223 - leden 2011

Jan Hus

S lednovým číslem otevíráme v rámci seriálu o významných postavách západního křesťanství kapitolu věnovanou 15. století - století první, „české" reformace. Nelze proto jinak, než ji zahájit portrétem věnovaným jednomu z nejpodnětnějších náboženských myslitelů pozdního středověku - Janu Husovi. Zároveň jsem si však vědom, že zopakovat na výměře jedné tiskové strany obecně známá data z Husova života, okolnosti jeho mučednické smrti a vyjmenovat jeho nejdůležitější spisy by bylo činností zhola nadbytečnou. Dovolím si proto v tomto případě jistý úkrok stranou... Hus patří k postavám, které sehrály významnou roli v dějinách svého národa nejen za života, ale rovněž - v neztenčené míře - po své smrti. Někdy dokonce tento „druhý život", který daná osobnost prožívá v imaginaci, kultuře či politickém jednání daného společenství, svým významem a dramatickými osudy předčí její životaběh pozemský (vzpomeňme např. na generálního vikáře Johánka z Pomuku, potomního světce Jana Nepomuckého...). Jan Hus patří z tohoto hlediska k postavám, které sehrály v procesu konstruování české národní identity v 19. a na poč. 20. století roli klíčovou. Tento význam se nemohl neprojevit v umění - jak slovesném, tak výtvarném - pro nějž bylo husovské téma ve své době stěžejním a nejčestnějším. Sledováním těchto procesů je možno se přiblížit ne snad k historické osobnosti Husově, ale jistě k pochopení jeho obrazu, který funguje v hlubokých vrstvách kolektivní paměti národa.

Nejdůležitějším husovským podnikem celého dlouhého národního obrození je vztyčení Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze. Na počátku procesu byl údajně výrok dědečka současného ministra zahraničí Karla V. Schwarzenberga, který na půdě zemského sněmu na konci roku 1889 prohlásil, že husité byli „bandou lupičů a žhářů". Tento bonmot vyprovokoval národně laděné mladočechy k za­ložení Spolku pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa. 90. léta 19. stol. proběhla ve zna­mení první soutěže a hledání vhodného umí­stění pomníku. Uvažovalo se o Malém rynku či o Betlémském náměstí - o poznání více vhod­nějším ideově než urbanisticky. Vítězem soutěže se stal návrh štukatéra a dekoratéra Vilíma Amorta, který se zcela zřetelně vymezoval vůči dosud stojícímu Mariánskému sloupu. Namísto Immaculaty obsadil vrchol symbol kalicha, sám reformátor stojí níže a Sláva ho zdobí korunou mučedníků.

Druhá soutěž, již s jasně definovaným umístěním pomníku v ohnisku Staroměstského náměstí, byla vypsána r. 1900. V záplavě konvenčních pomníkových pojetí postavy na soklu zaujala porotu scénická řešení, z nichž zvítězilo to z ateliéru Ladislava Šalouna. Šaloun přetavil do kamene oblíbené živé obrazy z české národní mytologie. Tragická ale přeci vítězná postava olbřímího génia vyniká nad drobnějšími skupinami bojovných husitů a trpících českých bratří - dvou komunit, rozvíjejících Husův odkaz protichůdným způsobem. Skupiny se rozvíjejí kolem nepohnuté postavy reformátora ve vířivém neobarokním pohybu jako kolem pevné osy národních dějin, jak se praví v autorském komentáři. Ve finálním řešení se projevil vliv druhého z oceněných návrhů - modeleta Stanislava Suchardy, přihlášeného do soutěže pod heslem „Vypučels nad bahno". Zde se hlavním tématem zpracování stala Husova mravní velikost, přesahující vysoce průměr v každé době. Kamenná patnáctimetrová postava převyšovala nejen drobnou stafáž u svých nohou, ale i mariánskou statui na vrcholu barokního sloupu.

Pozoruhodný privátní komentář k probíhající soutěži vytvořil sochař a svérázný nábo­žen­ský myslitel František Bílek. Jeho drobná dřevo­řezba s poetickým názvem „Strom, jenž bleskem zasažen, po věky hořel" ukazuje strom kořenící v pevné skále a metamorfující do mužské postavy s mystickým a hluboce produchovnělým výrazem tváře. Vzepětí ducha vyjádřené dynamickou formou sochy i sám název prozrazují Bílkovo pojetí, které neulpívá na časném osudu reformátorově, ale vnímá jeho oběť jako světlo pro budoucí generace a jako zdroj rozněcující touhu po osvobozující pravdě ještě po mnohých staletích.

Odhalení Husova pražského pomníku bylo vrcholem slavností v jubilejním roce 1915 - jak se asi s blížícím se významným výročím vyrovná naše doba?

Jan Klípa