161 - květen 2005

Lev

Ale jeden ze starců mi řekl: Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou. (Zj 5,5)

Lev pustinný (Panthera leo) je nejznáměj­ším zástupcem velkých koček, velmi často se s ním setkáváme v heraldice, kde je symbolem síly, udatnosti, panovnické moci a často i krutosti. Celkem je známo deset poddruhů lva pustinného. Vyskytuje se v Africe jižně od Sa­hary, v Indii v rezervaci Gir. Malá populace pře­žívající v Íránu je dnes považována za vyhynulou.

Ve starověku se lev vyskytoval v celé Africe, vyjma středu Sahary, v Řecku, Palestině, Turecku, Afghánistánu, Pákistánu a zasahoval až do Indie. Ve volné přírodě žijí lvi už jen v odlehlých, neuzavřených oblastech. Naději na pře­žití jim dávají pouze dobře spravované rezervace a národní parky. Iránský poddruh lva pustinného (P. l. persica) byl zařazen do první přílohy CITES, ostatní podruhy jsou řazeny do druhé přílohy. Se lvem se setkáváme často v zajetí, kde se rozmnožuje tak dobře, že plodnost lvic musí být uměle regulována.

Lev je vázán na otevřené krajiny savan, lesostepí a stepí. Na rozdíl od jiných kočkovitých šelem je to velmi sociální zvíře. Tvoří většinou smečky o 7-10 členech. Asi 15% lvů, většinou staří nebo ranění, žije potulně. Lov je často kolektivní záležitostí lvic a mla­dších lvů. Staří lvi hájí teritorium. Velikost teritoria lví smečky se pohybuje asi od 150 do400 km² a je ovlivňována množstvím kořisti, která se vdané oblasti vyskytuje. Mohutné dunivé řvaní lvů není nic jiného než upozornění cizím lvům, že oblast je obsazena a že jsou připraveni ji bránit proti vetřelci. 

Potravou lva jsou v Africe antilopy, zebry, buvolci, prasata bradavičnatá, žirafy, mláďata hrochů a slonů. Doba březosti je 105-108 dní. Lvice rodí 2 až 6 mláďat. Lvíčata jsou v hierarchickém uspořádání smečky na posledním místě. Při nedostatku potravy často umírají, neboť jako první se z kořisti nasytí vůdčí samec, pak dospělí členové smečky a jako poslední mláďata. Toto uspořádání zabraňuje pře­množení velkého predátora, který stojí na vrcholu potravního žebříčku.

Dojde-li ke změně vůdčího samce smečky, nový samec obvykle pozabíjí lvíčata, potomky jeho předchůdce, a co nejdříve se spáří s lvicemi, aby zplodil vlastní potomstvo. Dospívající mladí samci smečku opouštějí a toulají se malých tlupách, dokud se jim nepodaří získat vlastní teritorium a lvice.

Vykopávky v Palestině dotvrzují, že lev byl často předmětem umělecké tvorby. Obraz lva najdeme i v synagogách. Trůn Šalamounův byl ozdoben lvy (1Kr 10, 19n; 2Pa 9, 18n), rovněž pojízdný chrámový kotlík (1Kr 7, 29). Jedná se snad o doznívání nějakých mytologických představ. V egyptském i babylonském kultu měl lev význačné místo. Bohové byli zobrazováni jízdmo na hřbetělva anebo přímo ve lví podobě, např. Nergal. Lev

V bibli je lev používán jako symbol síly amoci, dobra i zla. Na jedné straně je lví hlas použit k vyjádření hrůzy, kterou vyvolá poselství Boží. Anděl ve Zj 10, 3 volal hlasem velikým... Na druhé straně i ďábel obchází jako řvoucí lev, aby způsobil odpadnutí od víry v pravého Boha (1Pt 5, 8; Ž 22, 14; Jr2, 15; Ez 22, 25; Za 11, 3; Sof 3, 3, popřípadě 2Tm 4, 17). Nový zákon navazuje na starozákonní vypravování nebo představy, např. Zj5, 5 na­vazuje na Gn 49, 9, místo, které pozdní židovstvo chápalo jako odkaz na Mesiáše. Jde tu o vítězství, jehož lev z Judy, tj. Ježíš Kristus, dosáhl svou smrtí a zmrtvých­vstáním. Ve středověku symbol zemřelých stojících na lvu (Ž 91, 13) vyjadřoval vítězství křesťana nad mocí pekla. Vítězem je vlastně Kristus, jenž v této souvislosti bývá zobrazován jako lev z Judy. Lev ve Zj 4, 7 bývá ve staro­křes­ťanských výkladech chápán jako symbol evangelisty Marka.

(ZaL)