Zakladatel naší obce zaslal v minulých dnech otevřený dopis arcibiskupovi Jánu Sokolovi

Vážený otče arcibiskupe,

když jsme se dověděli, že bude televizí přenášena mše svatá ke Dni smíření, které se zúčastní i náš pan prezident Václav Havel, zmocnil se nás pocit radosti a naděje, že Vaším prostřednictvím naše církev přispěje smířlivým zásahem ke zmírnění nynějšího napjatého stavu mezi našimi národy.

Mši svatou jsme sledovali velice soustředěně a pozorně, ale kromě mše svaté samotné, která má nazastupitelnou hodnotu, jsme byli vážený otče arcibiskupe, Vaším projevem velice zklamáni.

Promiňte nám, že budeme mluvit naprosto otevřeně. Měl jste jedinečnou příležitost zapůsobit svými slovy na miliony televizních diváků i na příméഊúčastníky mše svaté tím, že byste apeloval na lásku k bližnímu, z které vyplývá snášenlivost, smířlivost a tolerance. Z Vašeho projevu však vznikl dojem, že se právě snaze o usmíření vyhýbáte.

Velmi nás udivilo, že jste se ve své promluvě ani slovem nezmínil o největší události naší katolické církve letošního roku, tj. o svatořečení bl. Anežky české. Rovněž se nás dotklo, že jste se nezmínil o otci Františku kardinálu Tomáškovi, který se v nedávných dnech loučil se svým úřadem a za jehož celoživotní působnost jsme mu všichni, věřící i nevěřící, povinováni úctou a vděčností. Otec kardinál byl přece duchovním otcem nás všech, tedy Čechů i Slováků, a vždy se snažil o přemostění sporných situací mezi našimi bratrskými národy.

Jestliže ovšem vzniká dojem, že v našem společném státu existují dvě katolické církve, pak to nutně svědčí o tom, že přístup představitelů církve k našemu současnému dění je zcela nesprávný.

Je nám velice líto, že tato slova musíme vyslovit právě v Den smíření.

-Luk-