Dovětek ke sbírce kázání
1. Kdy a kde
Kázal jsem vlastně celý život: Jako prozatímní diakon v Plzni (1944-1945) a jako student bohosloví (1945-1948) jsem jen nepravidelně vypomáhal. Od listopadu 1948 jsem nastoupil ve sboru Hořovice s kazatelskými stanicemi Zbiroh a Kařez; tam už jsem kázal pravidelně. V prosinci 1951 jsme se přestěhovali do Prahy, to už jsem pracoval na fakultě. Byl jsem sice presbyterem, nejdříve dlouho u Salvátora a pak v Horních Počernicích, ale neměl jsem vlastní sbor, a tak jsem jezdil kazatelsky vypomáhat, kamkoli mne pozvali, od Aše až do Košic (tam jsem byl u baptistů). Na čas mi působení v církvích komunistické úřady zakázaly, ale koncem osmdesátých let se leccos začalo uvolňovat, a tak jsem zase pilně objížděl českou ekumenu - od mé domácí evangelické církve po Bratrskou, metodisty, baptisty i další až po adventisty a katolíky včetně starokatolíků. Přátelům, pro které jsem možná ekumenicky až příliš široký, bych chtěl sdělit, že jsem nikdy nekázal u jehovistů a mormonů. Nepozvali mne. V pozdějších létech, k sedmdesátce a po ní, už se mi hůř cestovalo, takže jsem se omezoval na Prahu a nejčastěji vypomáhal ve sboru, kde jsem byl presbyterem, tedy v Horních Počernicích. Naposled jsem tam kázal v létě 2004, pak jsem se rozstonal a už jsem na to neměl sílu. Nicméně od roku 1944 do roku 2004 je to krásných šedesát let, mám zač děkovat! Podle katolického zvyku je kněz - jubilár ten, kdo se dožil výročí padesáti let od svého vysvěcení. Mezi evangelíky není zvykem to oslavovat, ale byl to prosinec 1998. Ale myslím, že v české ekumeně jsem obecně považován za církevní památku.
Poslední komentáře