Příběh o utišení bouře podle Markova evangelia

Textověkritické a jazykové poznámky:

Marek 4,35

28. vyd. Nestle-Aland

A v ten den, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhý břeh!“

Bezův kodex (5. stol.)

A v ten den, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhý břeh!“

Vatik. kodex (4. stol.)

A v ten den, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhý břeh!“

Text neuvádí důvod plavby Ježíše a jeho učedníků na druhou stranu Galilejského jezera. Cílem jejich plavby bylo pohanské území, oblast Dekapole. Ježíšova výzva mohla posluchačům-čtenářům tohoto evangelia připomenout jeho výrok z počátku tohoto evangelijního vyprávění (1,38; ČEP): „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ Historický přítomný čas sloves legei (v. 35) a paralambanusin (v. 36) oživuje příběh a vybízecí konjunktiv dielthómen („Přeplavme se“) naznačuje naléhavost (viz Vincent Taylor, The Gospel According to St. Mark, 2. vyd., Macmillan Press, London 1966, s. 273). Další plavba přes Galilejské jezero je u Marka v 6,45.

Verš 35 začíná doslova: „A říká jim v onen den (…)“. Slova „A říká jim“ (Kai legei autois) spojují nadcházející vyprávění s předchozím děním: ve v. 13 ve 4. kapitole, kde začíná Ježíšův výklad podobenství o rozsévači rovněž slovy Kai legei autois. Ve verších 21, 26 a 30 je sloveso legó („říkat“) v imperfektu: Kai elegen („A říkal“).

Vyprávění je uvozeno zdvojeným časovým určením, které je pro Marka charakteristické: „v ten den“ (en ekeiné té hémera) a „když nastal večer“ (opsias genoménés). Podle Petra Pokorného spojuje tento časový údaj závěr 4. kapitoly s jejím počátkem („opět začal učit u moře“): „(…) středověké rozdělení na kapitoly tady přesně rozpoznalo evangelistův literární záměr učinit z tohoto příběhu závěr podobenství a tak spojnici mezi Ježíšovým učením a činy (zázraky)“ (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, s. 102). Robert H. Stein (Mark, s. 241) upozorňuje, že spojení „v ten den“ nemají na rozdíl od 13,19.24.32; 14,25 žádný eschatologický podtext. Ani slovo „večer“ zde není narážkou na temné síly. Zájmeno „jim“ (autois) se vztahuje na Ježíšovy učedníky (viz Marek 4,34).

Sloveso dierchomai („projít, procestovat, přejít“) má v tomto kontextu význam „přeplavit se“ (srov. Lukáš 8,22). Tvar dielthómen je vybízecí konjunktiv a v Novém zákoně je pouze na třech místech: Marek 4,35; Lukáš 2,15 („Pojďme až do Betléma“); 8,22 („Přeplavme se na druhý břeh jezera“). Je to ekvivalent českého imperativu 1. osoby plurálu.

Místo „na druhý břeh“ zde může být překlad „na druhou stranu“. Slovo peran ve funkci předložky s genitivem znamená „na druhou stranu, na druhý břeh“. Lukáš na paralelním místě v 8,22 přidává slovo „jezero“: „na druhý břeh jezera“.

Marek 4,36

28. vyd. Nestle-Aland

A jakmile opustili zástup, vzali ho s sebou lodí tak, jak byl. A jiné lodě byly s ním.

Bezův kodex (5. stol.)

A opouštějí zástup a berou ho s sebou lodí tak, jak byl. Ale i mnoho jiných lodí bylo s ním.

Vatik. kodex (4. stol.)

A jakmile opustili zástup, vzali ho s sebou lodi tak, jak byl. A jiné lodě byly s ním.

V. 36 začíná ve Vatikánském a Sinajském kodexu doslova takto: „A opustivše ten zástup, berou ho s sebou (…).“ Sloveso afiémi znamená také „propustit“. Proto je možný i překlad: „A jakmile propustili zástup (…).“ Některé řecké rukopisy (Alexandrijský rukopis, rukopisy byzantské skupiny) mají ve druhé části tohoto verše čtení „Ale i jiné lodi byly s ním“ (viz Kralická bible). Bezův kodex navíc přidává slovo „mnoho“: „Ale i mnoho jiných lodí bylo s ním.“

Kralická bible (1613): Ale i jiné lodičky byly s ním.

Český studijní překlad: byly s ním také jiné lodě.

František Žilka: a jiné lodi byly s ním.

Ondřej M. Petrů: Také ještě jiné lodi jely s ním.

Bible21: Byly s ním i jiné loďky.

Český ekumenický překlad: A jiné lodi ho doprovázely.

