Doba velikonoční, navazující na velikonoční Triduum a trvající do Letnic, umožňuje hlubší oslavu svátků křtu – Velikonoc. V římské církvi se tato doba kryje s posledním obdobím katechumenátu tzv. mystagogií (doslova „uváděním do tajemství“). V tomto období jsou již novokřtěnci nejen plně začleněni do křesťanské liturgie (vč. přinášení darů, aktivní účastí na přímluvách, přijímání), ale je jim věnována zvláštní pozornost. Členové křesťanské obce např. zvou novokřtěnce domů na návštěvy, aby prohloubili své vztahy. Podobně biskup, který je řádným služebníkem křtu dospělých se má s novokřtěnci setkávat. Jako nedělní evangelia prvních třech velikonočních nedělí se v ekumenickém lekcionáři čtou perikopy o zjevování Zmrtvýchvstalého. O čtvrté neděli to jsou pasáže z 10. kapitoly Janova evangelia (rozdělené na všechny tři cykly) o dobrém Pastýři a ovcích. O páté až sedmé neděli evangelia čerpají z Ježíšovy řeči na rozloučenou (J 13 –17). Speciálně z Velekněžské modlitby o sedmé neděli.
Druhá čtení jsou volena semikontinuálně v roce A z 1. listu Petrova, v roce B z 1. listu Janova a roce C z Apokalypsy.
První čtení, která jsou obvykle vybírána ze Starého zákona, jsou volena podle staré tradice ze Skutků, které popisují počátky církve.
Nanebevstoupení Páně
Nanebevstoupení Páně se slaví, podle Sk 1,3 – „… po čtyřicet dní se jim dával spatřit…“, 40. den po Zmrtvýchvstání Páně. Slavnost vznikla v průběhu 4. století. Např. Egerie ještě takovou slavnost nezná. Specifická tematika nanebevstoupení byla do té doby součástí Letnic. Událost nanebevstoupení Páně popisuje Lukáš a to jak na konci evangelia (L 24,44 –53), tak na začátku Skutků (Sk 1,1–11).
Letnice
Křesťanské Letnice (Padesátnice) vznikly přeznačením židovského svátku Šavuot (svátek týdnů), při kterém je vzpomínáno darování Zákona na Sinaji (za sedm týdnů došli Izraelité z Egypta na Sinaj). V tento den byl podle Sk 2 vylit na apoštoly Duch svatý. Jako náhradní křestní termín máme Letnice doložené od začátku 3. stol. Představují jakýsi super oktáv Velikonoc (7 x 7 týdnů).
V římské liturgii se postupně Letnice staly izolovaným svátkem Ducha svatého. Dnes jsou chápány jako vyvrcholení velikonoční doby.
Poslední komentáře