Jste zde

„Určený čas se naplnil“ (Markovo evangelium 1,14-15)

autor: 

14. Když paka byl Jan uvězněnb, přišel Ježíš do Galileje, hlásaje Boží evangeliumc

15. a říkajed: „Naplnil se určený čase a přiblížilof se Boží království. Obraťte seg a věřte evangeliu.“

Verše 14-15 jsou počátkem nového úseku (1,14-3,6; viz Scaria Kuthirakkattel, The Beginning of Jesus’ Ministry according to Mark’s Gospel (1,14–3,6): A Redaction Critical Study (Analecta biblica 123), Pontifical Biblical Institute, Rome 1990, s. 4-12; R. Stein, Mark, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan 2008 s. 69). „Umístění a funkce veršů 14-15 vyvolaly diskusi, která podle mnohých interpretů zatím nemá vítěze. Tyto dva verše formulují některá z Markových ústředních témat a slouží jako sumář Ježíšova kázání. Otázkou je, zda jsou vyvrcholením a závěrem Markova prologu (1,1-15), nebo zda uvozují hlavní úsek tohoto evangelia (1,14-45; 1,14-3,6, či 1,14-8,30)“ (R. Alan Culpepper, Mark [Smyth & Helwys Bible Commentary], Smyth & Helwys, Macon, Georgia 2007, s. 51).

Jan Křtitel mizí ze scény a s ním i oblast jeho působení - poušť. Pozornost se nyní soustřeďuje na Ježíše a jeho kázání. Pro počátek svého veřejného působení si nevybral Jeruzalém, ale nevýznamnou Galileu na severu Izraele. V Novém zákoně najdeme zmínky o ní pouze v evangeliích a ve Skutcích apoštolů. V Markově evangeliu je ústředním místem Ježíšova veřejného působení, zatímco podle Lukášova evangelia Ježíš svou službu na tomto území začíná (viz Petr Mareček, Evangelium podle Lukáše, ČBS-CBS, Praha 2018, s. 144n). Řecké jméno Galilaia je překladem hebrejského Gálíl nebo Gálílá, které znamená „kruh, okruh, oblast“.

30 Když pak byl vy-

31 -dán Jan,

32 přišel Ježíš do

33 Galileje, hlá-

34 -saje evange-

35 -lium Boží:

36 „Naplnil se určený

36 čas a přiblížilo se

37 království Boží.

37 „Obraťte se a

38 věřte v

39 evangeliu.“

(Doslovný přepis Mk 1,14-15 v Sinajském kodexu. Neobvyklou vazbu pisteuein en tó euangelió [„věřit v evangeliu“] překládáme doslova.

a. Vatikánský kodex a Bezův kodex mají na začátku verše slova Kai meta = „A když“. Spojka kai („a“) je bližší Markově stylu (parataktické kai neboli souřadicí spojka „a“). Většina řeckých rukopisů (např. Sinajský kodex, Alexandrijský kodex) tu má čtení Meta de („Když pak“), které je i v hlavním textu Nestle-Aland.28 Řecká částice δὲ (de) může vyjadřovat mírný protiklad („ale, avšak“) nebo přechod a napojení bez protikladu („a, pak“). V Markově evangeliu označuje důležitý přechod ve vyprávění (srov. 7,24; 10,32; 14,1. V 1,14 se jedná o konec Janova působení a začátek Ježíšovy služby. Proto se v tomto verši obvykle dává přednost čtení Meta de.

b. Řecký text doslova říká, že Jan Křtitel „byl vydán“. Sloveso paradidómi („odevzdat, vydat“) je v soudobých textech (nápisech a papyrech) doloženo ve specifickém významu „zatknout, uvěznit“. Klíčovou úlohu má toto sloveso zejména v pašijovém vyprávění v Markově evangeliu: 14,10.11.18.21.41.42.44; 15,1.10.15. Slovesný tvar paradothénai (pasivní infinitiv aoristu), který je použit ve verši 14, se v Novém zákoně vyskytuje pouze 2x: Mk 1,14 a L 24,7 („Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí.“). Podle některých vykladačů se zde jedná o tvar, který se označuje jako passivum divinum („božský trpný rod“): „Bůh vydal Jana“. „U trpného rodu nebývá velmi často vyjádřen vlastní původce děje (tzv. agens). Je to většinou proto, že jeho uvedení není důležité nebo to není někdy ani možné, protože je neznámý. Ovšem právě v Novém zákoně nacházíme nezřídka užití trpného rodu v souvislosti, která ukazuje na Boha jako na vlastního původce děje.“ (Ladislav Tichý, „Tzv. passivum divinum v Novém zákoně“, Studia Theologica 2005, 7(3):18-29). Tato nejednoznačnost vybízí čtenáře k otázce: „Kdo stojí za Janovým uvězněním (‚vydáním‘)?“ Mohou za to lidské úklady, nebo je to součást Božího plánu? Janovo uvěznění uvolňuje scénu pro hlásání evangelia. Herodes Antipas (4 př. Kr. - 39 po Kr)., syn židovského krále Heroda Velikého, se domníval, že se zbaví nepohodlného proroka, ale netušil, že tím zároveň připravuje cestu pro příchod Božího království. Velmi se podobal svému nechvalně proslulému otci: byl ambiciózní a miloval okázalost (Peter Schäfer, Dějiny Židů v antice. Od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu, Vyšehrad, Praha 2003, viz s. 103-104). Jan Křtitel odsuzoval jeho sňatek s Herodiadou, která byla provdána za jeho vlastního bratra Heroda. Aby si ji mohl vzít, nechal se Herodes Antipas rozvést se svou první ženou.

