Marxova kritika náboženství a její interpretace v komunistických učebnicích filozofie

Úvod

Řekne-li se Karel Marx a náboženství, vybaví se většině lidí výrok Náboženství je opium lidstva. Marxovu kritiku náboženství však nemůžeme omezit na tuto jedinou větu, která je navíc vytržená z kontextu. Proto bych se v této práci chtěla zaměřit na podrobnější nástin Marxových názorů na náboženství, jimž bude věnována první část. V druhé části práce se pokusím analyzovat interpretaci Marxovy náboženské kritiky v komunistických učebnicích filozofie a ukázat, nakolik se s původními Marxovými myšlenkami shoduje a nakolik rozchází.

Stručný nástin Marxova filozofického myšlení

Filozofické myšlení Karla Marxe bylo ovlivněno především filozofií Hegelovou a Feuerbachovou.

Marx přejímá Hegelovu dialektiku jako metodu, kterou naplňuje jiným obsahem. V dialektice vidí revoluční princip. „Její základní myšlenkou je to, že svět není soubor hotových věcí, nýbrž procesů. Neexistuje nic konečného a absolutního. Existuje pouze nepřetržitý proces vznikání a zanikání."[1] Narozdíl od Hegela je pro Marxe charakteristické materialistické nazírání světa, které ho spojuje jak s Feuerbachem, tak s francouzskými materialisty 18. století.

Podle Marxe je nutné zabývat se podstatou člověka v souvislosti s konkrétními společenskými poměry, protože život společnosti je třeba nejen zkoumat, ale především změnit, jak dokazuje jeho myšlenka tří dialektických momentů: poznání, kritika, jednání. Člověk musí poznat dosavadní dějiny jako dějiny odcizování člověka, poměřovat je pravým určením člověka a nakonec je nutno ideu a kritiku smířit.[2]

Podle Marxe je tedy třeba revoluční přeměnou zrušit vykořisťování umožněné nespravedlivým třídním systémem a nastolit beztřídní společnost. „Marx jako první v plném rozsahu poznal význam ekonomické základny společenského života, fakt třídního boje v dějinách a vliv těchto faktorů na kulturní i duchovní vývoj."[3] Tento jeho objev se zároveň stal východiskem pro kritiku, která marxismu vytýká především to, že „nedoceňuje duchovní fenomény a umění, chápe-li je (ostatně dosti násilně) jako pouhou nadstavbu a odraz ekonomických procesů. Za druhé tato jednostrannost (. . .) brání marxismu vidět jinou cestu, než je cesta totálního revolučního zvratu."[4]

Materialismus je východiskem Marxových filozofických úvah, „v naprostém protikladu k německé filosofii, která sestupuje z nebe na zem, stoupá se tu od země k nebi. Tj. (. . .) vychází se ze skutečně činných lidí a z jejich skutečného životního procesu se také vykládá vývoj ideologických obrazů (. . .). I mlhavé výtvory v mozcích lidí jsou nutné sublimáty jejich materiálního životního procesu, který je možno empiricky zjistit a který je spjat s materiálními předpoklady."[5] Z toho Marx vyvozuje nesamostatnost náboženství, morálky, metafyziky a také neexistenci jejich historie a vývoje. Lidské myšlení a jeho produkty se podle jeho názoru mění spolu s rozvojem materiální výroby.

Marx a náboženství

Marx nenapsal žádné dílo věnované přímo náboženství, vyjadřuje se k těmto otázkám ve svých různých filozofických pracích, především v Úvodu ke kritice Hegelovy filosofie práva. Tvrdí zde, že náboženství je pouze iluzorní štěstí, a proto „zrušit náboženství jako iluzorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se iluzí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí iluzí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí."[6] Marx zároveň říká, že „náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů". Je-li to opium lidstva,[7] můžeme říci, že náboženství je útěchou utlačované dělnické třídy, která trpí vykořisťováním v nespravedlivém společenském uspořádání. Náboženství tedy pomáhá vykořisťovaným v takovém systému přežít.

Marx vysvětluje náboženství materiálními příčinami, tj. společenskými podmínkami - „materialistické studium lidské společnosti osvětluje její vývoj z hospodářských, třídních poměrů mezi lidmi a zároveň ukazuje, jak na této základně vyrůstá idealistická nadstavba, které se říká náboženství."[8]

Náboženství považuje Marx za vadu či nedostatek, který je projevem světské omezenosti. „Netvrdíme, že se /občané/ musí zbavit své náboženské omezenosti, aby se dostali ze svých světských pout. Tvrdíme, že vybřednou ze své náboženské omezenosti, jakmile se zbaví toho, co je ve světském bytí omezuje."[9] Můžeme tedy říci, že není nutné začít zrušením náboženství, ale změnou společenského uspořádání. Zánikem třídní společnosti pak jako nadbytečné zanikne i náboženství.

