Setkání se slovenskými čtenáři Getseman

Po pražském setkání se čtenáři Getseman (viz Getsemany 3/1996) se v říjnu 1996 uskutečnilo v Bratislavě další setkání, na kterém se sešli dva členové redakce a dva členové redakční rady se 30 čtenáři z celého Slovenska, z nichž mnozí vážili cestu ze vzdálených míst. Jeden ze čtenářů navrhoval, aby Getsemany dávaly méně prostoru problematice umlčené církve, zato více sociálním a hospodářským tématům. Několik jiných čtenářů se domnívalo, že Getsemany píší o umlčené církvi příliš málo, zejména s ohledem na to, že její členové a sympatizanti jsou na Slovensku diskriminováni a nemají žádnou názorovou tribunu. Podstatná část diskuse, při které se účastníci vcelku shodli, se týkala způsobu, jak budovat církev odspodu, jak se otevírat křesťanům jiných denominací, mládeži a vůbec sekularizované společnosti (např. přes kulturu či ekologii). Beseda prokázala, že čtenáři Getseman na Slovensku se vyznačují vysokým stupněm odpovědnosti za budoucnost církve a jejího poselství.

ob + pH

Plány redakce pro příští rok

1.  Homilie budou i nadále vycházet ve střední části časopisu, aby je bylo možno vyjmout. Budou však graficky odlišeny od ostatního textu. Výběr autorů homilií bude pestřejší, bude zastoupeno více denominací.

2.  Getsemanům byla svěřena distribuce prestižního mezinárodního teologického časopisu Concilium, který vychází v sedmi jazykových mutacích.  (Viz str. 250, kde jsou uvedeny podmínky objednání.) Nyní můžeme nabídnout německou mutaci a jednáme o anglické. Pro seznámení s časopisem uvádíme na pokračování slovenský překlad jednoho staršího čísla Concilia věnovaného Martinu Lutherovi.

3.  Protože trvá zájem o pastorační a katechetická témata, uvedeme na pokračování katecheze Jana Konzala. Nejprve přípravu na biřmování, potom přípravu na manželství.

4.  Budeme přinášet aktuální informace ze života církví v zahraničí.

5.  Chystáme dvě monotematická čísla - jedno věnované papežství a jedno věnované službě žen v církvi.

Nakladatelství Síť děkuje všem čtenářům, kteří zaplatili v předstihu předplatné Getseman na příští rok a tak podpořili vydávání knih. Zvláštní dík patří těm, kteří zvětšili svůj vklad do čtenářského konta nebo dokonce darovali často i větší částky. Počátkem listopadu byla vydána kniha Jacquese Gaillota Biskup těch druhých (136 str., 64 Kč), počátkem prosince vyjde kniha Cestou orthodoxie od Kallista Ware (171 str., 69 Kč), dotisk rychle rozebraných Leuenberských dokumentů Na cestě k jednotě (72 str., 40 Kč) a dosud neohlášená sbírka kázání evangelické vikářky Dagmary Ondříčkové Se čtvrtým evangeliem Vánocemi, Velikonocemi, Letnicemi (88 str., 50 Kč). Jako poslední vyjde letos Zvěstování víry II - další díl Holandského katechismu. Knihy je možno objednat na adrese:

Síť, Alšova 1247, 252 28 Černošice.

Pražská římskokatolická studentská obec bude slavit v úterý 10. 12. 1996 v 19 hod. v kostele Nejsvětějšího Salvátora (u Karlova mostu) ekumenickou bohoslužbu slova věnovanou teologickým fakultám a dalším teologickýcm školám. Všichni studenti a učitelé těchto škol i další zájemci jsou zváni. Po bohoslužbě bude následovat beseda věnovaná ekumenismu.  Pozváni jsou mj. Libuše Roytová (HF UK), Ivana Dolejšová (IES), Odilo Štampach, Libor Ovečka (Jabok), Svatopluk Karásek, Miloš Rejchrt (ČCE) a Tomáš Halík (FF UK)

