Velikonoční Triduum

Označení jednotlivých dnů Tridua

1. den – pátek – Den Ježíšova umučení, nazývaný Velký pátek, v pravoslaví Svatý pátek. Josef Myslivec¹ navrhoval název Den utrpení Páně. K tomuto dni se podle hebrejského počítáni času řadí jeho předvečer nazývaný Zelený čtvrtek², v pravoslaví Svatý čtvrtek. Josef Myslivec navrhoval název Den Večeře Páně.

2. den – sobota – den Ježíšova přebývání v hrobě, nazývaná Bílá sobota³, v pravoslaví Svatá.

3. den – neděle – Slavnost zmrtvýchvstání Páně, v pravoslaví Pascha. Předchází ji noční slavnost – velikonoční vigilie.

Původ tridua

Po Nicejském koncilu (r. 325) dostal jeruzalémský biskup Makarios od císaře Konstantina povolení zbořit Afroditin chrám v Jeruzalémě. V jeho základech byl nalezen údajný Kristův kříž a hrob, kam byl Kristus položen. Kolem těchto a dalších míst začaly být v Jeruzalémě budovány stavby a začali se sjíždět poutníci, kteří chtěli slavit základní události naší spásy přímo na místech, kde se udály. Snahou bylo se co nejvíce přiblížit jak místům, tak časům těchto událostí. Genius loci sehrál svoji významnou úlohu.

Poutníci chodili po stopách Ježíšových a na daných místech a v dané hodiny slavili liturgie, jejichž nejdůležitějšími částmi byly příslušné evangelijní perikopy a související texty, zejména žalmy. Zde, v Jeruzalémě, tak vzniklo svaté Třídení (Triduum) utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které je středem liturgického roku. Svoji roli sehrála i nová možnost se svobodně scházet. Křesťané do té doby působili více či méně ilegálně. Nyní mohli demonstrovat svoji víru a svoji sílu veřejně před očima pohanů, kteří městu 300 let vládli, ale i Židů, kteří se ve městě usídlovali a doufali, že znovu povstane bývalá sláva chrámu a „jejich“ Jeruzaléma. Počet obyvatel těchto tří skupin byl koncem 4. stol. velmi zhruba stejný.

Nelze opomenout, že je to doba po prvních všeobecných sněmech, doba zápasu s ariánstvím, pro které Ježíš jako člověk z masa a kostí nebyl důležitý. Zastánci ortodoxie mohli ukázat: Podívejte, zde je cesta, kterou Ježíš šel, kříž, na kterém zemřel, hrob, do kterého byl položen.

Egerie popisuje v r. 384 již propracovaný systém oslavy Tridua. Díky jejímu cestopisu a díky (dodnes užívaným) arménským lekcionářům můžeme poměrně přesně průběh Tridua koncem 4. století rekonstruovat.

Současná podoba římskokatolického Tridua

Čtvrtek

Reforma slavnosti Tridua předešla zhruba o 15 let reformy liturgie po 2. vat. koncilu. V r. 1951 bylo obnoveno slavení velikonoční vigilie v noci, když předtím probíhalo nejméně tisíciletí v sobotu dopoledne.⁴ V roce 1956 pak bylo obnoveno slavení celého Tridua. Např. slavnost ustanovení večeře Páně začala být slavena opravdu večer. To vedlo k tomu, že pro Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) byla vytvořena ještě zvláštní dopolední liturgie, při které biskup žehná („světí“) liturgické oleje (zejména křižmo, jehož žehnání je mu vyhrazeno, ale i olej nemocných, případně olej katechumenů, pokud se užívá). Předlohou pro tuto liturgii je tzv. Missa chrismatis z Gelasiova sakramentáře (1. pol. 8. stol.). Liturgie není součástí Tridua, je ale slavena v jeho blízkosti s ohledem na potřebu křižma při iniciačních svátostech velikonoční vigilie. Její součástí je i obnova závazků kněží a jáhnů vyplývajících z ordinace, kteří jsou shromážděni kolem svého biskupa.

