Dokázat ocenit duchovní bohatství chudých

Pierre Ceyrac, francouzský jezuita, přijel do Indie v r. 1937 a v průběhu více než 50 let sloužil v Indii a v Thajsku těm nejubožejším. Dnes mu je 83 let a neúnavně pokračuje ve svém boji za uznání nedotknutelných (nejnižší indická kasta) a za ochranu dětí ulice. Jeho svědectví je naplněno asijským způsobem vidění a řešení problémů chudoby. V Indii jste zrealizoval mnoho věcí a přesto jste prohlásil: "Nejsme zde proto, abychom řešili problémy Indie, ale abychom se nechali dotknout jejím tajemstvím." Rád se dotýkám tajemství. Když vstupujeme v Indii do slumu, do nouzové kolonie nebo do malé vesničky, musíme tak činit s úctou téměř náboženskou, s velkou pokorou a láskou. Kdo jsme my, abychom řešili problémy tak obrovské země? My můžeme Indii samozřejmě něco dát, ale napřed se musíme naučit přijímat. Tajemstvím Indie je především v její kráse, v kráse její krajiny, jejích obyvatel a jejich kultury. (. . .) Mít čas vidět a nebýt neustále tlačen k tomu řešit problémy, jak to činí někteří funkcionáři OSN. Věřím, že je důležitější milovat než konat. Tomu mne naučil Gándhí. Když člověk někoho miluje, potom se za něj bude zasazovat. Naopak, když někdo něco dělá bez lásky, nemá jeho práce žádnou cenu. Obrazy, které nám přinášejí média o Indii, jsou velmi často obrazy velké chudoby. S touto chudobou se vy osobně setkáváte každodenně. Jak proti ní bojujete? Je třeba učinit rozdíl mezi velkou bídou a velkou chudobou. Vysvětlím to: bída znamená, že existuje chudoba velkého stupně, při níž dojde k odlidštění. Chudoba sama o sobě neodlidšťuje. Znám na venkově lidi velmi chudé, jejichž důstojnost je neuvěřitelně vysoká. Ve městě stejně jako na vesnici je třeba bojovat proti bídě. Je třeba, aby lidé měli dostatek potravy. Ale zničíme zemi tehdy, jestliže z ní učiníme zemi konzumu. „Rozvoj neznamená mít výhodu, nýbrž být výhodou," řekl Gándhí. Dříve, než jste začal pracovat v pastoraci a v sociální práci, studoval jste sanskrt a hinduismus. Proč? Nikdo nemá právo žít v zemi, pokud nezná její kulturu. V Indii jste bezprostředně ponořen do nesmírně obsáhlé reality, kterou je hinduismus. Svým starým původem a silou svého myšlení je hinduismus jednou z nejstarších náboženských a filozofických tradic naší planety. Ind se vyznačuje hledáním Boha, dahršan, vizí Boha, a to na všech úrovních společnosti. Vzpomínám si na sedmnáctiletého chlapce, jmenoval se Radhu, který umíral vedle mne v nemocnici v Kalkatě, kde jsem byl hospitalizován. V tom obrovském sále, kde je pět set lůžek, mi řekl: „Uvidím tento večer Boha?" Jeho oči žhnuly jako žhavé uhlíky. Odpověděl jsem mu: .Ano, Radhu, tento večer uvidíš Boha." Za šest hodin zemřel s úsměvem na tváři. Byl hinduistou a tak odešel. . . Indové mají smysl pro Boha mimořádně vyvinutý. Slyšel jsem, že jste řekl: „Hinduisté mají smysl pro Boha. To, co jim může přinést křesťanství, je smysl pro člověka." Co jste tím chtěl říci? Hinduismus má své velmi silné stránky, ale rovněž i slabiny. Podle mého názoru je jedním z nich vztah k hmotě. Pro hinduistu je hmota mája, kosmická iluze, které je třeba se zbavit. Pokud je hmota určitým způsobem zlá, není třeba ji rozvíjet, protože noční můra se prostě nerozvíjí. Koncepce rozvoje země je v Indii velmi mladého data. Na druhé straně jsou tělo, ale rovněž i představa osobnosti iluzí, zejména v Advaita Védantě, v čistém nondualismu šankary, extrémním hinduistickém směru. Existuje pouze Bůh sám, moje osoba je jen pouhou iluzí, dokonce i když je mi zapotřebí milionů existencí, abych se s ní vypořádal. Další velkou slabinou hinduismu, kterou zdůraznil Gándhí, je systém kast, pevně spojený se zákony karmy. Myslím přitom zejména na nedotknutelné, kteří jsou považováni za nečisté a znesvěcené. Není nic tvrdšího pro člověka než se cítit nečistý, když vstupuje do chrámu nebo když jde okolo skupiny lidí. Pro křesťana je každá osoba jedinečná, každý okamžik má absolutní hodnotu. (. . .) I v těch nejmenších dětech, které umírají v Kalkatě na chodnících, je Pán Ježíš. . . to je převratné. Mnoho mladých lidí, kteří hledají smysl života, vám přichází pomoci. Jaký je podle vás smysl života? Věřím, že život je ohromné dobrodružství, řekl bych dokonce i zápas o člověka. A jeho základem, jeho východiskem je láska. Mladí si to uvědomují velmi dobře. Znají sílu lásky, která vám dá dělat takové množství věcí pro milovanou bytost, která mění váš pohled. Musíme se na svět podívat trochu jinak, pohledem, který dokáže odhalit krásu, jež nás obklopuje. (. . .)

Z Espérances des pauvres č.376 přeložil Pavel Kouba

Chceme naše čtenáře seznámit s belgickým časopisem „Espérances des peuples, Espérances des pauvres", s jehož články jste již měli možnost se seznámit na stranách Getseman. Časopis je vydáván francouzsky osmkrát ročně, jeho roční předplatné stojí 770 BEF, na požádání je však možné dosáhnout podstatné slevy. Je vydáván na bázi bezplatné a dobrovolné práce a soustřeďuje na cca 20 stranách materiály z celého světa týkající se problematiky lidských práv, mezilidské solidarity, problémů církví, významných okamžiků života církve, vztahů Sever-Jih, teologie osvobození a celospolečenských otázek, vztažených na konkrétní příklady. Obsahuje množství rozhovorů na zajímavá témata a fotografický materiál. Tento časopis je možné si objednat na adrese: c/o Thérese Martin, 161/3 Rue Th. Decuyper, (B) 1200 Bruxelles, Belgium. Doporučujeme!