Britský teolog Charles E. B. Cranfield upozorňuje na to, že kdyby Marek ke slovesu paradidómi přidal eis fylakén („do vězení“), ztratila by se případná paralela mezi Janovým a Ježíšovým „vydáním“, protože Ježíš uvězněn nebyl (C. E. B. Cranfield, The Gospel according to Saint Mark, Cambridge University Press, Cambridge 1959 [přetisk z r. 1977 s revidovanými dodatečnými poznámkami], s. 62). Robert Stein poznamenává, že Jan Křtitel náleží ke starému věku (Mk 2,21; srov. L 16,16 „Zákon a Proroci až do Jana“; Sk 10,36-37 a s ním končí „stará smlouva“, zatímco s Ježíšem začíná „nová smlouva“ (R. Stein, Mark, s. 70).

c. Spojení „Boží evangelium“ je neobvyklé, možná proto pozdější rukopisy mají čtení (Bezův kodex, Alexandrijský kodex a latinská Vulgáta): „evangelium Božího království“. Spojení „Boží evangelium“ může být jak podmětový genitiv („evangelium od Boha“), tak i genitiv předmětový („evangelium o Bohu“). Ježíš káže o Bohu, a dobrá zpráva, kterou hlásá, pochází právě od Boha. Představu Boha jako krále převzali Izraelci od Kenaanců. V Bibli je však tato představa spojena s očekávaným uplatněním spravedlnosti v hříchem poznamenaném a Bohu odcizeném světě.

Spojení „Boží království“ (hebrejsky malkút há-elohím) není ve Starém zákoně doloženo (srov. však deuterokanonická Kniha moudrosti 10,10 [ČEP]: „Moudrost však vyrvala své služebníky z tísně. Spravedlivého, když prchal před hněvem bratra, vedla přímými cestami, ukázala mu království Boží, dala mu znalost svatých věcí, skrze jeho pachtění jej přivedla k zámožnosti, a jeho námahu bohatě odměnila.“), ale vyjádření, že Bůh je král nebo že Bůh bude vládnout, se v něm vyskytují často (např. 1S 12,12; Iz 6,5; 33,22; 44,6; 52,7; Mal 1,14). Pro Ježíše je království Boží cílem dějin, dovršením Božího stvořitelského díla. „Naplněný čas znamená, že se s Ježíšovým vystoupením začínají plnit prorocká zaslíbení“ (viz P. Pokorný, Evangelium podle Marka, CBS-ČBS, Praha 2016, s. 47).

Sloveso kéryssein („hlásat, zvěstovat, kázat“) se v klasické řečtině, na rozdíl od slova kéryx („hlasatel“), příliš nevyskytuje. V Septuagintě, starověkém řeckém překladu Starého zákona, se rovněž nevyskytuje často (celkem 29x), zato v Novém zákoně je doloženo 61x a má v něm své důležité místo. Je to slovo určené pro prezentaci křesťanského poselství: evangelia.

d. Původní text Sinajského kodexu vynechává slova „a říkaje“ (kai legón). První korektor doplnil legón („říkaje“).

e. Místo jednotného čísla kairos používá Bezův kodex a starolatinské rukopisy množné číslo kairoi: „Časy se naplnily.“ Slovo kairos „vyjadřuje lhůtu, určený čas, dobu či příležitost, která je nám poskytnuta“ (Jan Heller, Znamení odkazující k nebi. Rozhlasové rozhovory o biblických textech vedl s autorem Petr Vaďura, Vyšehrad, Praha 2007, s. 264). V Markově evangeliu se slovo kairos vyskytuje v 1,15; 10,30; 11,13; 12,2; 13,33.

f. Nebo: „přišlo Boží království“ (viz R. Stein, Mark, s. 30; srov. L 11,20, kde je použito sloveso fthanó = „předejít, přijít“). V roce 1935 velšský novozákoník Charles Harold Dodd (1884 – 1973) navrhl překlad, že „Boží království přišlo“ (The Parables of the Kingdom, rev. vyd., Collins, London 1967, s. 35-41.43 pozn. 23 [1. vyd. 1935].

Obsah Ježíšova „hlásání“ tvoří indikativ („Určený čas se naplnil“ a „přiblížilo se království Boží“) a imperativ („čiňte pokání“ a „věřte“). Obě indikativní slovesa jsou v perfektu: peplérótai („naplnil se“) a éngiken („přiblížilo se“; od sloveso engizó, „přiblížit se. Blížit se“). Perfektum vyjadřuje stav přítomný, vzešlý z děje minulého dokonavého, který svými následky trvá v okamžiku promluvy. Slovesný tvar éngiken se v Markově evangeliu vyskytuje ještě v 14,42 (ČEP) v souvislosti s Jidášem: „Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se [éngiken] ten, který mě zrazuje.“ Třetím místem, kde se v Markově evangeliu vyskytuje sloveso engizó, je Mk 11,1 („Když se přibližovali k Jeruzalému“; zde je sloveso engizó použito v historickém přítomném čase).

Ukázky českých překladů slovesa engizó v Mk 1,15

Český studijní překlad: „přiblížilo se Boží království“.

Kralická bible (1613): „ přiblížilo se království Boží“.

Bible21: „Boží království je blízko“.

Český ekumenický překlad: „přiblížilo se království Boží“.

Jeruzalémská bible: „Boží království je velmi blízko“.

Vulgáta: adpropinquavit regnum Dei.

g. Sloveso metanoein znamená „změnit své smýšlení“, kdežto v hebrejštině slovo šúv znamená „vrátit se na správnou cestu, z níž člověk sešel“. V judaismu to bylo chápáno jako návrat k Zákonu (Tóře).