Milánské noviny „Corriere della Sera" zveřejnily 28. 10. deset tezí Prof.  Hanse Künga, které 17. 6. 96 přednesl v Berlíně. Katolický žurnalista Vittorio Messori na to reagoval v těchže novinách hned ve středu slovy, že Küng předepisuje církvi terapii sebevraždy. Kdyby to, co Küng radí, církev udělala, tak skončí jako protestanté. Küng srovnává církev s lodí, které hrozí potopení, která ztratila orientaci, a to vinou dnešního papeže jako „kapitána" s jeho kontrolou početí, celibátem, vyloučením znovu ženatých ze svátostného života, vyloučením žen z ordinace a autoritativním stylem řízení. Církev potřebuje nový kurs pod novým kapitánem.  Messori píše, ze Küng opakuje totéž alespoň už stokrát, ale stále agresívněji a urážlivěji, přičemž papeži sice neomylnost upírá, sobě však nikoli atd.  Messori říká, že dnešní člověk nepotřebuje odmytologizování, osvícenství, demokratizaci, racionalizmus atd., naopak, touží po mystériích, zázračnu, tradici, posvátnu atd. Dnešní člověk nečte teologické traktáty, ale hledá všechna možná zjevení, uctívá turínské plátno, Lurdy, Fatimu, Medžugorje, anděly. Nezajímá ho usnesení farní rady, ale putuje k páteru Piovi.  Také nejsou žádány protestantské reformy v církvi, z jejichž neprovádění Küng papeže obviňuje. Vždyť protestantské kostely jsou prázdnější, než katolické, 11000 anglikánů přestupuje ke katolíkům kvůli novotám s ženami, a „pokrokové" Holandsko má kostely tak prázdné, že musí být předělávány na hostince. Kamenem úrazu je Küngovo chápání církve, míní Messori.  Církev není klub, ve kterém se dají měnit statuta podle doby. Papež není pánem, ale správcem tradice, která nepochází od něho, ale od Boha.

Concilium

Redakce Getseman ve spolupráci s nakladatelstvím Matthias-Grünewald-Verlag upozorňuje na možnost si předplatit Concilium, jeden z nejvýznamnějších teologických časopisů s mezinárodní redakcí. Tento časopis se zrodil v dialogickém ovzduší Druhého vatikánského koncilu a u jeho počátků stáli jako iniciátoři významní koncilní teologové K. Rahner, H. Küng, E. Schillebeeckx a Y. Congar. Ti tehdy charakterizovali základní zaměření časopisu takto:

• působit vduchu II. vatikánského koncilu a sloužit jeho potřebám a práci;
• seznamovat spodněty vycházejícími ze všech zemí a kultur, a vytvořit a doplňovat proto mezinárodní redakční tým;
• poskytovat prostor všem teologickým disciplínám (pro každou znich pak byla vytvořena zvláštní redakce);
• přinášet texty, které budou pojetím i podáním přístupné i čtenářům bez odborného teologického vzdělání.

S tímto programovým prohlášením vystoupila redakce Concilia roku 1963.  V lednu 1965 vyšlo jako měsíčník první číslo, a to ve francouzské, anglické, německé, španělské, italské, portugalské a holandské verzi a v těchto mutacích vychází až dosud. Po určitou dobu existovala ve zkráceném výboru i verze polská. Japonské vydání je pojato jako roční sborník.  Od r. 1997 bude vycházet pět čísel ročně. Jednotlivé sešity v rozsahu asi 100 stran se budou zabývat tématy z pěti základních oblastí křesťanské existence: „Křesťanská víra", „Etika a životní styl", „Církev: společenství, ekumena, struktura a komunikace", „Náboženská zkušenost, světová náboženství, náboženská hnutí", „Perspektivy: feministická teologie, teologie osvobození". Oddíl Dokumentace bude informovat o aktuálních církevních a společenských událostech, dotýkajících se teologie a věroučné praxe. Závěr časopisu tvoří literární informace a recenze významných studií a publikací.

Zájemci si mohou objednat německou verzi Concilia na adrese:

Getsemany, Alšova 1247, 252 28 Černošice.

Dotované předplatné + poštovné na rok 1997 činí 250 Kč (tj. 40 Kč + 10 Kč poštovné za jedno číslo).

Jednáme též o možnosti nabídnout za stejných podmínek anglickou verzi.