Triduum začíná večerní eucharistickou slavností, která liturgicky modeluje Ježíšovu hostinu s učedníky na rozloučenou. Zatímco dopolední biskupská slavnost je dosti klerikální⁵, večerní liturgie je slavností celé obce. V rámci bloku slova se čte evangelijní perikopa o umývání nohou (J 13, 1-17.31b-35), která vystihuje podstatu eucharistického jednání – následovat Ježíše v jeho vydanosti pro druhé naznačené službou, které byla v antice vyhrazena poslednímu otrokovi. Po evangeliu předsedající umývá nohy. Radostný ráz liturgie se na konci mění ve vážný. Je doporučeno, aby účastníci setrvali v tiché modlitbě. Mezinárodní pracovní skupina liturgických komisí německy mluvících zemí navrhla pro třetí vydání římského misálu precizně provedené revize slavení Tridua.⁶ Vatikán z těchto návrhů nevyužil ani čárku, je ale škoda je nechat zapadnout. Návrh doporučuje přečíst perikopu o odchodu Ježíše s učedníky do Getsemanské zahrady. Poté předsedající vyzve („těmito nebo podobnými slovy“): Bratři a sestry, Ježíš ve smrtelné úzkosti Getseman svým učedníkům řekl: „Bděte a modlete se.“ Zkusme s ním chvíli být. Ježíš svou prosbu adresuje také nám. S ním přistupme před Otce. Ježíšovo utrpení nás uzdravuje a osvobozuje od hříchu a smrti. S ním bděme a modleme se.

Pátek

Den večeře Páně (Velký pátek) je aliturgickým dnem, tj. neslaví se eucharistická liturgie. Obřady obsahují liturgii slova, které dominují pašije podle Jana. Blok slova je zakončen tzv. „velkými“ přímluvami v podobě, v jaké se v římské církvi zachovaly až do reformy papeže Gelasia (492–496), který přímluvy podle konstantinopolského vzoru přesunul na začátek liturgie a dal jim litanickou podobu. Původní autenticky římská podoba přímluv obsahuje téma přednesené diakonem, který pak vyzve shromáždění k modlitbě (původně zřejmě hlasité, dnes jen tiché). Poté předsedající uzavře danou přímluvu orací shrnující jednotlivé příspěvky, shromáždění stvrdí svým Amen a diakon přednese další téma.

Navazuje uctívání kříže, které se objevuje u Egerie: Když je (dřevo kříže) položeno na stole, sedící biskup uchopí rukama konce svatého dřeva a jáhnové, kteří stojí kolem, hlídají. Hlídá se tak proto, že je zvykem, že všechen lid přichází jeden po druhém, jak pokřtění věřící, tak katechumenové, u stolu se pokloní, políbí svaté dřevo a odejdou. A protože se říká, že kdysi se někdo do svatého dřeva zakousl a kousek ho ukradl, proto je nyní tak hlídáno od jáhnů, aby se nikdo z příchozích znovu neodvážil to udělat. A tak všechen lid prochází jeden po druhém a všichni se pokloní, nejprve se dotknou čelem a pak očima kříže a nápisu, pak políbí kříž a odejdou, nikdo však nevztáhne ruku, aby se dotkl. (37, 2-3). Obřady jsou zakončeny přijímáním eucharistického chleba ze zásoby. Zbytek jakési liturgie předem posvěcených darů, která se v římské liturgii vyskytuje pouze jedenkrát v roce. Návrhy změn vypracované mezinárodní pracovní skupinou liturgických komisí německy mluvících zemí jsou pro tento den nejobsáhlejší. Jednak je změněna makrostruktura liturgie. Na blok slova navazuje uctívání kříže a liturgie vrcholí velkými přímluvami. Přijímání je vypuštěno. Návrh důsledně trvá na „aliturgickém“ charakteru pátku a soboty. Na Východě mající původ „liturgie předem posvěcených darů“, byť starobylá, se při dnešním pojetí eucharistie jeví jako anachronismus, zejména přijímá-li se pouze pod jednou způsobou.

Liturgie slova

Sledujeme-li návrh mikrostruktury bloku slova, pak namísto dosavadního 1. čtení (Iz 52,13 - 53,12 – čtvrtá píseň o božím služebníkovi) je možno volit také např. Ex 12, 1-11 (krev beránka), Gn 22, 1-18 (obětování Izáka). Jako 2. čtení je možné volit např. Fp 2, 5-11 (hymnus o Kristu) Ř 5, 6-11 (smíření skrze Kristovu smrt) či nějakou pasáž z listu Židům (ze kterého je vzata i dosud užívaná perikopa). Pašije mohou být z Jana jako dosud, či z jiného evangelia.

