Náboženské představy ve třetím tisíciletí, aneb Bůh se pravdy nebojí

Některé náboženské představy nám nedělají žádné potíže, zatímco jiné (např. ty, které tvoří styčné body mezi vědou a vírou) při svých formulacích mohou být dobově podmíněné, a proto i změny nevylučující. I když ty nejzákladnější pravdy - tedy konkrétní návod, co máme dělat, abychom došli spásy - jsou spolehlivé, ty okrajové pravdy (nebo „pravdy") je třeba čas od času zrevidovat. Vždyť např. již sv. Augustin upozorňuje na skutečnost, že víra ve vzkříšení z mrtvých je pro mnohé vzdělance jeho doby příčinou nepřijetí křesťanské víry jako celku (MKR 3-97). Pokud nám tedy nové poznatky vědy - např. astrofyziky umožňují - byť vylučovací metodou - nové pohledy na to, „kde" je nebe, pak je třeba netahat do třetího tisíciletí lidové představy o tom, že Nebeský Jeruzalém je nějaké hmotné místo ve vesmíru, kam je možno např. přemísťovat tělo Panny Marie. Dnes astronomové již zaregistrovali dva vesmírné objekty ve vzdálenosti deset miliard světelných let. Nebe je již tak dobře zmapované, že jenom teolog kaskadér (ne teolog amatér - neurážejme amatéry) by stále ještě obhajoval lidovou představu, že v hlubinách vesmíru existuje hmotný „zbožný" objekt zvaný třeba Nový Jeruzalém. Dnes už víme, že Nebeský Jeruzalém je „život v jiných dimenzích" a že jakoukoliv hmotu tam hledat nemůžeme (ani tělo Panny Marie ne). Hmotu Bůh učinil z ničeho, a pokud určitá konkrétní hmota splnila svůj úkol, Bůh ji opět vrátí (namísto vrátí je přesnější „může vrátit") do původního nebytí - což ostatně učiní na konci času s celým vesmírem. Je proto třeba v katechismu provést příslušné úpravy.