Ještě k Istanbulské úmluvě

Nedávno čtený pastýřský list zvedl v konzervativních kruzích vlnu odporu k Istanbulské úmluvě. Ta vlna, nejen mně, připomínala Chartu 77. Strachem a odporem tehdejšího režimu proti ní. Chartu, ani úmluvu, moc lidí nečetlo. Jeden rozdíly tu je. K písemnému prohlášení Charty 77 se dostalo velmi málo lidí. Mne samotného to stálo vyhození ze stření školy v maturitním týdnu. Lidi, co se nebáli, tak šeptali: „Jak to mám odsoudit, když nevím, co se tam píše?“ Ale text úmluvy se pomocí Google sežene za několik vteřin. Spousta křesťanů úmluvu odsuzovala, aniž by ji četla nebo četla jen komentáře, či bezmyšlenkovitě důvěřovala církevní autoritě.

Nikdo v internetových diskuzích nebyl schopen ukázat na konkrétní problém. Všichni se odkazovali na zavádějící komentáře. Nevycházel jsem z údivu, jak některé konzervativní kruhy odsouzení úmluvy zdůvodňují. Od nízké porodnosti, LGBT komunity (ani toto se v úmluvě se neřeší), až po to, že chlap nedostane v neděli oběd. Taky jak „funguje“ Hospodin: z jedné komunity se šířil dopis, že musíme 3x za den vhodit do „nebeského automatu“ předepsanou modlitbu a za to nás zachrání nebo noční pochody se sochou Panny Marie, aby nás od zlé úmluvy vysvobodila.

Žiji v mylné představě, že křesťanství pomáhá člověka kultivovat. Přemýšlet nad životem, co je dobré a co špatné, hledat nejlepší řešení, ptát se po smyslu. Ale někteří lidé se jen uzavírají do své jediné pravdy. Ještě si uvědomuji, jak je pro konzervativní část věřících obtížné pracovat s textem. Za celou věcí jsou patrně emoce. A slovo gender. Slovo, kterému často nerozumí. Jsou i „genderoví extrémisti“ z opačného konce spektra, kteří význam slova mlží a používají ho i v jiném nebo posunutém významu. Ale to přeci bude vždy a já mohu nesmysl pojmenovat, vysvětlit a bránit se mu.

Samotný dopis církví proti IÚ¹ je střízlivější, než komentáře na internetu. Ale i tomu se dá oponovat. Nevidím v úmluvě trendy, které stavějí na sváru, ani rozdělování. Mluví se především o násilí a o prevenci proti násilí na ženách.² Jak já vnímám křesťanskou rodinu od dětství, tak jsem často slyšel, jak žena musí mlčet a vše snášet. A bylo to v průřezu od Slovenska až do Čech, ve zbožných krajích. Taky o „něčem“ vypovídá kancléřka Marie Kolářová ve svém textu o násilí v křesťanských rodinách na Christnetu.³ I počty znásilněných žen u nás ve společnosti něco vypovídají.

Alternativní postupy řešení sporů nejsou zakázány. Jen nesmí být povinné. Pokud někdo se zatvrdí, nechce a nemá zájem o smír, tak s ním povinnost, ani psycholog nehne a je zcela zbytečný. Za účinnou prevencí nevidím strach z trestu, ale výchovu, o které se v úmluvě píše.

Pokud někdo nerozezná genderovou identitu, tak to pak není genderové násilí. Není to o počtu genderových skupin a jejich pojmenování. Pokud nevím, že se jedná o skupinu, tak případné násilí není genderové. Ale když je někdo „nějaký jiný“ a ta jinakost mi vadí, tak to problém je i bez pojmenování příslušnosti.

Jestli se jedná o pozitivní vztahy mezi různým pohlavím, či stejným, tak to taky není genderové násilí a nemusí se řešit. Ani se úmluvy nijak nedotýkají biologické vazby. Že žena rodí děti, není genderové - nesouvisí to s kulturou. Je to je biologická danost. S tím nehne ani EU, či role.

Je pravdou, že do jednoho pytle „gender“ se háže všechno možné i z druhé (feministické) strany. Pokud však rozumím problému, tak můžu ukázat na nesmyslná tvrzení a vykázat přednesené požadavky do patřičných mezí. Jinak se zbytečně vyčerpáváme s bojem proti „nepříteli“ a důležitým věcem se stále vyhýbáme.

ČBK pomohla část křesťanské společnosti mobilizovat, ale nijak nepřispěla k jejímu růstu. Místo kritiky něčeho, čím se zřejmě moc nezabývala, mohla se zviditelnit kladným přístupem, zejména prevencí. Zdůrazněním psychologicko-výchovné role otce a matky. Ukázat ideál a snahu o dobré vztahy v křesťanské rodině. Příklad a prevenci. Promluvit i o právech dítěte na oba rodiče. O potřebnosti a oscilaci vztahu mezi matkou a otcem. Nikdo ještě nevymyslel lepší způsob výchovy, než když má dítě milující rodiče.

Já spíš věci vnímám jako příčinu a důsledek. Není větší problém v nevyzrálosti mladých mužů? Není třeba feminismus „produktem“ zneužívaných dcer a závislých otců? A tak místo výchovy mladých mužů budeme bojovat proti feministkám. Myslíte, že je u nás dostatečná prevence v době, kdy chlapci jsou pod vlivem výchovy žen a většina dospívajících hochů sleduje porno? I o tom může být úmluva - o prevenci. Ale my radši za vším vidíme zlo.

Nemyslím si, že úmluva je riskantní a špatná. Možná bych řekl, že pro ČR je zbytečná, protože máme u nás i jiné zákony proti násilí. Otázkou je, zda by nebylo přínosné úmluvu podepsat kvůli státům, kde ženy na tom nejsou moc dobře. Být příkladem. Nebo aspoň pojmenovat negativní věci ve společnosti a podpořit prevenci. Taky nám uniká jeden moment, který je obsažen v samotné definici genderu. Sociálně-kulturní pohled na ženu. Nyní nemyslím na násilí, ale na její výchovu. Zamyslet se, zda nám zbytečně neuniká tvořivý potenciál žen. Podstata slova „gender“ ³⁾

Poslední dobou nabývám dojem, že mnohem důležitější a přijatelnější pro společnost jsou psychologické zákonitosti a důvody, než věci manželství nechávat na „křesťanských zásadách“ . Ty nikoho dnes nezajímají. Nedokážeme je předávat, jak to dělal Ježíš. Podobáme se zákoníkům. Někdy situaci jen zhoršujeme. Je úžasné dospět k Hospodinovým pravidlům z druhé strany nebo o nich mluvit s tím, kdo má srdce otevřené a chce je slyšet.

Obávám se, že ČBK jen hledá nepřítele, který pomůže zakrýt její bezradnost v dnešní době. Bojem proti nepříteli vytváří pocit pravověrnosti. Dnes je ohrožuje „gender“, protože si ukrojí kousek z jejich svrchovanosti. Že by i žena mohla být knězem? Mohla by se o to soudit. Mediální tahanice. Pokus zachránit „jejich“ představu o křesťanství...