Jste zde

341 - říjen 2021

Synodální proces začíná

Jak už jsme i na stránkách Getseman informovali, bude v římskokatolické církvi v říjnu zahájen celocírkevní synodální proces, který má mít novou podobu. Je rozvržen do tří fází (na fázi diecézní, kontinentální a univerzální), přičemž ta první by měla být slavnostně zahájena ve všech diecézích 17. října pod vedením diecézních biskupů. Diecézní fáze počítá s konzultacemi a dialogem, s konáním předsynodálního setkání a vypracováním syntézy, kterou by měla biskupská konference odeslat generálnímu sekretariátu synody do dubna 2022. Z mezinárodního časopisu Concilium jsme proto do říjnového čísla zařadili překlady dvou důležitých textů k tématu: článek belgického kněze a profesora církevního práva Alphonse Borrase, který ukazuje na možnosti a limity platného církevního práva ohledně synodality, a článek americké dominikánky a profesorky Nového zákona Barbara E. Reidové o synodálním a kolegiálním myšlení a jednání v Novém zákoně.

Stručně řečeno, Reidová poukazuje na skutečnost, že synodální a kolegiální formy myšlení a jednání mají v Novém zákoně svůj pevný základ. Borras poukazuje na to, že v platném kodexu kanonického práva je hlas věřících omezen na „poradní“ funkci, zatímco v otázkách spolurozhodování pokřtěných, především pokud jde o život diecéze nebo farní obce, shledává „politováníhodný minimalismus“. Konstatuje, že v rozhodovacích orgánech věřící nehrají absolutně žádnou roli. Navíc jsou často zklamaní špatnou zkušeností, když se na své duchovní pastýře v minulosti obraceli marně a zažili už tolik zklamání z neplodných debat a bezvýsledných diskusí. Přitom Borras v závěru svého článku předpokládá, že případnou změnu v celocírkevním právu může připravit zkušenost místních církví. Partikulární právo místní církve by podle něj mělo stanovit, jaké jsou cesty k rozhodnutí, které nakonec vvnáší představený. Jak mají vypadat porady a jak zajistit, aby byl vyslechnut hlas věřících. Vyjasnění tohoto procesu a jeho úprava partikulárním právem by mohly být první kroky proti „individualistickým a autoritářským bludům“.

Zní to všechno velmi zajímavě, ale důležité bude, zda se české římskokatolické církvi podaří změnit hluboce zakořeněné mentální vzorce. Zkušenost s tzv. plenárním sněmem katolické církve v ČR, který probíhal v letech 1997–2005, příliš dobrá není. Naděje věřících, kteří se s nadšením zapojili do tzv. sněmovních kroužků, byla zklamána, protože drtivá většina podnětů (ponechme stranou, že mnoho z nich bylo naivních nebo nereálných, což je důsledkem absence systematického vzdělávání laiků) zůstala bez povšimnutí. Zdá se, že stejný výsledek by tehdy přineslo pouhé rozšířené zasedání biskupské konference. Zatímco tehdy biskupové a část církve věnovala sněmu velkou energii, zdá se, že dnes je chystaným synodálním procesem téměř nedotčena. Jednou z velkých výjimek je farnost v Chebu, která zásluhou faráře Petra Hrušky na svých stránkách shromáždila všechny důležité informace (farnostcheb.cz). Zřejmě pochopili, že pouhé čekání na instrukce shora jde proti smyslu synodality.

Komentáře

Mám zkušenost s Plenárním sněmem katolické církve v ČR. Písemné návrhy ze sněmovních kroužků prošly několikerým sítem, kritické návrhy se vyřadily. Výsledkem mnohaletého úsilí stovek věřících vyzněl naprázdno. Dozvěděli jsme se, že v katolické církvi v ČR je vše v nejlepším pořádku a není třeba nic měnit.
Většina biskupů, kteří to takto schválili sedí na místech dodnes. Pokud František nepochopí, že návrhy musí věřící posílat přímo do Vatikánu komisi, která bude proreformní, je zbytečné něco posílat na biskupství nebo do Prahy. Konejte sami ve své farnosti z pověření Ježíše. Je to smutná zkušenost, ale uvědomíte si, že můžete pracovat hned teď a tady a nepotřebujete už od nikoho další pověření.