Uctívání kříže

Doprovodné zpěvy při uctívání kříže „improperia“ (výčitky), jsou převzaty z Východu a pochází z apokryfní 4. a 5. knihy Ezdrášovy. Refrén Trishagion je rovněž byzantského původu. Zpěvy je podle návrhu možné nahradit jinými. Bonaventura Bouše k tomu již dříve poznamenal:⁷

Během uctívání kříže se od raného středověku zpívá hold kříži: V Římě antifona „Ecce, lignum crucis“, v galikánské liturgii trishagion (Ajus) a improperia. Obojí nakonec vešlo do oficiálních římských knih. Improperia byla ve vrcholném středověku dopracována do dnešní podoby s tendencí vysloveně antijudaistickou. (Veliký pátek byl ve středověku dnem, kdy nejčastěji propukala nekřesťanská a nelidská nenávist vůči Židům v krvavé pogromy.) Jejich obsah je navíc vysloveně monofysitický, dokonce naivně patripasianistický. Je proto nutno se jich přes jejich poetickou krásu vzdát. Máme štěstí, že ve starých kancionálech je mnoho písní o trpícím Spasiteli, které na tomto místě možno použít. Z nich nejkrásnější je píseň „Kristus příklad pokory“ od br. Lukáše Pražského.

Přímluvy

Text velkých přímluv by měla podle návrhu sestavit konkrétní slavící obec. Není detailně předepsán. Je doporučováno zachovat jejich počet (10). Za cenu sloučení některých lze jiné doplnit. Dosud je celá polovina proseb zaměřena dovnitř církve. Např. druhou přímluvu – za papeže, je možno sloučit s přímluvou třetí – za ostatní služebníky církve. K prosbě za katechumeny je vhodné nově připojit prosby za biřmovance a prvokomunikanty. Doplnit prosby např. za uprchlíky, všechny problémy související s napětími Sever-Jih, Východ-Západ, prosby za nepřátele a zemřelé. Přímluvy končí Otčenášem a závěrečnou orací, která je beze změny.

Paraliturgie Velkého pátku

Jakmile ve středověku přestala být liturgie srozumitelná, jakmile začala být výhradně záležitostí kléru, vznikal prostor pro lidové, srozumitelné napodobování liturgie, tzv. paraliturgie.

Křížová cesta

Křížová cesta vnikla v prostředí františkánského řádu (podobně jako jesličky). Na různých místech měla různý počet zastavení. V roce 1731 papež Klement XII. uznal 14 františkánských zastavení za závazná pro celou církev. Masové rozšíření u nás nastalo až v 19. století.

Boží hrob

Od pozdního středověku byly u nás oblíbené tzv. boží hroby, tumby, podobající se jeskyni, připomínající jeruzalémskou Anastazi. Tento zvyk horlivě podporovali v době protireformace jezuité, kteří do „hrobu“ ještě umístili monstranci s eucharistickým chlebem. Chtěli tak dát Velkému pátku slavnostní charakter, aby se katolíci tento den vyrovnali protestantům. V sobotu večer se pak konal slavnostní průvod s monstrancí tzv. „vzkříšení“. Tyto svérázné inovace mají s liturgií pramálo společného, spíše od ní odvádějí, nicméně leckde se s nimi vypořádáváme dodnes.

 

Přehled současného římského Tridua

ČTVRTEK	PÁTEK	SOBOTA	NEDĚLE
dopoledne (nepatří k Triduu) liturgie slova obnova závazků z ordinace svěcení olejů eucharistie	odpoledne nebo večer liturgie slova (vč. pašijí) s velkými přímluvami uctívání kříže přijímání (tzv. liturgie předem posvěcených darů)	aliturgický den	v noci blok světla oheň, průvod, Exsultet blok slova série čtení se žalmy a oracemi křestní blok žehnání vody, křest, biřmování obnova křestních závazků blok eucharistie
Večer (patří k Triduu) liturgie slova mytí nohou eucharistie ticho
			ve dne eucharistická slavnost

 

Sobota

Bílá sobota je aliturgický den. Návrh vypracovaný mezinárodní pracovní skupinou liturgických komisí německy mluvících zemí předpokládá uspořádat ráno kratičké setkání při kterém je čtena perikopa o ukládání Ježíše do hrobu. Následuje předsednická modlitba: Všemohoucí, věčný Bože, tvůj prvorozený Syn sestoupil do říše smrti; dej těm, kteří v tebe věří a skrze křest s ním byli pohřbeni, dojít věčného života skrze jeho zmrtvýchvstání.

Vigilie

Nejdůležitější liturgií celého roku je velikonoční vigilie, která je především křestní slavností. Pojmem vigilie („bdění“) se označuje liturgii na konci noci, zatímco pro liturgii na začátku noci užíváme termín lucernarium. Často se však (z praktických důvodů) slaví vigilie večer.

