Otevřený dopis hnutí My jsme církev německým biskupům (u příležitosti pátého výročí petice)

Vážení páni biskupové,

1 845 141 lidí, z nichž se 1 483 340 výslovně prohlásilo za římské katolíky, podepsali na podzim 1995 pět požadavků petice církevního lidu (KirchenVolksBegehren), aby lidem umožnili přístup k jádru církevní zvěsti a k církvi i ve třetím tisíciletí. Tyto podpisy laiků, kněží a řeholníků – jak to stále znovu vyjadřují průzkumy veřejného mínění – vyjadřují názor mnoha milionů katolíků a katoliček, požadujících dlouho odsouvané reformy, které naznačil Druhý vatikánský koncil a Společná synoda německých biskupství.

Pět let po církevní petici v Německu musíme konstatovat:

1. Dialog, zahájený rozhovorem s předsedou Německé biskupské konference konaným 2. prosince 1995, nebyl přes četné opakované pokusy o dialog ze strany Hnutí lidu církve (KirchenVolksBewegung) rozvíjen ze strany biskupů vůbec nebo jen velmi váhavě.

2. Nesčetným lidem je ztížena nebo dokonce znemožněna víra v církvi právě lpěním na překonaných církevních strukturách. Statisíce lidí už z církve utekly, miliony se stáhly do vnitřní emigrace. – Zejména pro ženy je stále méně snesitelné, že jim patriarchální církevní struktury tolik brání žít ještě svá povolání a svoji víru v církvi.

3. I v úplně „normálních“ církevních obcích sílí volání po reformách – letošní katolický sjezd (Katholikentag) v Hamburku to ukázal obzvlášť jasně. Stále znovu jsou vnitrocírkevní reformy požadovány také mnoha radami, komisemi, spolky, synodami a pastorálními rozhovory.

4. Následkem rostoucího nedostatku kněží stojí pastorace farností před hlubokými změnami, na něž není církev v Německu připravena. Kvůli tomu, že církevní právo spojuje kněžství a vedení obce, bude polovina našich farností v blízké budoucnosti bez ordinovaných pastýřů a bez pravidelné eucharistie. Dosavadní pastoračních plány a koncepce pastorace se ovšem nadcházejícím kolapsem pastorace a struktur farností otevřeně nezabývají, ale spíše ho zastírají.

5. Rozmáhající se zásadní zásahy Vatikánu v poslední době – poukažme jen na instrukci o laicích, na papežovy dopisy o potratovém poradenství jakož i na nejčerstvější prohlášení Dominus Iesus o jedinečnosti spásné univerzalitě Ježíše Krista a církve – prohloubily polarizaci. Propast mezi vedením církve a jejím lidem se stále zvětšuje.

Tváří v tvář široce rozšířené a hluboké rezignaci – právě i u lidí, kteří se jako zaměstnanci nebo dobrovolníci v církvi angažují – nyní lid církve od Vás očekává:

● Čestné přiznání kritické situace německé církve. Právě ten, kdo usiluje o naléhavě nutnou obnovu víry a hlásání evangelia, může ji věrohodně uskutečňovat pouze za předpokladu, že dojde ke strukturálním reformám. Otázky víry a otázky struktur nelze stavět proti sobě. Vždyť poručníkováním a znesvéprávňováním, jak je v naší církvi stále znovu praktikováno, nelze hlásat Boha, který člověka vyzývá a dodává mu odvahu. Vyloučením žen a ženatých mužů ze svěcení se nedá hlásat Bůh, který je spravedlivý a miluje všechny lidi.

● Otevřené vyslovení Vaší kritiky vůči současnému centralistickému kurzu, jak to již učinili jiní biskupové v zahraničí. Chcete-li být opravdovými pastýři svých diecézí, solidárními s jejich problémy a nedějemi, nesmíte už dále přijímat roli autoritativních vrchních pastýřů, kterou Vám Řím často vnucuje. Jako nástupci apoštolů smíte v rámci církevního práva důrazně zastávat a argumentovat své názory i proti papežovi a Vatikánu, a v nejkrajnějším případě požádat z důvodů svědomí o uvolnění zse svého úřadu. „Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti – ve víře přece stojíte!“ (2 Kor 1, 24)

Namísto rezignace a frustrace zase potřebujeme otevřenou, lidem nakloněnou, potěšující a radostnou církev. Ukažte proto s křesťanskou nadějí svoji odvahu:

● vnímat naléhání žen jako znamení jejich identifikace s církví. Právě ženské vize obnoveného církevního úřadu dávají naději pro pastoraci budoucnosti!

● podporovat takzvané laiky v jejich angažovanosti na předávání víry a chápat nedostatek kněží jako šanci pro nové vědomí spoluodpovědnosti a odpovědnosti za sebe samotné v církevních obcích!

● nabídnout mládeži prostor projevit se a přijmout odpovědnost, neboť jen tak může v církvi najít domov!

● přijmout zvláštní odpovědnost z ekumenu v naší zemi, z níž vyšla reformace, a jasným přiznáním se k ekumenickému církevnímu sjezdu v roce 2003 učinit krok na cestě k církevní jednotě!

● podpořit laické spolky, které nyní přejímají poradenství pro nechtěná těhotenství, v jejich důležitém diakonickém úkolu, a nijak jim nebránit!

Vůdčím motivem církve schopné vstoupit do budoucnosti může být pouze: Radost a naděje, smutek úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a jakkoli postižených, je radostí a nadějí, smutkem a úzkostí učedníků a učednic Kristových (Gaudium et Spes 1).

Hnutí My jsme církev
(z němčiny přeložil JaS)