Klemens Richter

Stále znovu se objevuje otázka, ne-li přímo tvrzení, zda nevedla reforma liturgie k ochuzení jazyka symbolů.

Balthasar Fischer, jeden z nejvýznamnějších tvůrců reformy, je toho názoru, že ,,slogan o nepřátelském postoji poslední katolické reformy liturgie vůči symbolům je povrchním a nespravedlivým paušálním soudem, který reformu neprávem zatěžuje – to z ní často učinili ti, kteří jí vposledku užívají. Tam, kde je reforma liturgie prováděna tak, jak byla zamýšlena, získává odedávna bohatá katolická liturgie novou sílu v neverbální komunikaci.“ Fischer vidí značný přínos v oblasti liturgických znamení v odstranění břemen, napětí a v zavádění starých i nových prvků.

Také z nového uspořádání
pomazání nemocných je možné poznat, že při slavení svátostí nesmějí být
jednotlivá znamení vyjímána a vykládána samostatně. Slavnost spojuje
jednotlivá odlišná znamení tak, že do určité míry vzniká souhrnné
znamení. Málokterá jiná svátost je v důsledku jednostranného

Dopis jedné matky ukazuje, jak málo pochopení pro symbolické výrazovéformy mají často právě ti, kdo odpovídají za utváření bohoslužby: ,,Když jsemšla v roce 1960 k prvnímu svatému přijímání, byly důležitými prvky slavnosti obnova křestního slibu a znamení křestní svíce. Když šel letos k prvnímupřijímání můj syn, bylo vysvětleno, že prý byl křestní slib po druhém vatikánském koncilu odstraněn, a proto nemá křestní svíce jako svíce kpřijímání už smysl. Je mi to moc líto, protože přece jistě má smysl zdůrazňovat vztah křtu a eucharistie právě při slavnosti prvního svatého přijímání.“

Voda pro křestní slavnost už není svěcena jako dříve jen o velikonoční vigilii, nýbrž s výjimkou padesátidenní velikonoční doby při každém křtu. Jaký význam má toto znamení, když přece voda není jako eucharistické způsoby konsekrována, tedy není proměněna?

V úvodu k slavnosti křtu dětí se říká: ,,Svátostné jednání je uvedeno následujícími přípravnými akty: slavnostní modlitba celebranta, který vzývá Boha, chválí jeho spásné skutky a tak křtí křestní vodu...“ (č. 14). ,,Chvála a vzývání Boha nad vodou tedy bezprostředně patří před odřeknutím se zlého (renuntiatio), vyznáním víry a vlastním udělením křtu k ústředním prvkům každého křtu. V obřadech „Uvedení dospělých do křesťanského života“ je teologický význam této světící modlitby popsán takto:

Křest je stejně jako veškerá liturgie symbolickým jednáním, které chce být ze své přirozenosti chápáno a vědomě spolu uskutečňováno. I zde byla znamení v minulosti deformována a stávala se šiframi nebo atrapami (například když namísto dřívějšího křestního oděvu se přes křtěnce přehazuje ručník!). Proto jsou také při křtu uspořádány liturgické texty a úkony tak, aby bylo možné lépe pochopit slyšitelná a viditelná znamení.