Porozumět prožitím

Musím říci, že jsem se zájmem očekával, jaká se na stránkách Getseman rozvine diskuse o článku Ivany Dolejšové Problém fundamentalismu v exegezi, otištěném v Getsemanech 1/1997. Reakce vcelku odpovídaly mému očekávání. Intelektuálové, což nemyslím ironicky, nasadili své intelektuální kapacity, celou věc poměřili a zanalyzovali a. . . nepochopili vůbec nic.  Pracuji v Psychiatrické léčebně Bohnice již řadu let. Jako pastorační terapeut mám dvakrát až třikrát týdně možnost prožívat v biblických terapeutických skupinách přesně to, o čem mluví Ivana Dolejšová jako o „porozumění (biblickému textu) prožitím". Scházíme se pravidelně s klienty oddělení závislostí, s ženami i muži, z nichž většina jsou lidé nevěřící. Setkáváme se nad biblí a pomocí meditativní psychotechniky, inspirované duchovními tradicemi Otců pouště, usilujeme během dvou hodin dojít právě k onomu druhu porozumění biblickému textu, o němž autorka hovoří. Tedy nikoliv k pravdě, redukované na slova, ale k pravdě, která se děje a je prožívána.  Nikoliv k poznání toho, co měl na mysli biblický autor, který inspirovaný text zapisoval (což je relevantní rovina biblické exegeze), ani k poznání toho, co do textu vkládal Bůh možná bez vědomí lidského autora (což je také relevantní), ale k poznání toho, co je aktuálním poselstvím Boha zde a nyní pro jednoho každého z nás.

Podle Origena je cílem takové kontemplace setkání s Ježíšem Kristem. Origenes užívá hojně alegorii (my zase prožitkové techniky modelování, přehrávání situací), která vidí za slovy a příběhy obrazy situací, v nichž se aktuálně nacházíme. Patrističtí Otcové vždy zastávali názor, že Bible je kniha Boží a tedy nevyčerpatelná a že Bůh se obrací na křesťanský lid s aktuálním poselstvím. Jakmile si člověk dovolí vstoupit prožitkem do biblického textu, s překvapením pozoruje, jak bohatost jeho alternativ rezonuje s jeho předporozuměním. Jak se začíná rozehrávat rozhovor mezi ním a Božím slovem.  Riziko věroučné dezorientace není zdaleka tak velké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dogmatika ani vědecká exegeze není totiž v centru zájmu. Ve středu zájmu je „oslovení" Bohem, odehrávající se na neverbální a zhusta nevědomé rovině.

Uvědomuji si, že se snažím hovořit o něčem, co lze obtížně sdělit slovy.  Jeden muž mi v souvislosti s příběhem o obrácení apoštola Pavla položil otázku: „Co byste udělal vy, kdyby se vám nyní zjevil Ježíš a řekl vám, že Bohem pověřeným prorokem pro dnešní dobu je Joe Smith, zakladatel mormonů. Stal byste se mormonem i vy?" Zde samozřejmě nešlo o Joe Smitha ani o mormony. V tom pro mě existuje zcela jasno. Zde šlo o to, zda jsem schopen a ochoten vstoupit do příběhu apoštola Pavla naprosto bez obran a zažít moc Ducha svatého tak, jak to prožil on. Na plný plyn a v emoční bouři, v níž se vyjevuje síla, která dokáže „tříštit kámen" (Jer 23, 29).

Chápu, že nemohu nikoho přesvědčit. Mohu pouze svědčit. Ivana Dolejšová má pravdu v tom, že ideologizovaná křesťanská vysvětlení stavějí zhusta hradbu kolem srdcí křesťanů, která ve skutečnosti chrání před příliš razantními nároky Božího slova. Ale což v dnešní době už opravdu neplatí Jeremiášovo "Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?" Zatuhnutí, anebo uchování významu v exegezi (fundamentalistické?)