézním biskupem za podmínky, že ve smlouvách a dohodách uzavřených s diecézemi (články 8,31,32) budou stanoveny způsoby, dovolující jim účinnou účast na společném životě MDF, a že tato účast nebude čistě soukromá, ale uznaná tímto pastoračním týmem a užívaná k jeho prospěchu.

V. Vztahy k diecézím

Čl. 31 Ordináři se dohodnou s prelátem na ustanovení týmu MDF na jejich území anebo o účasti členů MDF na pastoračním týmu. Stanoví se tak písemnými dohodami vytvářenými od případu k případu. Tyto dohody upřesňují: svěřené poslání a jeho trvání, směrnice, kterými se bude řídit, vazby na jiné kněze a týmy v diecézi.

Čl. 32 Dohody upřesňují také finanční dispozice, kterými se ordináři podílejí na obecných nákladech MDF a na úhradě vydání na studia kněží nebo jáhnů, kteří jsou k dispozici diecézi.

Čl. 33 Podle práva potřebuje každý člen MDF pro to, aby mohl být poslán prelátem do diecéze, nebo aby byl převeden z jedné diecéze do druhé, souhlas diecézního biskupa, kam je poslán.

Čl. 34 Člen MDF může být zbaven vlastní funkce, kterou byl pověřen v diecézi, za podmínek stanovených zákoníkem.

Čl. 35 Ve shodě s kánonem 1733 CIC je smírčí komise jmenována na základě společné dohody prelátem a biskupským výborem za účelem řešení sporů a svárů, které by se mohly vyskytnout. V případě, že nebude nalezeno žádné řešení tímto způsobem, je třeba se odvolat na postupy stanovené právem.