Čerstvý vítr pro českou teologii

Dva články v UNIVERSUM 2/2006 mě velmi zaujaly: „Aby byl Boží lid světlem národů“ od Františka Štěcha a „Církev a moc“ od Marka Pelecha. Oba autoři referují o podnětech dvou velice odlišných „amerických“ katolických teologů pro poměrně mladou teologickou disciplínu, totiž ekleziologii. Články jsou umístěny v čísle časopisu, které se věnuje pohledu na církev.

Již úmysl věnovat v UNIVERSUM mnoho místa pohledu na církev považuji (jako český katolický teolog) za velmi významný počin. Teologický pohled na církev je nejen aktuální teologické téma, ale také důležité doplnění znalostí pro všechny křesťany. Také pro celou veřejnost – nejen pro křesťany – je důležité, aby se měli možnost seznámit s tím, jaký je pohled křesťanské teologie na církev. Tyto informace mohou účinně doplnit často jednostranné pohledy na církev, které prezentují tisk, rozhlas a televize a které se na veřejnost dostanou z jiných než teologických zdrojů.

František Štěch referuje o ekleziologické práci (severo-)amerického teologa Roberta Averyho Dullese SJ (*1918). Dulles diskutuje různé podoby církve v dějinách a snaží se tyto podoby charakterizovat a typizovat. Místo pojmového vědeckého aparátu a systematického popisu známého z tradiční teologie používá metody „modelování“. Funkční modely jsou známy hlavně v kybernetice. Jejich použití v teologii je novum. Ovšem jenom pod podmínkou, že chceme teologii odsoudit k existenci v čistě akademickém prostředí. Kérygmatická, zvěstovatelská teologie ve službě sebeporozumění křesťanů v církvi a ve službě zprostředkování Radostné zvěsti (eu-angelion) se nemůže omezit na pojmový vědecký aparát a systematický popis. Obrazy a modely jsou zde na místě. Ostatně základní spis křesťanského zvěstování, čtyři evangelia, je plný obrazů a podobenství, pomocí kterých Ježíš vysvětloval a objasňoval své poselství.

Robert Avery Dulles popisuje nejdříve pět základních modelů církve, které jsou součástí současné ekleziologie. Nejznámější z nich je jistě model institucionální, církev jako instituce. V tomto modelu je církev popisována jako viditelná, přesně organizovaná, pevná struktura, někdo by mohl říci: pevnost připravená na obranu proti všem útokům. Další známý model je komunionální – církev jako společenství. S tím spojené biblické obrazy jsou: církev jako tělo Kristovo a církev jako Boží lid. Model sakramentální – církev jako svátost poukazuje na úlohu církve jako znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva. Model kérygmatický – církev jako zvěstovatelka zdůrazňuje církev jako společenství víry, které naslouchá Božímu slovu a předává dál Radostnou zvěst. Model diakonální – církev jako služebnice úlohu církve jako té, která pomáhá všude tam, kde je to třeba, a to slovem, modlitbou, materiální podporou, osobní aktivní pomocí. Tyto modely popsal Dulles ve svém spise „Models of the Church“ poprvé vydaném v roce 1994.

Osm let poté navrhl Dulles další model: církev jako společenství učedníků, lid Boží a světlo národů. Tento model chce být překlenutím dosavadních modelů a zároveň odpovědí na výzvu současnosti. Církev se zde chápe v prvé řadě jako společenství těch, kteří následují Ježíše Krista na jeho volání: „Následuj mě!“ (na př. Jan 2, 43 a další evangelia). Následovníci tvoří společenství učedníků, nový Izrael, nový Boží lid a světlo národů. Tento model církve jako společenství učedníků nabízí prostor pro seberealizaci jednotlivce a jeho zodpovědnost a zároveň zdůrazňuje důležitost celého společenství jako nosné základny. Ve vztahu církve ke světu počítá tento model s napětím mezi oběma, ale také se vzájemnostmi.

Dullesovo „modelování“ není jeho šesti modely skončeno. Zde se naznačuje možnost, jak je možno pohled na církev spojit s formulací jejích předních úkolů v současnosti.

V článku „Církev a moc“ referuje Marek Pelech o požadavcích (latinsko-) amerického katolického teologa Josepha Comblina (*1923) na rozdělení moci v církvi a zacházení s ní. Comblin masivně kritizuje koncentraci veškeré moci v (katolické) církvi u papeže a kléru. Je přesvědčen, že tato koncentrace moci v rukou kleriků a papeže je jednou z příčin současné krize v církvi. Vyslovuje se pro takový „model“ vnitrocírkevní organizace, který umožní laikům příslušný podíl na spolurozhodování v církvi. Zde nejde o spolurozhodování o věroučných záležitostech, ale o věcech praktického života v církvi. Dále jde o právní jistotu. Do třetice jde o to, že není možno dále v církvi udržovat strukturu feudální společnosti s rozdělením na stav plnoprávných kleriků, kteří mají všechny možnosti přístupu k církevním úřadům, a na stav téměř bezprávných laiků.

Zde se Comblinova představa budoucí církve jako Božího lidu, kde klerici i laici jsou rovnoprávní, stýká s Dullesovým modelem církve jako společenstvím učedníků, kteří se – různými způsoby – nacházejí na cestě následování Ježíše Krista.