Učení mučení

Bude řeč o dálkovém tříletém teologickém studiu na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity. To, co jsme si v minulosti ani nedovedli představit, se stalo skutečností. Bohužel i z té horší stránky. Nikdy bych si nedovolil podobná slova, kdybych byl se svým kritickým pohledem sám - ale jak se tak rozhlížím při přednáškách i o přestávkách kolem sebe, vidím, že sám nejsem. Nejen vidím, ale i slyším. Kritika zaznívá z mnoha stran a kritizuje se snad opravdu vše, co se uvedeného studia týká. Jistě, měli bychom být vděčni za všechny možnosti, jichž se nám v dnešní době dostává, ale to je přece jen jedna stránka - být vděčný - stránka druhá je umět těchto možností využít. Jinak možnost přestane být možností, ale stane se spíše horkým bramborem, s nímž si nikdo neví rady. Kdybychom intenzivně hledali, nalezli bychom jistě i pozitivní věci, ale nedostatky a chyby je vždy více vidět a my si pravděpodobně z hlediska budoucnosti mnoho těchto chyb nebudeme moci dovolit. Právě proto se zaměřím v této zprávě právě na některé negativní stránky celého studia. Na úvod několik faktů: Podle všech dostupných informací a oficiálních prohlášení jde o vysokoškolské studium. Prozatím byl otevřen pouze první ročník. Studium má být tříleté - jak bylo uvedeno, avšak o délce studia jsou stále pochybnosti, vzhledem k tomu, že by snad měl být udělován titul "bakalář" a předpisy římské kongregace pro výchovu vyžadují pro tento stupeň studium čtyřleté. Pětileté studium asi nebude, neboť se proslýchá, že pan děkan Wolf prohlásil, že pokud bude toto studium pětileté, on nebude děkanem. V prvním ročníku nyní studuje přibližně 370 posluchačů, z toho asi 70 mužů jej absolvuje jako odbornou přípravu k jáhenské službě.

Nyní rozvedení některých negativ: Jak se zdá, není ujasněna koncepce studia, ani to, k čemu by vlastně mělo směřovat. Je podivné, že z úst některých představitelů fakulty slyšíme spíše to, že se účastníme kurzu. Tak tedy Univerzita Karlova pořádá kurz a účastníkům kurzu rozdává vysokoškolské  indexy - jaká je zde logika? Z toho všeho jako by vysvítalo, že uvedené studium je pro některé osoby z vedení fakulty čímsi navíc, nutné zlo. Kdo zde uvažuje o oněch 370 lidech, kteří se sjíždějí jednou za čtrnáct dní z různých míst Čech a snad i Moravy? Jsou to z hlediska vedení fakulty vůbec ještě vysokoškolští studenti? Popravdě řečeno, nelze se vedení zase příliš divit, protože jak se zdá, výběr studentů nebyl proveden odpovědně, a tak se zde sešli lidé, kteří nevědí o teologii vůbec nic, s lidmi, jejichž vzdělání možná někdy přesahuje odbornou úroveň přednášejících. Nyní tedy vidíme základní problém studia: kurz, nebo studium na univerzitě? Obojí by jistě bylo potřebné, ale udělat všechno najednou nelze. Je nám jasné, že diskutovat o těchto problémech jen mezi studenty, případně přenášet kritiku do našich společenství, není adekvátní odpovědí na situaci. Děkujeme tedy Pepovi, že nám umožnil a sjednal setkání s proděkanem fakulty, který má toto studium na starosti - Dr. Stanislavem Prokopem. Mimo Jana, Pavla, Pepy a Míly z naší obce byli na toto setkání ještě přizváni: Jan Šikl, který toto studium též absolvuje, a Štěpán Špinka, který spolupracoval na vytváření koncepce studia spolu s Josefem Zvěřinou, ale po Josefově smrti zůstal stát zcela mimo. Při diskuzi o jednotlivých okruzích problémů bylo vždy též navrženo panu proděkanovi řešení. Rád uvádím, že téměř ve všem jsme nalezli společnou řeč a vzájemné pochopení. Někdy jsme však společné řešení nenalezli, neboť se za současného vedení fakulty asi dá nalézt pouze velmi obtížně. P. Prokop slíbil přednést některé naše návrhy na zasedání učitelského sboru fakulty, které mělo proběhnout těsně po Novém roce. O čem se vlastně diskutovalo? O kvalitě přednášek a odborné zdatnosti některých přednášejících, kdy byla navrhována možnost odeslání učitelů na zahraniční studijní pobyty, případně zapůjčení odborníků z jiných fakult k přednášení disciplín, u kterých je to možné. Zde však asi k žádné podstatnější změně nebude moci dojít. Dále bylo navrženo konání seminářů v užších kroužcích. P. Prokop případnou realizaci tohoto návrhu v příliš dobrém světle neviděl, a to pro velké zaneprázdnění přednášejících; a tak mě napadá: Neukousli jsme si příliš velké sousto? Na všech ostatních vysokých školách jsou konzultace a semináře běžným právem studentů. Nedostatek písemných materiálů ke studiu bude snad možno brzy vyřešit, možná i s naší pomocí, dík materiálům, které máme k dispozici. Tu skutečnost, že se studia účastní i lidé, kteří už určité teologické vzdělání mají a chtějí si ho pouze legalizovat, se snad podaří vyřešit pouhým skládáním závěrečných zkoušek. To je pro mne osobně určitým zklamáním, protože původně se o legalizaci vzdělání mluvilo poněkud jinak. Při setkání s Antonínem Liškou bylo řečeno, že svědectví o studiu, případně vyjádření bývalého učitele, by mělo být dostatečnou zárukou vzdělání. No, ale budiž. Na setkání s proděkanem došlo i k diskuzi o otázce docházky a její kontroly. K vysokoškolskému indexu byl totiž všem posluchačům přidán list papíru s názvem "Docházkový list". Na tento papír jsou do jednotlivých políček s daty posluchačům udělovány za účast razítka z dětské tiskárničky znázorňující dopravní značky. Nějak mi nejde dohromady, že lidé, z nichž někteří mají i více akademických titulů, lidé, kteří se dobrovolně na toto studium přihlásili, kteří dojíždějí z velké dálky a dávají tím vším jasně najevo, že se něco chtějí dovědět, tedy že tito lidé potřebují kontrolovat docházku a ještě ke všemu takovým hloupým způsobem. Vždyť pokud pomineme humornou stránku této světové rarity, tak už těžko můžeme přehlédnout, že ti, kteří o razítkování rozhodli, dávají vlastně najevo dvojí nedůvěru: vůči posluchačům samým - a to je ponižující - a také vůči kvalitě přednášek, protože kvalitní přednáška a dobrý přednášející přitahují lidi sami o sobě - a to je tedy nedůvěra k sobě samým, k fakultě. Všem bylo na našem setkání jasné, že nám jde společně o to, aby se věci hnuly kupředu, bylo nám jasné, že všichni se budeme snažit celé záležitosti se studiem podle svých možností pomoci. Prostě jsme se rozešli s dobrým pocitem, že jsme si vcelku porozuměli. Ostrým kontrastem k tomuto setkání však byla náhodná přítomnost děkana Wolfa dne 5. 1. 1991 o přestávce mezi přednáškami na fakultě. Přes jeho jistě upřímnou snahu porozumět stanoviskům studentů, nasvědčovaly jeho odpovědi na naše dotazy a připomínky tomu, že zde zatím mezi námi existuje těžko překonatelná hranice a že problém Katolické teologické fakulty UK a studia laiků na ní je ještě daleko od svého konečného vyřešení.

-m-