Markova zmínka o „jiných lodích“ bývá někdy přehlížena. Marek je však znám tím, že se ve svém vyprávění soustřeďuje na to, co je podstatné a důležité. Proč tu tedy zmiňuje „jiné lodě“? Jedním z možných vysvětlení je, že okolo Ježíše bylo víc než dvanáct následovníků (viz Marek 4,10). „Jiné lodě“ tedy nejsou součástí zástupu, ale plaví se na nich ti, kteří chtějí doprovázet Ježíše spolu s jeho učedníky. Spojení met’ autú se vztahuje buď k Ježíšovi („s ním“), nebo k té loďce („s ní“). Podle Petra Pokorného je zmínka o „jiných lodích“ součástí starší tradice: „Evangelista ji snad chápal jako upozornění, že bouře, která přišla, neohrozila jen Ježíše a jeho žáky, ale i ostatní lidi“ (Evangelium podle Marka, s. 102).

Marek 4,37

28. vyd. Nestle-Aland

A nastává velká větrná bouře, Vlny se valily proti lodi, takže loď už byla skoro plná.

Bezův kodex (5. stol.)

A nastala velká větrná bouře. Vlny se valily proti lodi, takže loď už byla skoro plná.

Vatik. kodex (4. stol.)

A nastává velká větrná bouře. Vlny se valily proti lodi, takže loď už byla skoro plná

Původní verze Sinajského kodexu (4. stol.) vynechává slova „takže loď už byla skoro plná“. Bouře, která se strhne během plavby po Galilejském jezeru, je v evangelijním textu popsána slovy „velká větrná smršť“ a „vlny, které se valí proti lodi“. Robert H. Stein tvrdí, že slovesný tvar epeballen je zde počínavé imperfektum: „vlny se začaly valit“. Slovo lailaps („vichřice, bouře, smršť“) se v Novém zákoně vyskytuje 3x: Marek 4,37; Lukáš 8,23; 2. list Petrův 2,17. Pasáž zdůrazňuje intenzitu větrné bouře, aby tím více vynikla Ježíšova moc nad přírodními živly.

Marek 4,38

28. vyd. Nestle-Aland

A on na zádi na podušce spal. Budí ho a říkají mu: „Učiteli, je ti jedno, že umíráme?“

Bezův kodex (5. stol.)

A on na zádi na podušce spal. Probudí ho a říkají mu: „Učiteli, je ti jedno, že umíráme?“

Vatik. kodex (4. stol.)

A on na zádi na podušce spal. Budí ho a říkají mu: „Učiteli, je ti jedno, že umíráme?“

Slovo proskefalaion („polštář, poduška“) se v Novém zákoně vyskytuje pouze v tomto verši. Užití určitého členu u slova proskefalaion může naznačovat, že „poduška“ byla součástí lodního vybavení, pravděpodobně se jednalo o pytel se zátěží. Spánek je často chápán jako znamení víry a důvěry (viz Žalm 3,5; 4,8; Přísloví 3,24). Oslovení Didaskale („Učiteli“) je prvním výskytem tohoto oslovení v Markově evangeliu.

Marek 4,39

28. vyd. Nestle-Aland

A vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

Bezův kodex (5. stol.)

A vstal, pohrozil větru i moři a řekl: „Zmlkni a utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

Vatik. kodex (4. stol.)

A vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

Dvojí příkaz Siópa („Zmlkni“) a pefimóso („utiš se“) je určena dvojímu „nepříteli“: první větru a druhý rozbouřeným vlnám. Ježíš jedná, jako by oslovoval osobu. Použití slovesa „pohrozit“ (epitimaó) připomíná 1,25, kde Ježíš pohrozil démonu (srov. 3,12; 9,25) a přikázal mu mlčet (fimóthéti).

Závěrečné veliké ticho je opakem veliké bouře. Slovo galéné („klid, bezvětří na moři“)se vyskytuje pouze v evangeliích: Matouš 8,26; Marek 4,39; Lukáš 8,24. V Lukášově evangeliu na paralelním místě chybí přídavné jméno „veliké“: „On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho“ (Lukáš 8,24b; ČEP).

Marek 4,40

28. vyd. Nestle-Aland

A řekl jim: „Proč se tak bojíte? Ještě nemáte víru?“

Bezův kodex (5. stol.)

A řekl jim: „Proč se tak bojíte? Ještě nemáte víru?“

Vatik. kodex (4. stol.)

A řekl jim: „Proč se tak bojíte? Ještě nemáte víru?“

Některé pozdější rukopisy (Alexandrijský kodex, rukopisy byzantské skupiny) čtou v tomto verši místo οὔπω (upó, „ještě ne-“) πῶς οὐκ (pós úk, „jak to, že ne-“). Slovo pós zjemňuje Ježíšovu výtku: „Jak to, že nemáte žádnou víru?“

Marek 4,41

28. vyd. Nestle-Aland

A zmocnila sejich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

Bezův kodex (5. stol.)

A zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že poslouchá i moře i větry?“

Vatik. kodex (4. stol.)

A zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?“