Marxistické učebnice filozofie

V této kapitole budu vycházet ze tří filozofických učebnic. Jejich výběr je náhodný, ovlivněný především skutečností, že v dnešní době jsou podobné knihy málo dostupné, protože většina knihoven je počátkem 90. let vyřadila ze svého fondu. Přesto jsem se snažila vybrat knihy určené různým okruhům čtenářů. Cílem Učebnice marxistické filozofie od A. G. Spirkina je stručný výklad marxisticko-leninské filozofie pro studenty vysokých škol.. Úvod ke studiu filozofie od J. Zeleného je přímo učebním textem k úvodu do filozofie pro studenty oboru filozofie na filozofické fakultě. Základy marxisticko-leninské filozofie, jež jsou dílem G. C. Arefějeva a kolektivu, jsou pak učebnicí pro střední stupeň stranického vzdělávání, určenou posluchačům škol základů marxismu-leninismu.

Učebnice marxistické filozofie se k otázkám náboženství vyjadřuje v rámci výkladu o protikladu idealismu a materialismu a v kapitole věnované duchovní sféře života společnosti. Idealismus je považován za překroucený a tedy nesprávný pohled na svět, který je zároveň teoretickým ospravedlněním náboženství. Autor A. G. Spirkin tvrdí, že „materialisticky uvažující vědci a filosofové žili vždy v nepřátelství s náboženstvím, vysmívali se ignoraci a fantastickým nárokům jeho stoupenců."[10] Nezmiňuje se o náboženství jako o ideologické nadstavbě jako Marx, mluví však o boji proletářských mas proti kapitalismu a o obhajově zájmů dělnické třídy.

V kapitole nazvané Pojem náboženství vysvětluje vznik náboženství jako výraz .bezmocnosti prvobytného člověka. (. . .) Lidé obdařovali přírodní i lidské síly nadpozemskými, nadpřirozenými vlastnostmi. Zároveň s tím vznikl náboženský kult, souhrn náboženských úkonů - modliteb, obětování atp."[11] Náboženství přetrvávající i v soudobé kapitalistické společnosti je .zbraní duchovního útlaku, ideologického zotročení pracujících, prostředkem upevnění vlády vykořisťovatelů."[12] V této souvislosti Spirkin připomíná Marxův výrok Náboženství je opium lidstva. Marx však náboženství samo o sobě neodsuzoval, chápal ho jako útěchu vykořisťovaných. Spirkin interpretuje Marxovy myšlenky asi takto: bojovat proti všemu, co souvisí s kapitalismem, bojovat proti vykořisťování, sociálnímu útlaku, proti náboženství. Naproti tomu Marx považuje za základní boj proti kapitalismu jako nespravedlivému třídnímu uspořádání.

Úvod ke studiu filozofie se o náboženství téměř nezmiňuje. Pouze v kapitole Co je marxisticko-leninská filozofie se uvádí, že .dialektický a historický materialismus je důsledně vědecký (. . .) filozofický světový názor, (. . .) nesmiřitelně odmítá protivědecké, náboženské, idealistické předsudky a iluze."[13]

Základy marxisticko-leninské filozofie pojednávají především o přednostech socialistického státního zřízení a o nutnosti boje proti kapitalismu. Náboženství je vykládáno jako nástroj ideologického ovlivňování využívaný především v období otrokářství a feudalismu. Kapitalismus „neodmítá služby církve, ale zároveň si sám vytváří mohutný propagandistický aparát. Má k dispozici tisk, rozhlas, televizi, to jest prostředky masové propagandy."[14]

Součástí útlaku pracujících se stává i duchovní útlak, tj. propagace náboženství skrze církev, která vykořisťovatelské třídě pomáhá vychovávat vykořisťované v duchu pokory. Materialistická filozofie sice náboženství kritizovala, ale až se vznikem marxismu se objevuje vědecký ateismus. Marx a Engels „odhalili sociálně třídní kořeny náboženství, objevili opravdové příčiny rozšíření náboženského světového názoru. Boj proti náboženství považovali za jednu z nejdůležitějších součástí ideologického boje proletariátu."[15]

Z uvedeného citátu vyplývá, že ani tato učebnice neuvádí Marxův názor přesně - opět považuje boj proti náboženství za stejně důležitý jako boj proti existenci třídní společnosti. Staví ho tedy na stejnou úroveň, nepovažuje zánik náboženství za očekávaný důsledek úspěšného boje proti kapitalismu. Možná je to proto, že v socialistickém Sovětském svazu v době vzniku této publikace náboženství stále existovalo. Proto autoři doplňují, že v SSSR se .dělá vše pro to, aby se pracující zbavili protivědeckých náboženských názorů. (. . .) Celá soustava práce v socialistické společnosti je zaměřena k formování světového názoru, neslučitelného s náboženstvím."[16] Marxistické učebnice filozofie většinou z Marxova díla vybírají zejména myšlenky o nutnosti boje proti třídní společnosti, o nespravedlnosti vykořisťování, příp. zdůrazňují budování socialismu.

