Jste zde

131 - září 2002

 

Jaroslav Čermák: Kostel sv. Jana Nepomuckého, Praha - Košíře, 1942

Nepřehlédnutelná postava prvorepublikového dění na poli církevním i vědeckém - světící biskup pražský Antonín Podlaha - jednou poznamenal, že by se na pražských předměstích mělo vystavět tolik kostelů, kolik bylo hvězd v koruně Bohorodičky stojící na staroměstském mariánském sloupu strženém 3. listopadu 1918. Realizovat tento bonmot se pokusil ministr František Nosek, který za tímto účelem, spolu s velmistremřádu křížovníků s červenou hvězdou Josefem Vlasákem, založil spolek Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny, jehož význam pro rozvoj předválečné katolické sakrální architektury nebyl ještě zcela doceněn. Spolek se soustředil na sběr finančních prostředků, protože magistrát tehdy přispíval na stavbu kostelů čtvrtinou rozpočtu, a to až po té, co byly zbývající tři čtvrtiny shromážděny. K realizacím „Díla" tak dnes patří kostel sv. Anežky Přemyslovny na Spořilově, kaple sv. Kláry v Tróji či kostel sv. Terezie od Ježíška s přidruženým bývalým celestýnským ústavem v Kobylisích.

Myšlenka kostelů obkopujících pražské cetrum jako mariánská koruna nezapadla ani po Noskově smrti, kdy se ji chopili jeho přítel a životopisec Antonín Novák aarchitekt a člen III. řádu sv. Františka Jaroslav Čermák. Nejvýznamnějším počinem této druhé etapy „Díla" je bezesporu kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích. Košířskému Kostelnímu spolku se podařilo r. 1938 zakoupit lukrativní parcelu na jižním vyvýšeném okraji Košířského náměstí. Čermákův plán byl arcibiskupstvím a magistrátem schválen téhož roku, ale stavět se začalo až v r. 1940. Pouze dílky obětavosti a odvaze členů košířského spolku stavba rostla i v nepřívětivých válečných časech, které si na staveništi vybraly krutou daň, když byl v Kobylisích, spolu s manželkou, popraven vedoucí stavitel Couf za schvalování atentátu na Heydricha. Tragédie se sice odehrála až poté, co byla hrubá stavba hotova a v květnu r. 1942 vysvěcena, ale znamenala, že za války již kostel dokončen být nemohl. Práce však byla zastavena i na další desetiletí po válce a konečná dostavba a výbava mobiliářem tedy proběha až na přelomu 80. a 90. let stále v úzké spolupráci s architektem Čermákem, který zemřel v r. 1990.

Čermákův návrh prozrazuje zastánce tradičních hodnot jednoty a řádu, což autora ideově sbližovalo s mysliteli kolem novotomistické Filosofické revue, a zároveň mu tyto postoje vynesly srovnání s tradicionalistickými rakouskými architekty z okruhu klosterneuburských augustiniánů. Na druhou stranu nezůstal netečný ani k purismu Le Corbusierovu, který poznamenal podobu českého emocionálního funkcionalismu konce 30. let. Kostel je promyšleně komponován z jednoduchých kubusů a gradován směrem k akcentu štíhlé nárožní věže. Do minulosti se naproti tomu obracel návrh ozdobit fasádu sochami světců a nároží věže troubícími anděly. Interiér je jednoduchým, plochostropým sálovým prostorem, v němž se klasicizující prostota a technické vymoženosti (svítidla zabudovaná ve štíhlých pilastrech) snoubí s teatrálností přímo barokní, s níž nechal Čermák zalít prostor presbytáře mohutným proudem světla vnikajícím přímo stropem.

S „Dílem" spolupracoval Čermák ještěv r. 1940, kdy navrhoval stavbu farního kostela s exercičním domem pro Dolní Krč. K realizaci ovšem nedošlo a místo toho byl postaven podle plánů Emanuela Hrušky provizorní roubený kostelík dodnes sloužící svému účelu.

Jan Klípa