Zašlete nám proto předběžné objednávky.

Osservatore Romano zveřejnilo řeč kardinála Ratzingera, přednesenou v Mexiku (Guadalajara) na setkání jihoamerických biskupů, ve které hodnotí teologii osvobození. Podle Ratzingera základní omyl této teologie spočívá v čistě pozemském vysvětlení zla ve světě a vykoupení. Chudobu a bezpráví řešit podle marxismu, který byl naštěstí v r. 1989 překonán. Avšak objevilo se nové nebezpečí, a to v relativizmu, míní Ratzinger. Pod relativizmem Ratzinger rozumí omyl převzatý z demokracie, že všechny názory jsou rovnoprávné. Napadá „pluralistickou teologii náboženství", podle které prý každé náboženství má principiálně pravdu, a tak mohlo vzniknout něco tak nebezpečného, jako teologie osvobození. Nejen, že jsou nebezpečně spojovány asijské hodnoty s evropskými, ale je především popírána nevyhnutelnost spasení skrze Krista.

Další nebezpečí vidí Ratzinger v New Age, jehož omyl spočívá v tom, že absolutno není předmětem víry, nýbrž poznání, zkušenosti. Ratzingerovi je přitom líto svátostí, které jsou nahrazovány předkřesťanskými iniciačními rity, bohové se vrací a Bůh ztrácí na věrohodnosti. Tím vším je vina církev sama, svým „šedým pragmatizmem". Ratzinger chválí Eugena Drewermanna za to, že kritizuje historicko-kritickou metodu biblistiky, v níž Ratzinger vidí důvod, proč teologie není dnes schopna adekvátně reagovat na New Age.

KIPA

Papež při své návštěvě Německa zmínil i Lutherovy meze. Jak to ale učinil, budí pozornost. „Lutherovo myšlení bylo poznamenáno silným zdůrazňováním individua, přičemž vědomí požadavku společenství zůstalo oslabeno", prohlásil papež při ekumenické bohoslužbě. Téměř doslova tak zopakoval to, nyní jen zřetelně personifikovaně, k čemu vybízel už při bohoslužbě na letišti Senne: „Nesmí se prosadit radikální individualismus, který vposledku ničí společnost." Jakkoli je toto napomenutí v pořádku, je nesprávné za to druhým dechem činit odpovědným Luthera a stejně tak je chybné, je-li Lutherovo kázání o svobodě jednotlivého křesťana nařčeno jako útok na osobní zodpovědnost člověka před Bohem a rovněž nepokrytý požadavek autority církevní organizace pro tomu považován za východisko novodobého úpadku.

Nebylo pravdivé ani tvrzení, že „Lutherova vlastní vášnivost jej dohnala od toho, co původně chtěl, k radikální kritice katolické církve, jejího životního stylu a její nauky." Motorem nebyla Lutherova psýcha, nýbrž ona - papežem předtím oceněná - rozhodnost, a tato právě vzhledem k notorickému odpírání veškeré zodpovědnosti vůči onomu „volání k pokání a obnově". I to bylo vlastně už dávno dosti jasné.

MDKI Bensheim

Papež zdůraznil úkol křesťanů promlouvat k dnešnímu světu jedním hlasem, posílit snahy o společné svědectví. Všichni křesťané by měli „své specifické dary a charizmata vložit do duchovního života Evropy". Tím papež navázal na pasáže své Encykliky „Ut unum sit", kde měl opravdově na zřeteli „účinnost vzájemného obohacování". Když ale na závěr konstatoval:

„Katolická církev má ... silou svého učitelského úřadu, zvláště hlasem papeže, který je vnímán po celém světě, znovu vlastní dary, bez nichž by křesťanské svědectví světu dnes nebylo myslitelné", označil tak přesně bod, v němž společné svědectví podnes naráží na své hranice. „Síla učitelského úřadu" může jen umocnit úsilí mnohých a „hlas papeže" může být jen jedním hlasem v chóru celosvětového křesťanství. Dá-li se papeži rozumět tak, že společný proces učení by měl mít za cíl společně naslouchat hlasu společného Pána, pak by z této návštěvy papeže plynul hodnotný impuls.