Současná římská velikonoční vigilie má čtyři části: blok světla, blok slova, křestní blok a eucharistii. Tři ze čtyř částí vrcholí velkou eulogií. Při bloku světla je to Exsultet, v rámci bloku křtu eulogie nad vodou, středem bloku eucharistie je eucharistická modlitba, blok slova vrcholí čtením evangelia.

Je vedena diskuse, zda by se nedalo najít vhodnější uspořádání. Klemens Richter⁸ uvažuje o struktuře, při které se začíná blokem slova. Svítí jen nejnutnější osvětlení pro lektory. Předsedající pozdraví shromáždění, následuje úvodní slovo a hned čtení se svými žalmy a oracemi. A to jak čtení starozákonní, tak novozákonní.⁹ Gloria před epištolou odpadá, nebo je použito jako děkovný hymnus po přijímání. Stejně tak slavnostní aleluja před evangeliem je přesunuto jako aklamace po Exsultet. Během čtení evangelia se zapálí velikonoční svíce.¹⁰ Poté je svíce spolu s velkopátečním křížem (naznačení jednoty základních spásných činů: Kristovy smrti a zmrtvýchvstání) nesena průvodem se zastávkami, při kterých se zpívá „Lumen Christi“ a účastníci si zapalují svíce. Následuje Exsultet, na který shromáždění odpovídá zpěvem aleluja. Liturgie pak pokračuje křtem, jeho obnovou a eucharistií. Homilie je zařazena jako úvod ke křestnímu bloku, přímluvy mezi blok křtu a eucharistie.

Protestantské Triduum

V současné protestantské praxi bylo slavení Tridua donedávna neznámé. V našem prostoru tento stav většinou přetrvává. Na Velký pátek se vysluhuje večeře Páně, která má obdobný charakter jako římskokatolická večerní liturgie Zeleného čtvrtku. Poté se slaví slavnostní bohoslužby o Velikonocích, opět s večeří Páně. V církvích, které prošly liturgickou obnovou, došlo i k obnově slavení Tridua, vč. slavení velikonoční vigilie, coby nejdůležitější slavnosti liturgického roku. Její součástí je obnova křtu, jako to předpokládají konvergenční dokumenty jako limský (přijatý všemi křesťanskými proudy) nebo leuenberský (mezi luterány a kalvíny).

Jako příklad uvádím slavení Tridua Presbyteriální (tj. kalvínskou) církví USA.

Na Zelený čtvrtek večer se slaví liturgie vždy s večeří Páně (obvykle o nedělích je to pravidlem, ovšem je možná i liturgie bez večeře Páně; zde taková možnost není). Mezi zvláštnosti patří možnost, aby si po kázání lidé navzájem myli nohy. Na konci liturgie se odkládají liturgická roucha, odstraňují plátna ze stolu Páně, zhasínají svíce. Je čten žalm 22, shromáždění zůstává v tiché modlitbě a bez požehnání se účastníci v tichu rozchází.

Liturgie Velkého pátku neobsahuje slavení večeře Páně (ta je slavena v předvečer). Má následující strukturu:

 

Úvod

Pozvání k bohoslužbě (formou dialogického čtení biblických veršů)

Předsednickou modlitbu dne

Zpěv hymnu, žalmu, kantika nebo spirituálu

Blok slova

Prosba o osvícení (Duchem svatým)

První čtení Iz 52,13 – 53,12

Žalm 22

Druhé čtení Žd 10, 16–25 nebo Žd 4, 14–15; 5, 7–9

Zpěv antifony, hymnu, žalmu, kantika nebo spirituálu

Evangelium J 18,1 – 19,42 (na konec ticho k reflexi)

Krátké kázání

Hymnus

Slavnostní přímluvy (obsahující pět částí, každá obsáhlý úvod témat k modlitbě, poté ticho a předsednická modlitba)

Otče náš

Slavné výčitky na kříži s aklamací Trishagionu

Žalm, hymnus nebo spirituál

Všichni se potichu rozcházejí.

 

Velikonoční vigilie začíná za tmy, před kostelem zapálením ohně. Sestává se ze čtyř bloků: světla, slova, vody (křtu) a eucharistie.

Blok světla

Liturgický pozdrav a úvod

Úvodní modlitba

Zapálení velikonoční svíce

Průvod do chrámu

Velikonoční chvalozpěv (Exsultet) ve dvou variantách, obě s aklamacemi shromáždění

Blok slova

Úvod

Devět starozákonních čtení (dle ekumenického lekcionáře), z nichž se vybírají alespoň tři. Nesmí chybět čtení o průchodu Izraele Rákosovým mořem. Po každém čtení následuje chvíle ticha, zpěv žalmu nebo kantika a předsednická modlitba.

