Jste zde

Legalismus - česká verze lefébvrismu?

Otevřený odpor není u nás zvykem - o to vynalézavější jsme ve skrytém torpédování. V zemi Švejkově nemohl ani odpor proti II. vatikánu nabýt formy západního tradicionalismu, ať už v podobě popírání existence autority (sedisvakantismus), nebo otevřené neposlušnosti (lefébvrismus). Formální poslušnost se ukázala jako neméně dobrý způsob, jak mařit proces proměny církve. Mše se dá sloužit i podle nového misálu předkoncilně, jakože řada kněží dokázala i tridentskou mši sloužit pokoncilně (Gemeindemesse). Duch koncilu, který v tomto bodě není žádným imaginárním duchem, ale Ježíšovou pozicí v konfliktu s farizeji, přijde stejně zkrátka. Český legalismus se v celé své bídě opět předvedl ve způsobu řešení problému podzemní církve.  Netvrdím, že do věci vidím natolik, abych mohl kritizovat jednotlivé lidi či opatření, tvrdím však, že převedení celého problému na otázku, zda se vždy a všude zachovalo nebo nezachovalo platné církevní právo, je příznakem hlubší krize. Legalita je dobrá věc, legalismus je -ismus, který soudí, že všechno, co Bůh mezi námi vykoná, se musí vejít do platných předpisů, a pokud ne, je to předem od zlého. Ono to jistě může být od zlého, ale to se ukáže na teologické rovině, nikoli na právní. Na základě tohoto legalismu byl odsouzen Ježíš Kristus. Na základě téhož legalismu bychom měli odsoudit nejen biskupa Davídka vím z vyprávění vězněných kněží, že i oni stáli před otázkou, zda zachovat všechny předpisy a nic nedělat, nebo třeba s porušením řady předpisů sloužit v kriminále mši a konat další pastoraci.  Nešlo rozhodně o čirý prakticismus z nouze, ale o určitého ducha - tak například mám doloženo, že bp. Otčenášek nabádal kněze, aby necelebrovali sami, k čemuž měl už před koncilem (!) teologické důvody, prakticky by bylo bezpečnější celebrovat jednotlivě. Podobně i kněz bez státního souhlasu konal svou pastoraci nelegálně ve farnosti jiného kněze či dokonce v jiné diecézi. Podobně i laici měli občas kompetence, jaké předkoncilní právní stav nedovoloval. Přijímání do řádů, které jsou dnes nejživější, se dělo protiprávně, bez řádného noviciátu. Opakuji: Netvrdím, že vše, co se dělo, bylo dobré už proto, že to bylo z dobrého úmyslu. Ale zda to bylo dobré či ne, to je třeba rozhodnout teologicky. Ti, kdo vědí předem, co Bůh může a nemůže udělat, jsou velmi blízko hříchu proti Duchu svatému. Je smutné, že místo aby se po překonání komunistického období zkoumalo, kde Duch svatý otevřel nové možnosti, a vykročilo se vpřed, provedla se normalizace, která svou vlastní vahou, totiž vahou zmíněného legalismu, táhne církev někam úplně jinam.