Pán prstenů – anebo panoptikum hrůzy?

Masivní reklama na film Pán prstenů – Společenstvo prstenu přitáhla do kina mnoho lidí. Pokud vím, dojmy byly různé. Ve mně bohužel zanechal více než co jiného pachuť plytkosti.

Vlastní děj filmu odpovídá románovému zpracování. Pokud je něco vynecháno, vlastní příběh tím není zkreslen. Co je naopak zdůrazněno jsou hrozivé a drsné momenty na úkor všeho laskavého, přátelského a milého, což již ve shodě s knihou není. Autoři se sice, jako ve všech komerčních filmech, snažili okořenit a zjemnit děj příběhem lásky mezi Aragornem a Arwen, který je vTolkienově knize pouze naznačen a k jeho vyvrcholení a odtajnění dochází až po porážce Saurona a obnovení království Gondoru, tj. až na úplném konci třetího dílu. Touto změnou příběh nakonec jen utrpěl.

Patetických momentů hraničících až s komedií je ještě několik. Záchrana Froda před černými jezdci, kdy Arwen na bílém koni ujíždí k brodu způsobem „nikdy mě nedostanete“, mi připomněla některé scény z filmového zpracování Fantomase. V knize na tomto místě Arwen ani nevystupuje. Topící se Samzcela na konci filmu již nebojuje, slunce prosvítá vodou, divákovi vlhnou oči při pohledu na smrt věrného služebníka. A hle, objeví se záchranná ruka a zase jsme OK. Vládnoucí prsten plivá oheň, dotkne-li se ho Gandalf jako představitel dobra, atd.

Podstatnější námitky mám proti brutalitě filmu. Tříhodinový film nezapře svého tvůrce, specialistu na zombie. Jak je zřejmě, kruté scény nemají informativní charakter a vlastní děj jen „zpestřují“. A jak! Každá citlivější povaha ať si rozmyslí návštěvu takovéhoto filmu. Ptám se, zda takovým zdůrazněním násilí nedochází pouze k potlačení vlastního poselství příběhu na úkor komerčnosti.

A závěr? Jak jste se již určitě dočetli, filmové zpracování Pána prstenů je působivé.

Pokud však chcete prožít vlastní poselství Tolkienova románu, pak vás odkazuji ke knize.

ld