Kantikum či hymnus chvály (např. Gloria)

Modlitba dne

Epištola Ř 6, 3–11

Zpěv žalmu 114

Evangelium (svědectví prázdného hrobu podle jednotlivých synoptiků)

Může následovat krátké kázání

Zpěv žalmu, hymnu nebo antifony během průvodu s paškálem k baptisteriu

Blok křtu

Uvedení biblickým textem

Vyznání víry

Díkůčinění nad vodou

Křest

Vkládání rukou

Pozvání do církve

Pozdrav pokoje

(Pokud se nekřtí, tak se slaví obnova křtu, poděkování za něj a pozdravení pokoje)

Blok eucharistie

Žalm, hymnus nebo antifona

Pozvání ke stolu Páně

Velké díkůčinění (eucharistická modlitba)

Modlitba Páně

Lámání chleba

Přijímání

Modlitba po přijímání

Žalm, hymnus nebo spirituál

Poslání a požehnání

Vyhodnocení ankety

Na anketu týkající se Tridua odpovědělo deset respondentů. Z toho šest mužů a čtyři ženy. Pět respondentů/respondentek bylo římskokatolíků, jeden starokatolík, dva husité, jeden evangelík, jeden adventista. Někteří popsali více liturgií, kterých se účastnili v různých církvích.

Doba začátku slavností

Na Zelený čtvrtek se začíná téměř všude v 18 hod. Jeden respondent uvedl začátek v 10 hod dopoledne. Jednalo se však o jakousi husitskou Missu chrismatis, která kromě žehnání olejů obsahovala mytí nohou shromážděného presbyterátu biskupem.

V pátek se začínalo ve stejnou dobu, v 18 hod. Když se stal Velký pátek státním svátkem, začíná se někde dříve, obvykle v 15 hod. Výjimku tvořila slavnost jednoho sboru CB, který v 10 hod slavil křížovou cestu. Vigilie začínala mezi 20. až 24. hod. Nejčastější začátek byl ve 21 hod.

Slavení nad ránem (což by dostálo pojmu vigilie) zaznamenáno nebylo.

Obsah Zeleného čtvrtku

Pokud se Zelený čtvrtek (Den večeře Páně) slaví (v CASD a v CB tomu tak není), pak je náplní slavnosti eucharistie (s výjimkou AC). Mytí nohou bylo zastoupeno ve většině odpovědí (s výjimkou ČCE a jedné husitské obce). Jeho forma je různá – od vybraných 12 mužů až po mytí zástupcům všech věkových kategorií bez ohledu na pohlaví, které praktikují salesiáni v jednom severočeském městě. Nebo mytí si nohou všemi účastníky navzájem praktikované v komunitě San'Egidio. V ČCE se někde začíná rozšiřovat společná večeře – pesachový seder, na který navazuje večeře Páně.

Obsah Velkého pátku

Blok slova s pašijemi byl obsažen v každé slavnosti, o které respondenti referovali, s výjimkou husitského sboru v jižních Čechách, kde byla obsahem pouze křížová cesta. Uctívání kříže se děje všude s výjimkou kalvínských a evangelikálních církví. Zajímavé bylo svědectví jediného respondenta z ČCE. V kazatelské stanici v severních Čechách se mu podařilo v tento den zrušit slavení večeře Páně, ale za nové farářky je zase všechno „v pořádku“ při starém.

Obsah velikonoční vigilie

Pokud se velikonoční vigilie slaví (což podle respondentů bylo kromě CASD a CB všude), tak slavnost obvykle obsahuje 4 bloky: světla, slova, křtu a eucharistie. Blok slova bývá někde redukován. Např. u salesiánů v severních Čechách mají málo čtení, zato je celá liturgie vysvětlována komentáři, které jsou „někdy zdařilé, jindy méně“. V husitské obci v jižních Čechách byla zařazena tři čtení. Obnova křtu bývá slavena vždy. Křest asi v polovině případů. Tam, kde se podoba vigilie teprve hledá (např. v některých sborech ČCE), mívá nejrůznější podobu. Minimalistická verze obsahuje pouze biblické čtení a obnovu křestních slibů.

Překvapilo mne, jak je slavení Tridua rozšířeno. Je třeba však mít na paměti, že odpovídali ti, kteří mají s Triduem osobní zkušenost.