Jste zde

Severní diecéze Kanady téměř bez kněží

Prairie Messenger, Vol. 73, No. 15, Oct 30, 1995

Edmonton (CCN) - Katolíci tvrdí, že jejich církev je eucharistická. Pro mnoho katolíků z diecéze Fort Smith v Mackenzie je to však prázdný pojem.

Nedostatek kněží je v rozlehlé severní diecézi tak akutní, že některé z farností zůstávají celý rok bez slavení mše. Biskup Denis Croteau, který byl v Edmontonu ve dnech 12. až 17. října 1995 na každoročním zasedání kanadské biskupské konference, říká, že má běžně 9 kněží na službu v diecézi s 38 farnostmi a 21 tisícem věřících. Zhruba 14 tisíc z nich jsou Indiáni Dene, 1 tisíc Inuité (Eskymáci) a 6 tisíc bělochů. Během jednoho roku čtyři z kněží odejdou a Croteauovi zůstane na pokrytí největší kanadské diecéze o rozloze 1.5 miliónu kilometrů čtverečních pouze 5 kněží, většinou starších 60 let.

V diecézi Fort Smith v Mackenzie jsou pravidlem pohyblivé bohoslužby.  „Jestliže zdůrazňujeme, že naše církev je založena na eucharistii a že eucharistie je srdcem naší víry, pak zbavit naše lidi možnosti přijetí této svátosti je pro mě velmi těžkou věcí," naříká Croteau.

Je to věc tak těžká, že v březnu roku 1994 psal Croteau papeži a žádal jej o svolení k ordinaci místního 85-letého domorodého staršího. Ve svém dopise do Říma uvedl, že ordinací tohoto staršího by udělal stejnou věc, jakou dělali apoštolové v prvotní církvi: přicházeli do společenství ustavit církev a před svým odchodem povolali jednoho ze starších k vedení společenství.  .Sv. Pavel podává seznam všech vlastností, které má takový starší mít, a poté na něj vkládá ruce a ordinuje jej k vedení církve," objasňuje Croteau.  Starší ordinovaní apoštoly museli mít úctu lidu, nesměli být chamtiví, pracovat pro peníze a museli být pevní ve víře. "Pro nedostatek kněží jsme v obdobné situaci," řekl Římu Croteau. „Církev byla sice založena, ale pak byla ponechána sobě samé." Jeho starším je 85-letý vdovec z kmene Chipewyanů z vesnice u Velkého Otročího jezera. Splňuje kritéria, která požadovali apoštolové a která aplikuje Croteau. „Římu jsem řekl: Proč jej nemůžeme ordinovat, aby sloužil a povzbuzoval své společenství i svátostně?" Ale i Croteau si je vědom, že domorodý starší „není ideálním kandidátem kněžství v tom smyslu, v jakém je kněžství dnes chápáno." Nemluví anglicky a nemá předepsané vzdělání. Řím návrh nezamítl, ale upozornil na to, že 85-letý stařec "nebude společenství příliš velkou pomocí." Před konečným rozhodnutím požadovali doklady o jeho teologickém vzdělání se seznamem absolvovaných přednášek. Tím byla tato myšlenka smetena ze stolu, protože muž předepsané vzdělání nemá a v 85 letech lze po něm těžko chtít, aby šel na jih a vzdělával se pět či více let. „Naučil jsem ho sloužit mši." Croteau řekl, že by jej ordinoval, protože určitou praxi získal. Ale nejprve v Římě zjišťoval, kam až může jít, protože se jedná o extrémní případ. Počítá s tím, že by v Římě nebylo námitek, pokud by bylo kandidátovi 55 let. „Nechci to prosazovat násilím, protože ten člověk nemá ani základní vzdělání." Co tedy Croteau dělá? „Hledám mladšího kandidáta, který by mohl získat základy vzdělání v biblistice, teologii a pastoraci a pak mohl být ordinován." Kandidát by nemohl projít extenzívní přípravou kněžství na jihu, protože „naše potřeby jsou odlišné než na jihu. Naše společenství nepotřebují kněze, kteří by měli vzdělání po způsobu sv. Tomáše Akvinského." Pokud nebude mít mladší kněz veškeré požadované vzdělání, nebude možno s ním manipulovat, což je v daném případě výhodné. „Bude patřit k diecézi a bude daleko více patřit i ke svému společenství," říká Croteau.  Současně s hledáním vhodných kandidátů kněžství připravuje Croteau laiky, aby byli schopni zajistit většinu úkolů, které dříve vykonávali kněží.  „Tlačím laiky k tomu, aby byli s to vést přípravy ke křtu a dokonce i křtít, katecheze před prvním svatým přijímáním, aby navštěvovali nemocné a umírající, zařizovali pohřební obřady, vedli přípravy před manželstvím a dokonce oddávali." Mnoho pohřbů v diecézi se koná bez přítomnosti kněze.  Občas ale lidé vydávají obrovské částky na to, aby mohl kněz přiletět a pohřební obřady vést.

Nedostatek kněží ve Fort Smithu v Mackenzie je „požehnanou přetvářkou," říká Croteau. "Skutečnost, že nejsou kněží, vede laiky k vědomí, že církev je jejich církví a pokud mají přežít, musí vynaložit úsilí," tvrdí biskup.  V r. 1993 Croteau spolu s ostatními severskými biskupy za jednomyslné podpory biskupské konference Západu požádali Řím, aby jim dovolil ordinaci ženatých domorodců. Domorodci akceptují celibát v případě kněžíbělochů, ale nikoli ve svém vlastním případě. Croteau vysvětluje: „Mít děti je pro ně velice důležité. Každý, kdo by nebyl schopen se oženit, by nemohl mít autoritu vůdce. To je součást jejich kulturního myšlení." Ale v Římě nebyl návrh biskupů přijat příliš dobře. „Jednali jsme o tom a řekli nám: v žádném případě. Udělá se výjimka pro sever a vzápětí se stane pravidlem celé obecné církve." Nyní už Croteau neplýtvá energií na to, aby prosadil ordinaci ženatých domorodých kněží. Řekl: „Vím, že je to nemožné. Raději budu pracovat na tom, co možné je."

Přeložila Darina Píchová.