Závěr

Základní rozdíl mezi Marxovou kritikou náboženství a její pozdější interpretací spočívá v otázce, zda je třeba primárně bojovat proti náboženství (jak tvrdí autoři komunistických učebnic), nebo zda stačí odstranit třídní společnost a náboženství jako její ideologická nadstavba zanikne samo (jak předpokládal Marx). Je možné, že Marxovi komunističtí vykladači některé problémy záměrně vynechávají, protože se jim „nehodí do krámu" - např.. jak by vysvětlili, že v socialistické společnosti přežívá náboženství, když podle Marxe mělo zaniknout spolu s kapitalismem? Museli by přiznat, že se Marx mýlil buď v předpokladu, že náboženství zanikne samo, nebo že je pouze ideologickou nadstavbou. Nabízí se myšlenka, že komunistům nešlo o výklad Marxových myšlenek, ale o jejich účelové využití pro vlastní cíle, což dokládá i obsah výkladů, které se omezují na několik základních marxistických myšlenek (zejména nutnost zrušit třídní společnost), na něž pak nabalují nicneříkající fráze o budování socialistické společnosti. Ty také mohou zakrývat, že soudobý stav nemusí odpovídat Marxovým představám o beztřídní společnosti.

Zajímavé je, že se ani sám Marx nezabýval otázkou, jakou funkci má náboženství ne pro vykořisťované, ale pro vykořisťující. Je i pro ně útěchou? Nebo se tato třída hlásí k náboženství proto, aby zmátla vykořisťované? Má-li náboženství vychovávat utlačované v pokoře a přijetí vlastního údělu, neříká to nic o tom, jak má působit na vládnoucí třídu. Ani komunističtí vykladači Marxova díla se touto otázkou nezabývají.

Použitá literatura: Arefějev, G. C. a kol.: Základy marxisticko-leninské filosofie. Svoboda, Praha 1975.

Borek, V.: Předmluva ke knize Marx a Engels o náboženství. Vydáno nákladem časopisu Maják, Praha 1933.

Marx, K.: Židovská otázka. In: Marx a Engels o náboženství. Vydáno nákladem časopisu Maják, Praha 1933.

Marx, K. - Engels, F.: Německá ideologie. In: Marx, K. - Engels, F. - Lenin, V. I.: K filosofickým otázkám. Svoboda, Praha 1974.

Marx, K.: Teze o Feuerbachovi. In: Marx, K. - Engels, F.: O Feuerbachovi. Svoboda, Praha 1974.

Marx, K.: Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva. In: Marx, K., Engels, F., Lenin, V. I.: K filosofickým otázkám. Svoboda, Praha 1974.

Spirkin, A. G.: Učebnice marxistické filosofie. Svoboda, Praha 1971.

Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie. Zvon, Praha 1992.

Zelený, J.: Úvod ke studiu filozofie, Univerzita Karlova, Praha 1980.

Krátký kurz homiletiky

[1] Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie, 9 str. 357

[2] Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie, str. 359

[3] Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie, str. 362

[4] Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie, str. 362

[5] Marx, K.: - Engels, F.: Německá ideologie. In: K filozofickým otázkám, str. 121

[6] Marx, K.: Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva. In: K filozofickým otázkám, str. 44

[7] Marx, K.: Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva. In: K filozofickým otázkám, str. 44

[8] Borek, V.: Předmluva ke knize Marx a Engels o náboženství, str. 7.

[9] Marx, K.: Židovská otázka. In: Marx a Engels o náboženství, str. 62

[10] Spirkin, A. G.: Učebnice marxistické filozofie, str. 18 16-17

[11] Spirkin, A. G.: Učebnice marxistické filozofie, str. 413-414

[12] Spirkin, A. G.: Učebnice marxistické filozofie, str. 415

[13] Zelený, J.: Úvod ke studiu filozofie, str. 11

[14] Arefějev, G. C. a kol.: Základy marxisticko-leninské filozofie, 22 str. 188

[15] Arefějev, G. C. a kol.: Základy marxisticko-leninské filozofie, str. 256

[16] Arefějev, G. C. a kol.: Základy marxisticko-leninské filozofie, str. 256