158 - únor 2005

Zmije obecná (Vipera berus)

Had

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. (Gn 3,1)

V Izraeli žije mnoho druhů hadů, ze kterých většina je zcela neškodná a spíše pomáhá obyvatelstvu likvidací malých obratlovců. Patří k nim např. hroznýšek turecký Eryxjaculus, dorůstající ovšem pro člověka úcty­hodných dvou metrů. Žijí zde také užovky, např. na Sinaji žijící Coluber sinai, kontrastně černě a bíle příčně kroužkovaná. Tomuto druhu velice podobná Coluber elegantissimus žije v Arábii a jižním Izraeli. Sinajský poloostrov je také domovem dvou drobných, okolo 30 cm dlouhých a nenápadně zbarvených hmyzo­žravých užovek Eirenis coronelloides a Eirenis coronella.

Přesto je třeba zachovávat opatrnost. Některé pouštní druhy hadů, jako černá pouštní kobra Walterinnesia aegyptia nebo zmije růžkatá Vipera ammodytes, jsou člověku nebezpečné. Palestinská zmije Vipera palaestinae je jediným jedovatým hadem vysočiny. Její uštknutí může být smrtelné. Nevelká, asi tři čtvrtě metrová zmije paví Echis carinatus patří k nejnebezpečnějším hadům. Ne snad, že by byla nějak extrémně jedovatá, ale každoročně uštkne poměrně mnoho lidí. Často totiž žije v blízkosti polí či lidských sídel, a navíc má nebezpečný zvyk zahrabávat se částečně do písku či prašné hlíny. Spolu s krycím zbarvením ji to činí prakticky neviditelnou, takže na ni lidé snadno omylem šlápnou. Zmije přitom dovede blížícího se nepřítele varovat, podobně jako to dělají chřestýši. Protože však není vybavena chřestítkem, vyluzuje varovný zvuk neobvyklým způsobem - stočí se do typického podkovovitého tvaru a tře boky těla proti sobě. Drsné, silně kýlnaté šupiny, jimiž má tělo kryté, při tomto pohybu vydávají ostré skřípavé zvuky.

V Písmu a pravděpodobně i mimo něj je had symbolem zla, ducha urputnosti a neposlušnosti. Objevuje se hned na počátku bible, kde přispívá k pádu lidí (Gn 3,4). Za podvodné svedení Evy je potrestán ztrátou nohou a musí se nadále plazit v prachu: řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach." (Gn 3,14). Had je i symbolem ďábla: A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a sním i jeho andělé (Zj 12,9).

Mojžíšem vztyčený had na poušti byl symbolem vítězství nad zlem (Nu 21,9). Podobně se Ježíš označuje za toho, kdo své učedníky vyzbrojuje pro úspěšný boj s mocí zla. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. (L 10,19). Ježíš sámje přirovnáván k Mojžíšovu bronzovému hadu: Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka. (J 3,14).

Jedině u Matouše najdeme hada v poněkud kladnějším světle. Hadí obezřetnost je dávána za příklad: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. (Mt 10,16).

Zatímco u Izraelců je význam spojený s hadem převážně negativní, v Egyptě byl had uctívám jako božstvo plodnosti, zdraví a života vůbec. V Řecku v některých svatyních chovali i živé hady. Asklépiova hůl, symbol lékařů a lékárníků, je obtočená hadem.

ZaL