Ekumenická křížová cesta

Za posledních několik let mne mnohokrát napadlo o těch dnešních farizeích a zákonících, nejen v souvislostech s kauzou Bezák. Ale i o té jediné naší pravdě, o dodržování a lpění na vlastních paragrafech, jako by byly pro Ježíše to nejdůležitější, bez ohledu na kamenné srdce, které je uvnitř. A nebo i naopak, srdce teplé a hřejivé.

Jak se opět a znovu stavíme do pozice těch nejmoudřejších, kterým je vše jasné a nenecháme se nikým ohrožovat. A jak je snadné do „toho“ spadnout. Ve světě to člověk pochopí, ale v církvi, kde čteme z jedné Knihy? O složitosti naší teologie, které by kolikrát ani Ježíš nerozuměl. Jak většinou jednoduše a srozumitelně dokázal vyprávět příběhy a podobenství.

Když se najde někde společenství, či mezidominační manželství, které hledá cestu k sobě, kladou se jim klacky pod nohy. Předpisy. Dobrá vůle nikoho nezajímá. Slavení Večeře Páně – to, co má spojovat, se stává rozdělením. A je jedno, z jaké jsme církve. Spojuje nás jeden křest. Biskup, který by měl taková společenství podpořit, rozděluje. Proč nespojuje? Jsou země, kde to jde.

V Litomyšli měla křesťanská společenství dlouhodobě nadstandardní vztahy. Slavení Večeře Páně se pro ně stalo vzácným darem. I pro mne je ekumena velkou hodnotou. Některým bratrům z evangelikálních církví vděčím za porozumění Písmu. Dřív jsem moc nechápal. Je snadné papouškovat paragrafy všelijak pokroucené staletími. Poznání je u Pramene.

Vždy se musí najít obětní beránek. Na povolení, či již zaběhlé tradici nezáleží. Odskáče to jeden za celý národ – tedy za Litomyšl. Tentokrát to byl bratr v Kristu Jiří Veselý. Kněz, salesián a skaut s přidanou hodnotou – iniciovaný chlap (spiritualita Richarda Rohra). Způsobem, jaký je v katolické církvi tradicí. Bez farníků a honem zmiz. Mlžení. Až dodatečně přijeli úředníci vysvětlovat. Neposlal je tam biskup Václav Malý, který se nad případem podivoval (při přednášce ČKA o ekumeně)? Za tohle vyhodit? Zákaz kněžsky působit na veřejnosti a výpověď.

Hned se nabízí vysvětlení u konzervativního biskupa Vokála, za kterým i přijela trojka nechvalně známých biskupů Sokol, Zvolenský, Orosh. Bratr Jiří Veselý se dokázal ozvat na podporu arcibiskupa Bezáka. Komunikoval i se slovenským mluvčím biskupské konference. Kdo nezná katolickou církev uvnitř, tak neví, že k tomu je potřeba statečnost. Takových kněží je v diecézi jen několik.

Někdo z chlapů z Litomyšle povídal: „Viděl jsem Jiřího při ekumenické křížové cestě“. Kráčel sám, opuštěn, po padesátce hledat práci...

Kde je váš bratr Jiří?