Odmítnutí nenávistné rétoriky

„Solidarita se slabými a potřebnými, jmenovitě s uprchlíky a cizinci je jedním z morálních imperativů, které nám vštěpuje Bible. Sám Ježíš se za svého pozemského působení a ve své smrti se slabými identifikoval, ba identifikuje se s nimi i jako vítěz nad smrtí, Pán a Soudce světa: Jak jsme se chovali k nuzným a cizím, tak se chováme přímo k němu osobně; on je v nich. Toto vědomí Boží přítomnosti v bližním a potřebném, konkrétně v cizinci, který potřebuje naši pomoc, formovalo po staletí Evropu, jíž jsme součástí, a je dnes základem jak spontánní mezilidské pomoci, tak i právního a sociálního řádu demokratických států. Proto důrazně odmítáme nenávistnou rétoriku některých představitelů současné vládní garnitury, zejména předsedy sněmovny PČR Tomia Okamury. Cílit adresně na Ukrajince, tedy jednu konkrétní národnostní skupinu, a mezi nimi na příjemce sociálních dávek, tedy na staré, nemocné a závislé mezi nimi, je nejen nedůstojné představitelů státu, ale taky nekřesťanské, protizákonné a nebezpečné. Před sto lety zněly Evropou pohrůžky na adresu Židů či Romů, a také nemocných lidí – s fatálními důsledky.“

Tak zni část z prohlášení Předsednictva Rady Církve bratrské proti nenávistné rétorice vůči ukrajinským uprchlíkům, vydané 21. ledna 2026. O necelý týden později (26. ledna) bylo publikováno podobné společné prohlášení České biskupské konference a Ekumenické rady církve v ČR: „Útok na konkrétní národnostní skupinu a v jejím rámci na zvláště zranitelné, v tomto případě na ukrajinské uprchlíky a mezi nimi na staré, nemocné a závislé na pomoci, připomíná neblahou evropskou minulost obdobných útoků na Židy, Romy a lidi s postižením. Minulost, kterou nechceme opakovat. Myšlenky a slova mají svou váhu. Jsme za ně odpovědni. Proto v tomto případě nemůžeme mlčet.“

K prohlášení se 29. ledna připojila Federace židovských obcí v ČR, která dodala: „Skutečnost, že předseda SPD Tomio Okamura inicioval v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v Den památky obětí holokaustu minutu ticha za oběti nacistické genocidy Židů, nemůže zastřít jeho současné veřejné postoje, které jsou dlouhodobě zaměřeny proti ukrajinským uprchlíkům a proti pomoci, již Česká republika poskytuje napadené Ukrajině. Tento rozpor považujeme za mimořádně znepokojivý, zejména v kontextu historické zkušenosti, na niž upozorňuje společné prohlášení ČBK a ERC, připomínající neblahé důsledky útoků na menšiny a zranitelné skupiny.“

Považuji za dobré a důležité, že se církve a náboženské společnosti takto ozvaly. Došlo k tomu v lednu, kdy se konají ekumenické bohoslužby, takže shodou okolností se mohl ekumenismus projevit i v této konkrétní a potřebné rovině. Považoval bych za potřebné, aby se tento postoj neomezil pouze na jednorázové prohlášení, ale aby pronikl na rovinu farností, sborů a společenství, třeba podobně jako v případě předvolebního varování před snahou hnutí Stačilo! o změnu pravidel působení církví nebo v případě kritiky Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy).