Zloba a nenávist místo dialogu a smíření?

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Tomio Okamura, jeden ze sedmi držitelů klíčů od Korunní komory, byl přítomen v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha při uvedení do úřadu nového pražského arcibiskupa (25. 4. 2026). V přímluvách mimo jiné zazněly prosby, aby političtí představitelé dokázali v těžkých dobách nejrůznějších krizí odložit vzájemné předsudky, moudře vládnout a věcně rozhodovat. Také abychom dokázali čerpat sílu k umlčení zla v naší zemi, firmách, obcích, rodinách i ve vlastním srdci. Zazněla i přímluva za pokoj a mír na našem kontinentu a aby důvěra spolupráce mezi zeměmi přinesla novou naději pro národy sužované obavami z budoucnosti. Tomio Okamura v úterý 28. dubna vyrazil do Brna na demonstraci podpořit své spolustraníky a další názorově spřízněné skupiny v boji proti chystanému sjezdu sudetských Němců v Brně. Přednesené projevy se nesly ve znamení šíření zloby a často i vyslovených lží. Pokrytectví politiků z SPD je zřejmé mimo jiné z toho, že straší sudetskými Němci, např. údajným požadavkem na revizi Benešových dekretů, ale politickou stranu Alternativa pro Německo (AfD), která toto téma opakovaně zmínila a je reálnou politickou silou, ani slovem nezmiňují, dokonce s ní v rámci Evropské unie spolupracuje ve společné frakci.

Sudetské Němce pozvali do Brna organizátoři multižánrového festivalu s názvem „Meeting Brno“, který usiluje o dialog, setkávání a smíření. Vznikl z iniciativy Rok smíření, v rámci které město Brno vyjádřilo v roce 2015 lítost nad krutým vyhnáním německojazyčného obyvatelstva po 2. světové válce. V témže roce proběhla také historicky první Pouť smíření, jejíž tradice pokračuje dodnes. V současnosti je Meeting Brno respektovanou platformou pro českoněmecký dialog. Myslím si, že až do letošního roku příliš pozornosti a negativních reakcí nevzbuzoval. Jenže situace se změnila a v České republice stále hlasitěji vystupují populisté a lidé, kteří šířením zloby a dezinformací usilují o získání pozornosti a podpory. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že polarizující témata jsou součástí hybridních válek, kterými např. Rusko usiluje o neklid a oslabení společnosti v demokratických zemích. Po loňských volbách tyto hlasy ještě zesílily a staly se součástí dnešní vládní koalice. Kdo očekával běžnou změnu politické reprezentace, která je v demokratických režimech standardem, je asi překvapen, že místo pozitivní a klidné politiky konfrontační styl nejenom pokračuje, ale v podstatě posiluje.

Koncem ledna 2026 se představitelé církví jasně a nezvykle jmenovitě vyjádřili proti nenávistné rétorice vůči ukrajinským uprchlíkům některých představitelů současné vládní garnitury, zejména předsedy sněmovny Tomia Okamury (viz úvodník v únorovém čísle). Tomio Okamura a další však pokračují v nenávistné rétorice dále, jen ji momentálně zaměřují jiným směrem. Argumentace ukrajinskými uprchlíky však nepochybně bude pokračovat. Nové vedení Ministerstva práce a sociálních věcí oznámilo, že už nebude sledovat ani zveřejňovat pravidelné čtvrtletní statistiky, které ukazovaly, že Ukrajinci odvádějí do rozpočtu výrazně více, než stát vydává na jejich pomoc. Vzhledem k tomu, že Policie ČR svoje metody nemění a bude i nadále evidovat trestnou činnost podle původu pachatelů, očekává se, že to politikům vládních stran ještě lépe umožní argumentaci kriminalitou.

Zpět k současnému šílenství, které Tomio Okamura a další rozpoutali kolem brněnského sjezdu. Kromě demonstrací a protestů při jednání radnice se objevují nadávky a výhrůžky násilím směřující na organizátory z Meeting Brno. Zhoubnost takového jednání je snad zřejmá. Stejně jako protiklad takového jednání ke snahám nového pražského arcibiskupa, který začátkem roku 2026 ještě ve funkci litoměřického biskupa vyhlásil Rok smíření právě v souvislosti s tragickými událostmi provázejícími odsun německého obyvatelstva (viz úvodník v lednovém čísle).

Vzpomínám si, jaká aktivita se v katolické církvi v ČR rozběhla v roce 2018, když byl rozpoután boj proti Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvě). Nešlo jen o strašení ze strany Petra Piťhy nadvládou homosexuálů a deportováním do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru, ale o různá setkání kněží, na kterých byli varováni před zhoubností tzv. genderové ideologie. Bylo by na místě přiznání a omluva, že se tím někteří duchovní aktivně zapojili do šíření strachu a dezinformací, čímž přispěli k současné vyhrocené situaci v polarizované společnosti. Ještě více by však bylo zapotřebí, aby nezůstalo jen u jednoho prohlášení odmítajícího šíření nenávistné rétoriky, ale u setrvalou podporu dialogu a smíření a odmítnutí šíření zloby a nenávisti.