Jste zde

Reformní židovství jako vzor

Jak se může islám prezentovat v dnešní evropské značně sekularizované společnosti? Do jaké míry by muslimům mohlo sloužit jako vzor reformní židovství, které se v 19. století dokázalo etablovat?

Dne 17. července 1810 došlo v dolnosaském městě Seesen k historické události: místní židovská obec zasvětila v přítomnosti židovských a křesťanských čestných hostů nově postavenou školní synagogu, v níž se hned po slavnosti konala první reformovaná židovská bohoslužba. Modlitebna, kterou tato obec na rozdíl od židovské tradice nazývala templ, se od obvyklé synagogy lišila podstatnými znaky: kromě zvonu, který měl svolávat žáky k bohoslužbě, zde byly i varhany a sbor, který zpíval německy.

Také vnitřní zařízení se od židovské tradice lišilo. Tak např. pult pro čtení tóry (bima), nebyl umístěn uprostřed, nýbrž před schránou na tóru. I když to uvnitř židovské obce vyvolalo značnou kritiku, začaly se konat školní bohoslužby podle tohoto vzoru i v jiných německých městech. Seesenský templ a jeho ritus se tak staly výchozím bodem reformního judaismu.

Událostí v Seesenu vyvrcholily v Německu židovské debaty a kontroverze, které začaly o mnoho desetiletí dříve v důsledku četnějších společenských kontakty židů s ne-židy. Od poloviny 18. století se pro mnoho židů stávala nežidovská kultura stále přitažlivější. Přibývalo těch, kteří se zajímali víc o světské záležitosti než o náboženství. Vliv náboženských institucí slábl.

Židé tehdy neměli stejná práva jako křesťané a mnozí proto považovali své židovství za břemeno, bránící jejich přijetí ve společnosti. Někteří přestoupili ke křesťanství, jiní se smířili s osudem a náročné formy náboženského života dodržovali nebo se od nich krok za krokem odpoutávali. Stále více jich docházelo k závěru, že tradiční židovství se do moderního světa nehodí. Proto usilovali o teologickou i praktickou modernizaci židovství, aby mohlo být společensky, kulturně i prakticky integrováno.

Tento proces začal v posledních třech desetiletích 18. století, kdy se náboženskými otázkami zabývali duchovně mimořádně aktivní židé. Ovlivněni např. myšlením Gottholda Ephraima Lessinga dospěli k názoru, že se židovství ve své historické podobě nehodí do moderní doby. Ale místo aby židovství přiřadili k jevům minulosti, jak to učinil Lessing, pokusili se uvést je v soulad se základními náboženskými potřebami moderního člověka. Tradiční židovský styl života pranýřovali jako neodpovídající době; vyžadovali, aby byly uznávány jen poznatky dosažitelné rozumem a aby rity, které mají být nadále dodržovány, byly teologicky přehodnoceny.

Prvním z těchto reformátorů se stal v Berlíně žijící filozof Moses Mendelssohn, zakladatel židovského osvícenství (haskala). Byl ovšem reformátorem židovského života, nikoli židovského náboženství. Zastával názor, že správně interpretované židovství je s myšlením moderního světa slučitelné. Avšak již za jeho života vznikl mezi židovskými intelektuály spor o to, zda je nutno židovství „opravovat“ v naději, že tyto změny přimějí vlády odstranit hospodářské a politické znevýhodnění židů.

Mendelssohn připravil cestu odvážnějším myslitelům, kteří došli k závěru, že je nutno trvat jen na věčných, rozumem dosažitelných pravdách (jak zněla jeho formulace), zatímco dodržování židovských ritů je třeba podrobit teologickému přezkoumání. Zásadní pro tento směr je rozdělení židovských příkazů na etické, na čase nezávislé, a na rituální, které mohou být měněny, aby se přizpůsobovaly konkrétnímu životnímu prostředí.

Tyto myšlenky vedly k nové interpretaci ritů: při bohoslužbách bylo zavedeno používání jazyka příslušné země, ženy a muži měli při bohoslužbách a jiných rituálech stejné postavení a zacházelo se s nimi stejně, a rovněž se začaly používat varhany a smíšené sbory. Kromě toho bylo ponecháno na rozhodnutí každého žida, které rituální zákony chce dodržovat, a které ne.

Tak daleko islám v Německu rozhodně ještě není. Avšak i když právní a sociální postavení muslimů v německé společnosti je o mnoho lepší, než bylo postavení židů v Německu v polovině 18. století, jsou tu jisté analogie: islám a židovství jsou náboženství zákona, kladoucí důraz především na správnou náboženskou praxi a ritus. Tady existuje možnost, že se dnešní muslimové poučí z tehdejší situace židů a najdou v ní inspiraci k reformování své víry.

Určité tendence se již objevují: např. liberální muslimové v Německu konají modlitby mužů a žen společně (na rozdíl od dosavadní praxe), dokonce i modlitby vedené ženou. Sílí volání po bohoslužbách v němčině. A mnoho muslimů zpochybňuje rituály jako modlitby a posty, protože podle jejich názoru brání jejich integraci, a svoji víru by rádi přizpůsobili moderní společnosti. Tito muslimové dosud představují mizivou menšinu, protože podobné liberální myšlenky hlásají často laikové s nepatrnými teologickými znalosti, kteří nemohou být uznáváni jako autorita.

Podobně jako v reformním  židovství je i zde zapotřebí teologů a intelektuálů, kteří by takovou diskusi vedli. Tím by se otevřela možnost, že jednoho dne vznikne na německé půdě po reformaci židovské a křesťanské i reformace islámu a najde si cestu do světa.

Autor (nar. 1964) je redaktor německé televize ZDF. Studoval islamistiku, germanistiku a srovnávací religionistiku v Kolíně n. R., Bonnu, Damašku a Káhiře. Z Herder Korrespondenz Special, Oktober 2015, přeložila Helena Medková